Vy jste byl jedním z těch, které pan prezident v sobotu na Pražském hradě vyznamenal. Jaké z toho máte pocity?  Bylo to pro vás překvapení a berete to jako velkou čest?

Odpověděl jste za mne. Překvapení to bylo obrovské, čest je to neskutečná. Když se člověk podívá na tu plejádu úžasných osobností, které prošly touto „zkouškou dospělosti“, ať už si vzpomenu z minulosti třeba na Jana Kačera, Jiřího Suchého… Zástupy lidí, kterých si člověk velice považuje a velice cení, je to pro mne samozřejmě obrovský pocit určitého závazku. Být v tomto klubu, to už něco znamená.

Proti vašemu vyznamenání se ozývá z některých stran kritika. Například kandidát na prezidenta Horáček se nejdříve opřel do Miloše Zemana, poté zaútočil slovně i na vás. Zahrnul vás mezi lidi, o které by si podle jeho slov člověk ani kolo neopřel. Nazval vás neblahou normalizační figurou a tradičním sluhou všeho protičeského. Doslova také napsal: „To se až srdce svírá. Skvělí lidé, české vzory jsou ve Vladislavském sále rukojmím Petra Žantovského a jiných, za něž se stydím.“ Co na to říkáte?