Před týdnem do Paříže Macron svolal summit, z něhož rezonovala prakticky jen slova francouzského prezidenta, že některé státy NATO uvažují o vyslání svých vojáků na Ukrajinu. Většina reakcí na to však byla negativních, je proto na místě to téma výrazněji probírat? Byť bylo zajímavé, že Robert Fico už pár dnů před Macronem sdělil, že se může něco takového chystat a dostal za to dost nehezké reakce, přestože měl nakonec pravdu.
Reakce zejména mainstreamových médií a twitterové kavárny na Roberta Fica úplně jasně ukazuje na jejich naprostou naivitu. Fico by předem s ničím takovým nevystoupil, pokud by předem neměl potvrzené informace. Na rozdíl od všech těch mravokárců věděl, co se v Paříži bude projednávat a právě proto to řekl i veřejně. Všichni, kteří ho za to nazývali dezinformátorem a křičeli na něj, že straší, by se mu měli omluvit.
Určitě bychom se tím výrokem Macrona měli zabývat velmi vážně, protože jde o scénář, který je v některých západních zemích preferován. Ukrajině už „lidský materiál“ dochází, proto by budou potřebovat stavy doplnit vojáky ze zemí NATO. Velké západní státy si samozřejmě nebudou chtít špinit svoje ruce vysláním svých vojáků a ještě tím dávat Rusku záminku k eskalaci konfliktu a mohly by do toho tlačit menší členské státy.
Co se týče reakcí jednotlivých států NATO na úvahy o vyslání vojáků na Ukrajinu, upozorňuji, že je podstatný rozdíl mezi negativní a neutrální reakcí. Negativní reakce jsem zaznamenal od Viktora Orbána a Roberta Fica. Pozitivně na to reagovalo Estonsko a u nás to byla reakce spíše neutrální. Petr Fiala řekl, že se nic takového v současné době nechystá. To přece není odmítnutí toho návrhu, ale pouhé konstatování, že v tuto chvíli to není na stole. Na něm se to ovšem velmi rychle může ocitnout, nemluvě o tom, že trvanlivost slibu Petra Fialy je kratší než trvanlivost jarního sněhu na polích. Stejně jako mnohokrát před tím může premiér otočit. Čeští občané si od vlády i parlamentu zaslouží jednoznačnou deklaraci, zda by se Česká republika takového plánu zúčastnila či nikoli. Za stranu PRO to kategoricky odmítáme a jsme na stejné opozici jako Orbán s Ficem a říkáme, že noha jediného českého vojáka nesmí překročit ukrajinskou hranici, protože nechceme naši zemi zavléci do válečného konfliktu.
Odmítl to přece i generální tajemník NATO. Není tohle dokladem, že nic takového nehrozí?
Tady ale není řeč o zapojení NATO jako takového, ale úvahy jdou směrem, který nedávno Stoltenbergův předchůdce v čele NATO a dnes poradce prezidenta Zelenského Anders Fogh Rasmussen pojmenoval jako koalice ochotných. Nešlo by o zapojení celého NATO, ale jednotlivé členské státy na základě bilaterálních dohod s Ukrajinou. Primárně tím je samozřejmě myšleno Polsko a Česká republika, jejichž vlády jsou tomu nejvíce nakloněny, pokud nemluvíme o pobaltských zemích. Evidentně se s tím pracuje už delší dobu a teď nabývá na aktuálnosti, protože Ukrajina z hlediska vojenských kapacit na konci svých sil. Velmi se toho obávám, a proto bych od české vlády rád slyšel jednoznačném a kategorické ne. Pakliže ho neuslyším, měli bychom se velmi seriózně obávat, že k tomu dojde.
Všichni si přece musí uvědomovat rizika a počítat s tím, co by mohlo z Ruska následovat, pokud by se do boje zapojily aliančním síly. Nemají ta prohlášení, která vojenské zapojení „nevylučují“ spíše důvod v odstrašení Rusů?
Naopak se domnívám, že Emmanuel Macron to myslí velmi vážně, stejně jako další státy západní Evropy. Ukrajincům skutečně dochází lidé a pokud neseženou vojáky, válku prohrají. Je to pouze otázka času. NATO nebude za žádnou cenu chtít jít do otevřeného konfliktu s Ruskem, tudíž bude některé své členské státy tlačit k bilaterálním dohodám. Jak známo, česká vláda Petra Fialy nehájí naše národní zájmy a je poslušným mopslíkem Západu, vidíme to každý jeden den. Fiala nemá odvahu se těmto mocipánům postavit. Pokud někdo plán účastni vojáků z některých zemí NATO připraví, naše reprezentace tvořená Fialou, Rakušanem, Černochovou nebo Pekarovou Adamovou si vůbec neuvědomí důsledky takových kroků. Jsou to nezodpovědní a nekompetentní lidé.
Představa, že by slovy zapojení západních vojáků na Ukrajině někdo Rusko odstrašil, je podle mého soudu naprosto naivní. Rusko se jen tak odstrašit nenechá, ale určitě to zvýší napětí. Je to hloupá taktika, která nemůže přinést vůbec nic pozitivního a Ruska se bude víc pouze více na pozoru. Naše země neměla být do válečného konfliktu vtahována a to jakýmkoliv náznakem.
Fotogalerie: - Orbán, Fico, Zeman
Summit premiérů V4 v Praze byl patrně nejsledovanější akcí tohoto typu a objevily se hlasy volající po zrušení V4 s tím, že nemá smysl se paktovat s těmi, co jdou na ruku Putinovi atd. Pakliže je to spíše 2+2 než čtyřka, má formát V4 ještě smysl?
Smysl má nepochybně. Pro stranu PRO je Visegrádská čtyřka a hlavně spojenectví se Slovenskem, Maďarskem, ale navíc i Rakouskem cestou do budoucnosti a skvělou vizí pro Českou republiku. Měli bychom se zaměřit na budování vlastního středoevropského regionu. Souhlasím s tím, že V4 je v tuto chvíli spíš dva plus dva, ale ta chyba není straně Maďarska a Slovenska, ale na straně České republiky, protože Maďaři a Slováci si zvolili vlády, které jednoznačně hájí jejich národní zájmy a jsou ochotni se postavit bruselskému diktátu. Zatímco u nás vládne prodloužená ruka bruselských soudruhů, jsme v novodobém RVHP. Dříve sem chodily pokyny z Moskvy a teď přicházejí z Bruselu. Jinak jde de facto o totéž. Centrální plánování, greendealové nesmysly a jiné nesmysly jdou proti zájmům naší republiky, a přesto na ně současná česká vláda kýve.
V4 má z mého pohledu smysl a bude mít smysl ještě větší poté, co Fialova vláda skončí na smetišti dějin a bude tu premiérem někdo, kdo naváže úzké vztahy zejména s Maďarskem a Slovenskem. Domnívám se také, že Poláci rychle vystřízliví z Donalda Tuska a další vládu utvoří Právo a spravedlnost. Rušit Visegrádskou čtyřku kvůli tomu, že v současné situaci je rozpolcená kvůli lidem, co už nám dlouho vládnout nebudou, by nedávalo smysl. Jakmile Petra Fialu nahradí ve Strakově akademii premiér, který bude hájit národní zájmy, věřím, že spolupráce v rámci V4 bude daleko užší. Sám se netajím tím, že Viktor Orbán a Robert Fico jsou mými vzory a v případě úspěchu strany PRO bych s nimi navázal skutečně úzkou spolupráci.
Kromě premiérského summitu se minulý týden v Praze konalo také zasedání předsedů parlamentů zemí V4, na který šéfky české sněmovny Pekarová Adamová přizvala i předsedu ukrajinského parlamentu a zdůvodnila to tím, že ruská propaganda má ve středí Evropě úspěch a jeho přítomnost některým účastníkům summitu připomene, že Rusko je agresor. Byl to od ní dobrý krok?
Nikdo normální už nemůže brát paní Pekarovou vážně. Je to komická postavička naší politické scény, která nás svými výroky už může pouze bavit, protože jejími výroky se nelze seriózně zabývat. Ta dáma se evidentně dostala na pozici, na kterou nemá ani mentálně, ani svými zkušenostmi, ani svým vzděláním a předvádí nám to dennodenně. Dělá nám obrovskou ostudu na mezinárodní úrovni.
Vzpomeňte si na její dvojnávštěvu Arménie a Ázerbájdžánu, kde dokázala během dvou dnů naštvat tři státy, protože si vzájemně protiřečila. Dokazuje to, že se své funkci motá jako slon v porcelánu. Je to až trapné. Trešničkou na dortu v její naivitě může být její společný dopis s panem Vystrčilem šéfovi americké Sněmovny reprezentantů, kterého vyzvala k tomu, aby se zasadil o schválení finanční podpory Ukrajiny. Myslím, že většina amerických kongresmanů nemá o existenci nějaké Markéty Pekarové Adamové a Miloše Vystrčila ani ponětí. Ten dopis je trapnou demonstrací naší servilnosti vůči Ukrajině. Pani Pekarová nemá žádnou politiku, předvádí nám jen emocionální, teatrální gesta a naprostou podlézavost Ukrajině a Evropské unii. To už v naší zemi nemůže nikoho normálního zaujmout.
JUDr. Jindřich Rajchl
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Radim Panenka
Jeromka
