Jak jste vůbec v roce 1989 žil? Byl jste studentem, zajímal jste se o politiku a současnou společenskou atmosféru? Co vám případně tehdy nejvíce vadilo? Angažoval jste se aktivně již před událostmi, které přinesly pád socialismu u nás?

Ruskou, vlastně ještě sovětskou, perestrojku přehlédnout nešlo, ačkoli tehdejší mocní dělali ve spolupráci s médii pod dozorem státu a ÚV KSČ vše pro její bagatelizaci nebo nám – najednou – vysvětlovali, že vše se vzhledem k místním rozdílům přenést nedá. A tak mi z nástěnkových „novin“ ve čtvrtém patře FF UK soudruzi pravidelně strhávali dokonce i ruskojazyčné texty kopírované ze sovětských periodik, asi je považovali za příliš radikální. Pak přišly studentské časopisy Kavárna (AMU) a Situace (FF UK), hromadný útěk Němců z NDR přes pražskou ambasádu… A u nás ve větším pořád nic, jen stále stejné žvásty stále stejných tváří. Ale ptala jste se, co mi vadilo nejvíc? Šedivo všude kolem i uvnitř nás, malá naděje na změnu, všudypřítomné „držet hubu a krok“, protěžování komunistů, zavírání lidí za odlišné názory… Ať už je dnešní realita jakkoli odlišná od mých tehdejších a hodně naivních představ, zásadní proměna totality ve svobodu a demokracii se podařila. Na to bychom neměli zapomínat.

Stal jste se nakonec jednou z nejvýznamnějších tváří studentského hnutí. Snažil jste se o to, nebo to přinesly tak, jak se někdy v životě stává, okolnosti? Jak jste to prožíval a jak na to vzpomínáte nyní s odstupem času?