Psát knihy je tichá a samotářská práce. Jak jste vlastně vnímal počátky koronakrize?
Píšu třicet let. Mohu tedy říct, že pro spisovatele to až takový šok nebyl. Jsem zvyklý po léta být sám doma celý den a psát. Nepotkávám lidi. Nemám nadřízeného ani podřízeného. Takže jsem z žádného kolektivu nevypadl.
Mrzelo mě ale, že jsem nemohl do kavárny anebo večer s chlapama do hospody, protože to spisovatelé potřebují možná více než jiné profese, které se s lidmi stýkají.
Chápu. Je třeba udržovat sociální vazby...
Jasně. Aby člověk nebyl jako Robinson v nějaké izolaci, aby se potkal s kamarády. V naší sousedské komunitě v Sázavě jsme se kromě hospody potkávali, samozřejmě. Nejdřív přes plot, když byla ta opatření hodně přísná, a pak jsme se v menších skupinkách potkávali i doma.
Jak vnímáte fakt, že se v médiích už téměř rok neřeší nic jiného než nemoc covid-19?
Je to téma číslo jedna, je to v jistém smyslu oprávněná senzace. Zpočátku třeba počty mrtvých v New Yorku a jinde byly šokující. Je to dramatický obraz světa, který novináři a zejména bulvární novináři potřebují, takže to jaksi vyhovuje jejich poptávce a očekávání.
Vyvolává to ve vás tísnivé pocity, stres, či dokonce depresi?
Ne. V tom se, myslím, neliším od většiny národa. Zpočátku jsme z toho byli všichni nervózní, pak náš strach trochu polevil.
Skoro všichni nadávají na vládu Andreje Babiše, jak to dělá blbě. Co vy?
Samozřejmě že bych mohl jmenovat opatření, která mi připadají iracionální nebo přehnaná anebo zase v určité době nedostatečná, ale nechci být tím, kdo říká, že by tomu šéfoval lépe. Prostě jde o problém, s nímž jsme se nikdy nesetkali. Je to pandemie celosvětového rozsahu a dělat z pozice spisovatele, který nikdy nešéfoval ani deseti lidem, machra, to nechci.
Také vaše nová kniha se částečně týká pandemie. Můžete ji představit?
Jde o deník za rok 2020. Už jsem dva deníky vydal. Báječný rok byl deník za rok 2005 a Další báječný rok za rok 2010. Tento se jmenuje symbolicky Zrušený rok. Půjde o tlustou knihu, má přes tři sta stránek. Jsou v ní mé zážitky z mizerného loňského roku, ale samozřejmě že byly i hezké chvilky. Člověk si nechce nechat život úplně ukrást, takže jsem psal i v téhle blbé době.
V posledním deníku jsou pandemie a koronavirová opatření kulisou. Je tam třeba výmluvná jedna scéna. Jsem čtrnáct dní doma a nikoho nepotkám. Dokonce jsem z hygienických důvodů nesměl chodit ani k mamince, protože mi to rodina zakázala. A jelikož jsem doma neměl už žádný hrnec, tak jsem si po internetu objednal hrnce. Přijela dodávka a já to popsal jako vzrušující událost. Vystoupí muž s rouškou, já k němu přicházím s rouškou, dotkneme se lokty, on mi předá hrnce, pak se mu podepíšu na obrazovku nějakého tabletu, odjíždí a já mám pocit, že jsem toho dne něco zažil. Přitom to je taková blbost a banalita. A to je tragikomedie koronavirové doby.
Pokud vím, tak vám se pandemie vyhnula...
Já jsem koronavirus nechytil, musím to někam zaklepat. Měl ho třeba jeden kamarád, který byl u nás, ale my jsme to v rodině neměli anebo o tom nevíme. Byl jsem dvakrát na testech a vždy negativní. Nicméně mám v okolí případy nemocných lidí a bohužel i těch, co zemřeli. Takže k pandemii koronaviru přistupuji s pokorou a respektem. Není to prostě žádná chřipečka, jak se někteří idioti vyjadřovali.
Za jak dlouho podle vás epidemie skončí?
To nedokážou odhadnout ani sami epidemiologové, natož pak spisovatelé. Netuším, nevím.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
koronavirus
Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.
Zcela jiné informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.
autor: Jan Rychetský
