Budila jsem se hrůzou a oknem pozorovala, jestli po ulici nejedou ukrajinští vojáci. Teď se cítím bezpečně jako nikdy. Hovoří významná sevastopolská politička Altabaeva

08.08.2018 20:07

ROZHOVOR Na Ukrajině a v Evropské unii vyrostlo pokolení, které je pod vlivem propagandy a nacionalismu. Sevastopolci několikrát město bránili do poslední kapky krve a bylo velice prozíravé, že se před čtyřmi lety krev neprolila. Tak hovoří předsedkyně Zákonodárného shromáždění města Sevastopol Jekatěrina Altabaeva. Je nutné připomenout, že město mělo na Krymu vždy zvláštní status a dnes je poloostrov v rámci Ruské fedearce také rozdělen na Krymskou republiku a federální město Sevastopol.

Budila jsem se hrůzou a oknem pozorovala, jestli po ulici nejedou ukrajinští vojáci. Teď se cítím bezpečně jako nikdy. Hovoří významná sevastopolská politička Altabaeva
Foto: Jan Rychetský
Popisek: Předsedkyně Zákonodárného shromáždění města Sevastopol Jekatěrina Altabaeva

Řekněte mi, kdyby se nyní opět konalo referendum ohledně přičlenění Krymu k Ruské federaci, byla by opět tak vysoká účast a zvolili by lidé opět Rusko?

Jsem přesvědčena, že kdybychom v roce 2014 nevykonali tak seriózní kroky pro připojení k Rusku, tak by se režim, který začal vládnout na Ukrajině, choval ke Krymu a městu Sevastopol ještě tvrději, než k Donbasu. Obávali jsme se toho a šlo o jeden z motivů lidí, kteří vyšli na náměstí. V Sevastopolu, který měl vždy zvláštní status a nyní jde o město federálního významu jako Moskva či Petrohrad, se první shromáždění konalo 23. února 2014. A na náměstí jsme si zvolili řešení, že chceme nezávislost a dále nebudeme patřit do Ukrajiny.

Kdyby se tak prudce a nezákonně nerozvíjela situace na Ukrajině, možná by se Sevastopolci chovali jinak. Oni nás prostě pověřili jiným zastřešujícím řešením, protože jsme všichni byli proti vládnímu převratu, který v Kyjevě uspořádali nacionalisté a fašisté. Sevastopolci jsou lidé, kteří opravdu umí bránit svou zemi, své tradice a tak to bylo po celou historii. Několikrát město bránili do poslední kapky krve a bylo velice prozíravé, že se před čtyřmi lety krev neprolila. V současnosti by volili Rusko ještě jednotněji, jestli to vůbec jde.

Nicméně stanovisko Evropské unie a USA je neměnné. Podle nich Ruská federace anektovala Krym...

Myslím si, že u demokratické země, která si na to jen nehraje, je třeba nějaké normy. A hlavním zdrojem moci je národ. Suverenita národa se mimo jiné zakládá i na možnosti výběru stát se součástí toho nebo jiného státu. Referendum bylo u nás provedené v souladu i se zákony Ukrajiny, Ruska a podle mezinárodního práva. Pamatovali jsme na veškeré důležité detaily a okolnosti takové změny. Republika Krym a město Sevastopol si vybraly.

Nakonec pro Rusko hlasovalo skoro 97 procent voličů. Nevím, kdo by nám mohl zakázat tento výběr uskutečnit a ověřit v reálném životě. Když někdo bude hovořit o tom, že Rusko zabralo Krym, tak mohu říct, že když byl 23. února mítink, začaly politické procesy o sebeurčení Krymu a Sevastopolu, tak na poloostrově nebyla žádná ruská vojska.

Jako občanka Sevastopolu vám mohu popravdě říct, že jsme nevěděli, co bude. První tři dny k nám nikdo z ruských politiků nepřiletěl. Ještě jsme nevěděli, jestli bude Ruská federace souhlasit s přijetím Krymu a Sevastopolu. Lidé se velmi obávali nějakých provokací a sami vytvořili domobranu k obraně města, aby ukrajinští nacionalisté neprošli. Všichni chtěli ubránit naši volbu. Pak, když bylo jasné, že vůle národa je zřejmá, jsme slyšeli, že nám je Rusko připraveno pomoci.

Poprvé, kdy k nám přijeli ruští poslanci, bylo to až 27. února. Tehdy jsem teprve pochopila, že nás nedají. Do té doby jsem se v noci budila hrůzou a pozorovala oknem, jestli po ulici nejedou ukrajinští vojáci a jejich vojenská technika.

Na Krymu nicméně určité snahy o záškodnické akce ze strany ukrajinských nacionalistů proběhly. Nyní je na poloostrov dobudován most, je v provozu letiště v Simferopolu. Nemyslíte si, že by se tyto objekty mohly stát lehkými terči nových záškodnických akcí?

Více bezpečně jsem se nikdy necítila. Sídlí zde Černomořská flotila, doplňují se složky pozemní armády, policie a tak dále. A proč? Protože máme hranice se státem, který se k nám chová nepřátelsky. Na hranicích Krymu, vlastně nyní na jižní hranici Ruské federace, prý rozmísťuje vojenské síly. Samozřejmě, že největší odpovědnost nese na ramenou Rusko, ale myslím si, že je Krym zabezpečen jako nikdy dříve.

Jak tady fungují sankce ze strany Evropské unie? Opravdu zde není zboží ze Západu anebo některé firmy nespolupracují?

Ale ano, některé podniky zde stále spolupracují s firmami ze Západu. Třeba v Inkermanském závodu stolních vín je jak finský, tak i ruský kapitál. Nehledě na sankce se tato firma rozvíjí velice dobře a její daně jsou pro nás důležité. Jsou takové příklady, ale nemohu říct, že by jich nyní bylo hodně. Pro každého byznysmena je totiž existence sankcí velkou překážkou, aby tady začal investovat. Snad se dočkám toho, že se v blízké budoucnosti tato situace změní.

Krym byl vždy považován za ráj turistů. Jaká je současná situace?

Nebudu mluvit o přesných počtech, mohla bych se splést. Nicméně je pravda, že z ciziny sem zatím nejvíce přijíždějí spřátelené delegace. Nedávno jsme se třeba setkali s Italy a Němci. Je zřejmé, že jde o polooficiální delegace, protože větší spolupráci sankce brání. Nicméně jde o první vlaštovky v zájmu toho, aby byly nastoleny normální ekonomické, turistické a samozřejmě přátelské vztahy. Snažíme se pro to dělat všechno.

Třeba v Itálii či v Rakousku je hodně slyšet kritika sankcí. Ostatně i v Česku jsou lidé, kteří se nebojí přijet na Krym a do Sevastopolu. Myslím, že jde o začátky pravých národních diplomacií, které nakonec sankce odmítnou. My Sevastopolci a Krymčané jsme podle mínění Evropské unie porušili právo a nedostaneme víza. Mohu jet jen do zemí, které mají s Ruskem bezvízový styk, například do Vientamu nebo do Nikaraguy. Nicméně za mojí kamarádkou žijící v Itálii se vydat nemohu. V Česku jsem ještě také nebyla, ale snad se k vám někdy podívám.

Na Ukrajině a v Evropské unii vyrostlo pokolení, které je pod vlivem propagandy a nacionalismu. Samozřejmě, že systém školství a mediálního diskurzu může hodně změnit způsob vnímání světa našimi dětmi. Nicméně přesto věřím, že zdravý rozum vždy zvítězí. Nikdo zdravého rozumu přece nemůže obviňovat celý národ, že je šiřitelem zla. Tak to přece není. Jsou lidé dobří a zlí, ale to nezávisí na tom, k jakému národu náleží či jaké víry jsou. Myslím si, že pro civilizovaný svět jednadvacátého století by se takové uvažování mělo stát normou. Vše ostatní je zastaralé. Ve středověku přece platilo pravidlo, že cizinec znamená nepřítel.

V současnosti se to stát nemůže. V současnosti jsou možnosti komunikace velice rozsáhlé, máme internet. Nelze jen tak postavit hradbu a říct, tam jsou špatní a zde dobří lidé. Takové myšlení nemá úspěch.

O nedávných událostech na Krymu bylo natočeno několik filmů. Třeba dokument Krym - cesta domů Andreje Kondrašova z roku 2015. Loni se zase dostal do kin, ale nejspíš jen v Rusku a Bělorusku, hraný film Krym od Alexeje Pimanova, který líčí mimo jiné milostný vztah prokyjevské aktivistky z Majdanu Aleny a proruského separatisty ze Sevastopolu Saši. Pimanov odmítl kritiku, že jde o propagandistický snímek, nicméně s ministrem obrany Sergejem Šojguem, který pro natáčení zajistil potřebnou techniku včetně stíhaček, film konzultoval. Jak filmy hodnotíte?

My Sevastopolci můžeme s Krymčany diskutovat, kde začaly mítinky. Myslíme si, že v Sevastopolu a Kerči. Na to téma často pokojně diskutujeme. Nicméně dokument Kondrašova je velmi pravdivý. Je to pohled žurnalisty, i když existuje několik popisů těch událostí. Každý přispěl jinak a každý své jednání hodnotí po svém. Nicméně, jak je ve filmu uvedeno, Sevastopol zvolil nezávisle. Je to pravda, kterou by měli slyšet hlavně občané Evropské unie, že jsme si my všichni, každý sám za sebe, zvolili. Chtěli jsme se vrátit do Ruska, ale osobně jsme si nepředstavovala, že se to povede. Ten druhý, hraný film, jsem ještě neviděla.

Jak o vás vlastně informují ukrajinská média?

U nás jsou všichni poslanci, kteří byli vybráni do Zákonodárného shromáždění Sevastopolu, vylíčeni jako úhlavní nepřátelé Ukrajiny na webových stránkách Mirotvorec. Nesmíme jet na Ukrajinu, jinak bychom se stali oběťmi represí. Dokážeme to pochopit, kyjevský režim nemá na výběr. Nicméně u každého z nás žijí na Ukrajině rodinní příslušníci a přátelé. Ne všichni spolu hovoří, u některých přátelské vztahy skončily. Nepíší si, nehovoří po telefonu a tak dále. Doufám ale, že jde o dočasné rozpory.

Mnozí totiž na druhou stranu přes veškerá příkoří a složitosti na Ukrajinu jezdí. Nejde ale o politiky, protože ti musí být opravdu obezřetní. Už se u nás stalo, že budoucí poslanci Republiky Krym či Sevastopolu byli na Ukrajině zadrženi a sedí ve vězení. Jen proto, že v roce 2014 zvolili to, co skoro všichni Sevastopolci a Krymčané. Tedy připojení k Rusku.

reklama

Ukrajina (válka na Ukrajině)

Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.

Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.

autor: Jan Rychetský

Ing. Petr Bendl byl položen dotaz

Diskuze

Dobrý den, pane Bendle. Hned na začátku říkám, že podle mě nemají zemědělci k demonstracím důvod. Vždyť jejich zisky rostou, tak na co si stěžují? Ale proč vás oslovuji je kvůli vašemu komentáři. Tvrdíte, že protest pokus nelegitimních osob o destabilizaci. Proč myslíte, že by se o to někdo snažil? ...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

„Německo, Francie... Tam zemědělce neobviňují, že jsou ruští agenti!“ Paroubek se neudržel

22:24 „Německo, Francie... Tam zemědělce neobviňují, že jsou ruští agenti!“ Paroubek se neudržel

„Atmosféra je jenom jedna a krávy budou bzdít stejně tak například v Argentině jako v Nizozemsku. A …