_635695218695824229.JPG&id=73504)
Pavel Bělobrádek řekl, že by Česká republika mohla přijmout kolem tisícovky uprchlíků, že by ale měla mít možnost si vybrat, kdo se u nás bude integrovat.
Jde o naprosto konzistentní postoj KDU-ČSL. Musíme rozlišovat mezi ekonomickými imigranty a uprchlíky, ti druzí se totiž snaží zachránit život a ve valné většině utíkají zejména před radikálním islámem. Každá civilizovaná země v dlouhodobé historii vždy takové lidi přijímala a měla by to dělat i Česká republika, to je jednoznačné. Do Evropy ale míří také ekonomičtí imigranti. Tito lidé jsou také oběťmi, ale převážně oběťmi převaděčských gangů, a proto v jejich případě musí fungovat návratová politika.
Jak lze mezi těmito skupinami rozlišovat?
Někdy to může být problém, někdy je to snadné. U lidí, kteří přicházejí z Blízkého východu a jsou již v utečeneckých táborech třeba v Turecku nebo Jordánsku, je to poměrně jednoduché a výběr se dá udělat. Lidé, kteří přicházejí ze severní Afriky, jsou většinou ekonomičtí migranti a i u nich to lze rozpoznat. Česká republika by měla být s uprchlíky solidární, má omezené kapacity, ale právě s ohledem na bezpečnostní rizika by měla mít možnost sama si aktivně vybírat, koho přijme.
Mluví se i o tom, že zavedené kvóty ohrozí schengenský prostor. Jak?
Povinné kvóty by skutečně mohly ohrozit jednu z největších výhod evropské integrace – schengenský prostor. Pokud bude jeho vnější hranice propustná, může tento systém skončit. To ale hrozí, i pokud země jako Česká republika dostanou nařízenou kvótu na určitý počet uprchlíků. Ti totiž nebudou chtít zůstat u nás, protože třeba mají příbuzné v Německu nebo budou chtít do zemí se štědřejším sociálním systémem, a prostě tam odejdou. Pokud tyto země zjistí, že k nim přicházejí „čeští“ imigranti, mohly by začít s kontrolami na hranicích, tak aby uprchlíci zůstávali tam, kam byli přiděleni. A to by mohl být začátek konce schengenského prostoru. To je jeden z několika důvodů, proč česká vláda je pro to, aby solidarita nebyla vynucená. Jestliže vás k ní někdo nutí, nejde už o solidaritu. Chceme tedy, aby přijímání uprchlíků bylo na bázi dobrovolnosti.
Itálie hrozí, že pokud nebudou přijaty kvóty, začne imigrantům udělovat plošně schengenská víza. I to je zřejmě hrozba pro volný pohyb.
K tomu by mohlo dojít. Evropská unie má systém přijímání uprchlíků, v jehož rámci pokud platí, že když někdo ze severní Afriky přistane u evropských břehů, je povinnost státu, na jehož území se to stalo, aby zajistil jeho identifikaci, aby bylo jasné, kde takový člověk do EU vstoupil. Od kolegů z Ministerstva vnitra a bezpečnostních služeb mám informace, které zpochybňují to, že Itálie tato pravidla vždy dodržovala. I to by se mělo vzít při řešení v úvahu.
Měla by se ze strany Unie zvýšit podpora Itálie a Řecka, které čelí uprchlické vlně v první linii?
Bezesporu ano a Česká republika tuto pomoc již navrhla. Vidíme totiž, že diskuse o tom, co s vlnou uprchlíků, se redukuje jen na otázku kvót, nějaké přerozdělování lidí. Možností je ale daleko víc a Evropská komise navrhuje daleko širší záběr opatření. Jde o posílení vnějších hranic a zejména o snahu rozbít převaděčské infrastruktury, tak aby lidé nebyli okrádáni, obelháváni a pak ztráceli na moři i život. V zemích, odkud přicházejí, je velký informační deficit, lidé mají představu, že v Evropě na ně všichni čekají, ale realita je pak jiná. Měli by mít informace o tom, že by neměli utrácet své peníze, aby se dostali někam, kde nakonec ani nebudou chtít být. A pak bychom se také měli zaměřit na odstranění organizovaného zločinu, který je na obou březích kontinentů – v Evropě i Africe. Česká republika nabídla finance i pomoc s monitoringem uprchlíků při jejich identifikaci. Opatření je řada, ale u nás se to směstnává bohužel jen na téma kvót.
Mohla by k řešení krize přispět výstavba uprchlických táborů v severní Africe?
To je jeden z návrhů, který stojí za podporu a podrobnější rozpracování. Další možností je systém, v němž by lidé nežádali o azyl fyzicky v EU, ale že by do rozhodnutí byli na hranicích Unie. Je to celoevropský problém a Evropská unie má rozpočet na humanitární a rozvojovou pomoc, mělo by se to tedy řešit celoevropsky i v kooperaci se státy na druhé straně Středozemního moře.
Jak velké je nebezpečí, že s uprchlíky do Evropy míří islámští extremisté?
Toto riziko tady je a otázka, jak je velké, by měla být směřována na zpravodajské služby. Takoví lidé tvoří určitě velmi malé procento z celkového počtu uprchlíků, ale i to může být problém. Do Islámského státu navíc odcházejí z Evropy lidé, kteří tam páchají zvěrstva, problém je tedy obousměrný.
Mohou být uprchlíci integrovaní do evropské společnosti ekonomicky přínosní?
Částečně ano, částečně to bude velmi problematické. Pokud jde o ekonomické migranty, mělo by být na každé zemi, aby zvážila, jestli je chce přijmout nebo ne. Ve většině států je demografický deficit a chybějí lidé, kteří by vytvářeli hodnoty a živili starší generaci. To, jak vyrovnají deficit imigrací, ale musí být v kompetenci těchto států. Na rovinu říkám, že žijeme v civilizačním okruhu, kde se někteří imigranti integrují velmi snadno, ale máme tady i komunity, kde je to problematičtější. Jestliže většina evropských států imigraci potřebuje, mělo by záležet na jednotlivých státech, jaký druh imigrace bude chtít akceptovat.
Česká společnost je od světové války etnicky dost jednotná. Neprojevuje se to nyní ve vyšší xenofobii?
Nemyslím si, že Češi jsou xenofobnější než lidé v jiných zemích. Žijeme dlouho v homogenním prostředí, po roce 1945 jsme se zbavili sudetských Němců a od té doby jsme homogenní národ, a jsme tím pádem k cizincům trochu podezřívaví. Podívejme se ale na fakt, že zde legálně žije sto padesát tisíc Ukrajinců, tisíce lidí z Vietnamu a až na nepatrné excesy nikdo nemá problém. Česká společnost není xenofobní, jen jsme opatrnější, a je tedy důležité lidem věci vysvětlovat. Záleží ale také na tom, jak příchozí lidé jsou nebo budou schopni se integrovat. U Ukrajinců není evidentně problém, v případě Vietnamců také. Netvrdil bych tedy, že je zde nadprůměrné množství xenofobů a rasistů.
Miroslav Kalousek na svém Facebooku kritizuje vládní koalici, že nechce s opozicí na téma uprchlíků diskutovat. Jak je to podle vás?
Měli jsme na toto téma v poslední době několik zasedání Výboru pro evropské záležitosti, kterému předsedám. Vzhledem k urgentnosti otázek kolem uprchlíků jsme zřídili podvýbor pro imigraci a azylovou politiku a do jeho čela byla zvolena Helena Langšádlová, která pracuje velmi aktivně a dobře. Z mého pohledu se i ze strany opozice dají věci ovlivňovat. Respektuji právo opozice, nejsem ale přesvědčen o tom, že by opozice neměla přístup k informacím a neměla na rozhodování vliv.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Daniel
