Právě se nacházíte ve Finsku. Co je vaším cílem?
Je to jednání české parlamentní delegace ku příležitosti finského předsednictví Evropské unie.
V čem vás Finsko překvapilo?
Finsko mám rád, žil jsem tam jako mladý kluk, je stále stejně přátelské a šarmantní, s krásnou přírodou, do které byly citlivě postaveny Helsinky. Našel jsem Finsko takové, jaké jsem předpokládal, takže mne překvapilo příjemně také tím, že se stará část centra Helsinek změnila jen mírně a kousek od nádraží je restaurace Vltava.
Britský premiér Boris Johnson řekl, že by raději skončil mrtvý v příkopu, než by žádal Evropskou unii o další odklad brexitu. Poslanci tamní Dolní sněmovny přijali zákon proti brexitu, navíc odmítli předčasné volby. Ve Velké Británii to vře. Odejde letos z Evropské unie?
Otázka obsahuje více rovin a proměnných, těžko předpovídat, byť jsem v tomto ohledu byl letos celkem úspěšný, jako jeden z mála, a proti všem jsem v pořadech České televize předpokládal pád Mayové a nástup zastánců brexitu, a to v době, kdy téměř celá česká mediální a politická scéna tvrdila opak. Toto se potvrdilo nástupem Johnsona a drtivou výhrou Farageových euroskeptiků v britských volbách do Evropského parlamentu, stejně jako i opakované odmítnutí rozvodové dohody Evropské unie a Velké Británie v dolní sněmovně.
Vámi zmiňovaný návrh zákona ještě musí posvětit Sněmovna lordů, což není jisté, předčasné volby lze ale vyvolat i jinak než pouhým hlasováním sněmovny. Navíc situace je turbulentní, mění se, jak se říká v jiné souvislosti, každým okamžikem, každá akce Evropské unie vyvolává reakci Britů. Jde o to, čemu říkám odchod z Evropské unie, protože nejde pouze o deklarace, ale o zásadní změnu dosavadních pravidel a fungování vztahů Evropské unie a Velké Británie. To znamená: nejde ani tak o to, co, kdo, kdy a jak odhlasuje a prohlásí, ale zejména o to, zda a kdy Velká Británie uvalí cla na dovozy z Evropské unie a Velké Británie a naopak, jak se promění status pracovních sil z Evropské unie ve Velké Británii, zda se na hranici mezi Severním Irskem a Irskou republikou začnou tvořit mnohakilometrové fronty kamionů, jak straší odpůrci brexitu, a tak dále.
Jde o to, jak budou relevantní aktéři postupovat v praxi, přičemž nelze pochybovat o tom, že Boris Johnson bude odchod z Evropské unie v termínu, který slíbil, tvrdě prosazovat. Uznávám, že ve světě, kdy většina politiků považuje slib voličům za nezávaznou proklamaci, je Johnsonovo trvání na tom, že splní, co slíbil před volbami, celkem překvapivé. Stejně tak je jisté, že v jednání o brexitu se Evropská unie chovala protektorsky a naprosto odsouzeníhodným způsobem, arogantně, povýšenecky. To, kam situace zašla, je z 99,9 procenta její vina. Je otázkou, zda role naší vlády byla správná v mlčení či v souhlasu s Evropskou unií, protože jsme protektorský a pro Velkou Británii nepřijatelný návrh rozvodové dohody mohli a měli vetovat.
A co tedy celá situace vypovídá o Evropské unii a co o Britech? A co to znamená pro Českou republiku?
V případě Evropské unie se jen dál potvrzuje, že jde o diktátorskou vrchnostenskou entitu, která se neřídí politickým realismem a snahou o vzájemně výhodné bilaterální vztahy na principu win-win. Že jde o protektora, nedemokratickou organizaci, která tvrdě trestá každého, kdo si dovolí vyjádřit vlastní názor, respektive jít svou vlastní cestou, vidíme to jak na státech Visegrádské čtyřky, respektive vztah orgánů Evropské unie k nim, tak na jednáních o brexitu.
Britové několik let projevovali svatou trpělivost, ta je teď u konce, což se projevilo mimo jiné ve volbách do Evropského parlamentu, což bylo jakési neformální referendum o brexitových jednáních, a ve výměně Mayová – Johnson.
Pro Českou republiku to znamená, že se na budoucí czexit musíme velmi dobře připravit, mít připraveny různé scénáře a varianty jednání a dalších postupů na několik kroků dopředu, tvrdě hájit vlastní národní zájmy.
Fotogalerie: - Boj o sochu Koněva
Itálie má novou vládu a nového premiéra Giuseppe Conteho. Jak zásadní změnu to podle vás pro Itálii znamená? Především v migrační politice? Znamená to vstřícnější přístup k Evropské unii i migrantům?
Jednoznačně, nová koaliční Demokratická strana, která má v italské vládě nahradit Salviniho Ligu, je původcem a viníkem migrační krize a následné tragické situace v Itálii z bezpečnostního i ekonomického hlediska. Jde o levicově liberální promigrační a probruselskou formaci. Jak už je teď vidět, s důslednou politikou proti pašerákům nelegálních migrantů a s nimi propojených neziskovek je konec. Je otázkou, co na takový trik na voličích řeknou sami Italové. Podle toho, co se mi doneslo, jsou dost rozzlobení.
Psali jsme:
A jak v tomto ohledu hodnotíte jeho předchůdce Salviniho?
Matteo Salvini za ten krátký čas, který mu byl zatím ve vládě vyměřen, vykonal obrovský kus práce pro Itálii, ale i pro Evropu v širším měřítku. Svědčí o tom nejen dvojnásobný růst volebních preferencí pro jeho stranu za jediný rok. Neřekl poslední slovo, ještě se vrátí. Snad už nebude pro Itálii nenávratně pozdě…
Zdvihla se vlna nevole kvůli pomníku maršála Koněva. Starosta Prahy 6 Ondřej Kolář (TOP 09) tvrdí, že jde o další způsob dezinformační kampaně Ruské federace u nás. Je tomu tak?
Naopak, jde o ubohou kampaň starosty Koláře a jeho strany TOP 09. 29 let byl kolem pomníku Koněva na Praze 6 naprostý klid, nikdo ho neřešil. Začal s tím až starosta Kolář, nejprve umístěním dezinformační desky k pomníku, potom přitvrdil – podporoval vandalismus, začal hovořit o tom, že by nejraději sochu vyhodil do sběru, a podobně. Podařilo se mu tím dostat Českou republiku do velmi negativního světla i v mezinárodním ohledu, protože jeho chováním došlo k flagrantnímu porušení česko-ruské smlouvy v bodě, který hovoří o vzájemné ochraně a péči o vojenské pomníky a tak dále. Odsuzuji to, je to drzost a urážka tisíců těch, kteří padli v boji za přežití a osvobození Československa. Chápu to jako podlou snahu o přepisování dějin a rehabilitaci nacismu.
Co říci na tvrzení, že část české veřejnosti je zklamána politikou Západu a je ochotna naslouchat Rusku, aniž ty lidi za to někdo platí? Ostatně Bezpečnostní informační služba říká, že většina dezinformačních webů je provozována z čirého nadšení, a nikoli za ruské peníze.
Přesně tak, dehonestační kampaně proti některým politickým stranám a médiím, které nesdílejí rusofobní narativ, jako by z oka vypadly normalizačnímu slovníku Rudého práva o ztroskotancích a samozvancích, respektive o těch, co kritizují socialismus v takzvaném cizím žoldu. Česká veřejnost je inteligentní, je velmi citlivá na mediální masáže a organizované obelhávání – a tak reaguje přirozeně tak, jak reaguje – a jak popisujete ve vaší otázce.
Dezinformace. Dezinformační weby, dezinformační kampaň, dezinformační novináři. Za tyto pojmy se dnes schová či zaškatulkuje spousta věcí. Jak se v tom orientovat?
Podle Emmanuela Macrona, který ve Francii nedávno hostil Putina, není možné Rusko odhánět k Číně s tím, že hegemonie Západu končí, a bude-li pokračovat současný trend, Evropa se stane místem vlivového střetu Spojených států a Ruska. Podle Macrona potřebujeme Rusko jako partnera. Má francouzský prezident pravdu? A je to za současné situace trvání sankcí a rozdílnosti názorů v Evropě možné? Koneckonců, nezapomínejme, že i převrat 17. listopadu 1989 byla jedna velká dezinformace ohledně údajné smrti údajného studenta údajného Šmída, ze kterého se vyklubal živý agent StB Zifčák, ale dezinformace o ubitém studentovi již žila svým vlastním životem a rozběhla koloběh událostí. Všimněte si, jak o tomto zajímavém momentu našich dějin naše veřejnoprávní média usilovně mlčí.
Státní zástupce Šaroch podle Deníku N navrhuje zastavit trestní stíhání premiéra Andreje Babiše, protože změnil právní názor. Různí právníci dávají najevo, že jde o velkou výjimku a v praxi se to stává málo. Je dobře, že opozice hned začíná mluvit o ohrožení právního státu a důvěry v nestrannost těchto institucí?
Opozice okolo Demokratického bloku a jemu spřátelená média dělají v této věci to, co halasně vyčítají ostatním – brutálně tlačí na orgány činné v trestním řízení a na justici v kauze, ve které mají vlastní politické zájmy a do které už investovali obrovský, a asi nejen politický, kapitál. Je to, jak se občas říká, pořádné chucpe. Když nezávislost těchto orgánů, tak přece vždy a za všech okolností, a ne když se to zrovna hodí.
Jaroslav Šaroch už vloni, když v kauze Čapí hnízdo zastavoval trestní stíhání Jaroslava Faltýnka a dalších osob, veřejně prohlásil, že nelze vyloučit, že zastaví i trestní stíhání dalších obviněných, nedodá-li policie další relevantní důkazní materiály.
Kromě toho žádné meritorní a konečné rozhodnutí ve věci nepadlo, tuto záležitost bude nyní posuzovat dohledový státní zástupce, může do ní vstoupit i nejvyšší státní zástupce – případně prezident republiky – to vše zcela v duchu zákona a ústavy, takže právní stát není ohrožen ani náznakem. Kdyby v kauze nefiguroval předseda vlády, jde v podstatě o dost nezajímavý ekonomicko-trestní spor.
A jak hodnotíte komunikace policie a státních zástupců vůči veřejnosti ohledně této kauzy?
Spíše neutrálně, v neveřejné fázi trestního řízení, ve které se kauza dosud nachází, nejde z povahy věci komunikovat všechny úkony takříkajíc v přímém přenose, takže dosavadní komunikaci vůči veřejnosti lze považovat za přiměřenou.
Americký prezident Trump přikázal přehodnotit vojenskou pomoc Ukrajině. Současně vyjádřil přání, aby se Rusko znovu připojilo do skupiny ekonomicky nejvyspělejších ekonomik světa a z G7 aby bylo opět G8. Jsou to dobré zprávy pro Evropu?
Určitě ano. Prezident Trump je v zahraniční politice realista, a zaplať bůh za to, po řadě tragických idealistů, kteří úřad amerického prezidenta zastávali před ním a po kterých zůstala jen spoušť a statisíce mrtvých hlavně na Blízkém východě. Navíc většina sankcí proti Rusku již byla vyčerpána a Rusku se už nic moc horšího nemůže stát. Protože je jasné, že k ozbrojenému konfliktu mezi Spojenými státy a Ruskem nedojde, je návrat k jednání logickým vyústěním situace. Osobně doufám, že by to mohl být začátek o nové – multilaterální – smlouvě o omezení zbraní hromadného ničení a raket středního doletu, která by zahrnovala nejenom Rusko a Spojené státy, ale i ostatní raketové mocnosti v Evropě i mimo ni.
Vždycky je přece lepší mírový vztah mezi velmocemi, stav, kdy se jedná tvrdě a komunikuje se i o nepříjemných věcech, než stav studené či horké války, ke kterému nás tlačí mnozí domácí i zahraniční dobrodruzi jako Bolton a podobní.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
