Byl to Rom? Ne, mlčte. Tmavý muž s knírem? Mlčte. Zástupce policistů, proslavený během za zlodějem, k situaci našich ochránců zákona. A ve Švédsku...

Nejdříve se zeptám na vaši příhodu, díky které jste teď slavný. Vy jste chytil zloděje, který kradl v supermarketu v Mostě. Chytil jste ho i proto, že se věnujete maratonům, takže jste rychlý jako vítr?

Přišel jsem k marketu Albert a zaslechl jsem část rozhovoru, v němž ochranka volala na policii kvůli člověku, který ukradl nějaké zboží. A ukazovala na něj, muže mizícího v dáli v červené kapuci. Skočil jsem do auta, nadjel si ho. Když jsem přijel k němu, vystoupil jsem, ukázal mu služební průkaz a vyzval jsem ho, ať se mnou počká na příjezd hlídky, protože je podezřelý z krádeže v marketu. On se otočil a začal utíkat. Vydal jsem se za ním. Nebyl to žádný dlouhý běh. Pro mě pár kroků, kdy jsem ho chytil za bundu a zadržel na místě.

Takže jste ani nepotřeboval schopnosti maratonce, ale spíše sprintera...

V podstatě jo. Nebyl to žádný vytrvalostní běh.

Jste předsedou odborové organizace Unie bezpečnostních složek a snažíte se chránit a pomáhat řadovým policistům. Všiml jsem si, že například děláte sbírku pro kolegyni, které shořel byt... Takže když se policisté ocitnou v nějakých nesnázích...

Jako odborová organizace prioritně chráníme práva a zájmy našich členů. Našimi členy nejsou jen policisté, ale i hasiči, příslušníci vězeňské služby, celní správy, městských a obecních policií. Jde zejména o právní pomoc pro naše členy. Pokud se ocitne v úzkých někdo, kdo není naším členem, když je to v našich možnostech, snažíme se pomoci taky. Nejde to vždycky, není nás moc. Oproti jiným odborovým organizacím máme jen jednoho uvolněného člověka, a to jsem já. Velmi rádi bychom pomohli každému, kdo to potřebuje, ale není to v našich silách. Co se týká kolegyně – tam došlo k nešťastné události patrně kvůli závadě na elektrozařízení a začalo hořet v průběhu noci. Bylo štěstí, že kolegyně se včas probudila, snažili se požár hasit, vynesli do bezpečí malé dítě. Nikomu se tedy naštěstí nic nestalo, ale dům byl zničen. Snažili jsem se jí pomoct, není to oficiální veřejná sbírka. Pojmenovali jsme to „projev solidarity s kolegyní“.

Zdeněk Drexler

Také věnujete právní pomoci kolegům, které někdo obviní z toho, že proti němu použili nepřiměřený zákrok. Třeba v Uherském Hradišti nějaká opilá agresivní žena nejdříve ničila výtah v paneláku, pak kopala do dveří na policejní služebně a urážela policisty, tak jí na 11 minut přivázali ruce nad hlavou ke mříži. Dostali podmínku, protože se prý podle státního zástupce dopustili ponižujícího jednání. Připoutání k mříži prý ženě způsobilo bolest a pocity strachu a méněcennosti. Což je podle mě dost podivné nahlížení na celou věc. Je tohle momentálně častý jev, že policisté jsou takto obviňováni pachateli či výtržníky?

Otázkou je, co je to častější jev. Stává se, že pachatelé, kteří se proviní nějakým protiprávním jednáním, se mohou bránit tím, že naopak obviní toho příslušníka z různých důvodů – že zakročil nepřiměřeně. Může to být naprosto banální běžná silniční kontrola, kde se člověk dopustí nějakého přestupkového jednání, a aby se z toho na místě vyvlíkl, tak řekne, že si myslí, že je policista pod vlivem alkoholu. Policista pak nesmí pokračovat v kontrole, musí být přivolán nadřízený a provedena dechová zkouška. I když je jasné, že policista alkohol nepožil, tak tímto způsobem pachatel znepříjemňuje provedení úkonu vůči němu. Stává se, že pachatelé obviňují policisty neprávem.

Nejsou z toho policisté, kterým se to stane, znechucení až tak, že hrozí, že se nebudou pouštět do žádných velkých akcí, respektive že nebudou zasahovat tak, jak by měli?

Řekl bych to takto. Že pachatel podle obviní policistu, tak tam se to dá svým způsobem předpokládat. Pachatel udělá totiž všechno pro to, aby trestu unikl a policistu znedůvěryhodnil. To je věc, se kterou policista musí počítat, že se může stát. Horší je ale druhá část, která také často nastává. A to, že nadřízený se policisty nezastane. Viz ten uvedený případ. Z toho, co jsem o něm zaregistroval z médií, si myslím, že odsouzení těch policistů a celé trestní řízení je kulantně řečeno přehnané a neadekvátní. Možná mohli zvolit jiný způsob, ale stála pevně oběma nohama na zemi, k žádnému týrání či trýznění nedošlo. To, že prý byla tím ponižována – myslím, že vzhledem k tomu, v jakém stavu se nacházela, ani více ponížena být nemohla. Takže policista by měl mít oporu ve svém nadřízeném. Když ji nemá, pak jsou policisté znechucení. Že nemají zastání.

Mají policisté u nás dobré podmínky pro práci? Zaznamenal jsem váš výrok, že je policie podfinancovaná. V čem se to projevuje? V platech? V nedostatečném vybavení?

Ekonomická situace policie je zoufalá na všech frontách. Jsou to nízké platy, i přestože od července dostaneme deset procent k platu, takže si polepšíme. Nicméně nástupní plat po absolvování základní odborné přípravy bude, dejme tomu, 17 a půl tisíce. Což je pořád neadekvátní, myslím, že nováček by neměl mít na výplatní pásce částku nižší, než je 20 tisíc. Nebavíme se o hrubé mzdě. Policistu zajímá, co mu přijde a co si za to může koupit. Policie má také málo finančních prostředků na investice, na provoz, na běžné výdaje. Tím, že finance nejsou, nákupy se prodlužují. Dochází k tomu, že se pohybujeme na hraně amortizace používaných věcí. Dobrý příklad je Útvar rychlého nasazení, který by měl být nejelitnější. Ten přezbrojuje už několik let, a to je útvar zhruba o 150 lidech. Nechápu, když je problém přezbrojit a kompletně vybavit jeden elitní útvar, tak jak potom chtějí vybavit a přezbrojit celou policii. Nebo teď aktuálně mobilní jednotka cizinecké policie. Vznikla na papíře, ale nemají výzbroj.

Četl jsem, že chybějí i neprůstřelné vesty?

Taky. Balistika, to je problém, který se táhne odhadem pět let. Jako Unie bezpečnostních složek jsme se touto problematikou zabývali vcelku intenzivně. Nejdříve jsme různými cestami na to upozorňovali policejní prezidium, ekonomický úsek. Nakonec to vyústilo loni na odborné setkání balistika na policejní akademii. Kde jsme předvedli balistický panel, který byl částečně zalit do pryskyřice. To byl ten dva a půl centimetru okraj, kde nebyla balistická plocha, ale nějaká měkká látka, pravděpodobně pryskyřice. Ta samozřejmě nezadrží žádnou střelu. Do dneška není balistika vyřešena. Balistických vest je málo. Někteří policisté, když vyjíždějí do zákroků, mají nevyhovující velikosti. Když například oba by měli mít velikost L a ve vozidle je jedna ve velikosti M a druhá XL. To je policistovi k ničemu, když mu přesně nesedí na tělo. Balistika je takový evergreen posledních let.

Ještě když už jsme u těch vašich akcí – koncem února jste pořádali akci na podporu švédského policisty, který si těsně před důchodem vylil na sociálních sítích srdíčko a poukázal na korektnost, která znemožňuje diskutovat o tom, že přistěhovalci z muslimských zemí se výrazně podílejí na kriminalitě ve Švédsku. Z čehož byl poprask a tento policista se dostal do potíží. Proč jste ho podpořili?

Akci pořádala, myslím, že paní Petra Lhotáková. My jsme akci vyjádřili podporu. Bylo to proto, že souhlasíme s názorem švédského policisty Petera Springareho. Myslím, že falešná korektnost ve smyslu, že raději nebudeme zveřejňovat toho, kdo se něčeho dopustil, aby náhodou nedošlo k nějakým nepokojům ve společnosti, není ta správná cesta. Z vlastní praxe mohu použít tento příklad – jsem služebně zařazen jako vyšetřovatel na násilné kriminalitě a kolegové, kteří řešili loupež, se dožadovali toho, aby mohli zveřejnit popis pachatele do médií. Bylo jim zakázáno jakkoliv definovat to, že šlo o Roma. Navrhovali – napíšeme muž tmavé pleti s knírem. Odpověděli jim – nesmíte. Přitom je to důležité. Je to analogie toho, co se děje ve Švédsku. I když tam je to vyhrocenější než u nás, ale jestliže budeme takto falešně korektní, může taková situace jako ve Švédsku nastat i u nás. Proto ta podpora. Myslíme, že říci pravdu není nic špatného.

Právě jsem se chtěl zeptat, jestli by tohle mohlo být problémem i pro nás v budoucnu?

Nelze potvrdit, ani vyvrátit. Ale může takový problém klidně nastat.

Situace u nás ohledně migrace se samozřejmě vůbec nedá srovnávat se Švédskem. Vy jste z Mostu, což není až tak daleko od hranic s Německem. Nejsou v příhraničí nějaké negativní zkušenosti třeba s migranty z Německa, kteří by jezdili k nám při výhodném kurzu nakupovat a byly s nimi nějaké problémy?

Jsem z Mostu, navíc moje manželka slouží v obvodním oddělení Hamr, kam spadá i pohraničí s Německem. Od ní mám informace, že snad jednou chytili skupinku migrantů. Ti se chovali neskutečným způsobem, plivali po oddělení a tak. Ale nějaký větší problém tady v současné době nemáme. Že by nám tu pochodovaly zástupy migrantů, to zase ne.

Nedávno se u nás rozhořela poměrně vášnivá debata o evropské směrnici o zbraních, která se setkala s odmítnutím i na naší politické scéně. Jak vidíte tuto záležitost vy? Má to několik rovin, napadá mě na druhou stranu, že jako policista asi nebudete mít radost z toho, když bude mít každý magor zbraň?

Je to taková dvousečná otázka. Na jednu jsou lidé, kteří by se chtěli bránit a vlastnit zbraň. Mít právo se bránit. Ano, proč ne. Na druhou stranu v současné době není získání zbrojního průkazu administrativně ani jiným způsobem nějak náročné. Zbrojní průkaz mám, vím, jak jsem ho získal. Ten proces není náročný. Zažádáte si, obvodní lékař napíše, že jste psychicky v pořádku, podáte žádost, jednou rozeberete zbraň, jednou si jdete zastřílet, a když uspějete v testech, máte zbrojní průkaz. Získávání zbrojního průkazu by možná mohlo mít přísnější pravidla. Nechci nikomu upírat právo bránit se, ale jak jste sám řekl – to je asi nejpřesnější vyjádření – nemůže mít tu pistoli každý magor.