Jak hodnotíte současný stav pandemie a hrozí v horších scénářích omezení zdravotní péče v rámci fakultní nemocnice?
Plzeňská fakultní nemocnice je připravena z jarních měsíců na to, že může tato pandemie eskalovat. Jsme tedy připraveni jak v ambulantních prostorách, tak v odběrových aktivitách, na standardních lůžkách a tak i jednotkách intenzivní péče. Nechceme omezovat klasickou, běžnou péči, kterou děláme, ty běžné zákroky bychom chtěli podržet co nejdéle v průběhu zbytku roku. Máme připravenou takovou „salámovou“ metodu a budeme koncentrovat pacienty, kteří budou covid pozitivní, na jedno místo, kde bude probíhat jejich vyšetřování a rozhodnutí, kde budou hospitalizováni. Jednotlivé lůžkové stanice, ať již standardní nebo intenzivní, máme připraveny v několika etapách tak, jak budeme potřebovat je uvolňovat. To znamená, jedna lůžková stanice 25 lůžek. A dalších dvacet pět. Podle vývoje a aktuální situace.
Jak hodnotíte změnu na postu šéfa resortu?
Mně nepřísluší hodnotit ministra nebo někoho z členů vlády. Pan profesor Prymula je člověk velice vzdělaný a zkušený, znám jej osobně a velmi si jej vážím. Vím, že tento člověk je schopen zvládnout tuto pandemii a má moji plnou důvěru.
… a dnes již bývalý pan ministr? Říká se, že to byl velmi slušný člověk, který udělal docela dost práce…
Já opravdu nebudu hodnotit žádného člena vlády, to mně tedy nepřísluší. Jako od podřízeného to ode mne nemůžete očekávat. S předchozím panem ministrem jsem neměl žádné vážné problémy a předpokládám, že toto bude i s novým šéfem resortu.
Je čas těsně předvolební, co se týká krajských voleb – předpokládáte nějaké slušné umístění sociální demokracie?
Já si myslím, že současná dosluhující krajská vláda vedla kraj velmi dobře. Říkám vláda, protože to nebyla záležitost jednoho člověka, ale záležitost celé rady, samozřejmě zastupitelstva, které fungovalo podle mého názoru také velmi dobře. A samozřejmě všechny složky kraje, ať již je to krajský úřad nebo jednotlivé organizace. Předpokládám, že jestliže obyvatelům kraje se žije dobře, tak tu podporu někteří, kteří doposud vládli, získají. Takže já věřím v určitý úspěch.
Je podle vás ztráta exhejtmana Bernarda pro sociální demokracii výrazná?
Není, a to v žádném případě. Já si vždy zakládám na týmové práci. Ostatně jako ředitel fakultní nemocnice mám tým, který si piluji a kterého si vážím, takže to není záležitost jen jednoho člověka. Nelze nikdy stavět fungování ať již velké firmy, organizace nebo kraje na jednom člověku, protože ten může ze dne na den vypadnout a pak by se všechno zbořilo. A byla by chyba, kdyby vše člověk stavěl jen sám na sobě. Musíte mít tým a ve chvíli, kdy klopýtnete, tak tým přebírá práci. Nemůžete s touto pomyslnou lodí smýkat ze strany na stranu, protože ta loď se pak potopí.
Co tedy říkáte na jeho názorový veletoč, kdy se z levicově smýšlejícího člověka stává pravičák…
Vraťme se zpět do plzeňské fakultní nemocnice. Jaká je současná nemocnost personálu a jaká je situace v počtu zdravotních sester, kde jsou jejich podstavy vlastně v celé republice?
My máme téměř 1 700 sester a téměř tisícovku lékařů. Máme velké štěstí, že jsme největším zaměstnavatelem v Plzeňském kraji a jsme velmi dobrým zaměstnavatelem, který se ke svým zaměstnancům chová velmi slušně a dává jim vizi. Každý zaměstnanec chce mít vizi. Nejde jen o to, že si dobře vydělá – a výdělky tady jsou velmi dobré – a dáváme našim zaměstnancům i vizi. Víme, kam nemocnici vedeme, kde by za patnáct let měla být. Dáváme šanci novým technikám, lékům, takže my jsme na úrovni západní Evropy, jsme vyhledávaným zdravotnickým zařízením nejen pro pacienty, ale i pro personál.
Co se týká aktuálního dopadu pandemie – protože nejde jen o nemocné, ale o lidi, kteří jsou v karanténě, kteří mají v ošetřování člena rodiny, protože mají malé děti, protože s nastávajícím podzimem přicházejí virózy a děti nejdou do školky nebo školy a rodiče si musejí zařídit, aby s nimi zůstali. Nyní máme takto vyblokovaných asi 170 zaměstnanců, což ze dvou a půl tisíce zdravotníků není tak alarmující číslo. Výhodou je, že děláme určitou cirkulaci našich zaměstnanců, takže i v průběhu roku mají možnost jít na jiné pracoviště. Cirkulují, aby tak byli multioboroví, univerzální. Za to si zaslouží velký dík, že se nebojí jít na jiné pracoviště, kde jsou vítáni, a tím si i zvyšují svoji cenu na trhu práce. Protože jsou univerzální a dokážou se postarat i o pacienty mimo svůj základní obor, a to je velmi důležité.
Velká věc, kterou jsem zavedl a líbí se mi, je, že dáváme menší úvazky hlavně zdravotním sestrám a především těm, které jsou na mateřské dovolené. Dáváme jim možnost, aby se vrátily na malý úvazek 0,2 nebo 0,3 do nemocnice. To tu dříve nebylo. Takže tři čtyři zaměstnankyně naplní úvazek jedna celá. Velkou výhodou je, že si to zařídí doma tak, že berou hlavně víkendy nebo svátky, kdy mají doma svého partnera. A já tím pádem mohu uvolnit ty sestry, které jsou v běžném provozu, aby si vybraly volno. Když s nimi mluvím, tak se jim líbí, že se po roce až dvou, kdy mají jedinou starost, a to své dítě, že se odprostí od těchto stereotypů, protože pro zdravotníka je to už stereotyp, protože jsou zvyklí fungovat v nějakém režimu. A po tom roce, roce a půl se vracejí do svého zaměstnání, byť na zkrácený úvazek, mezi běžné starosti, mezi mladší i starší kolegyně. To je znovu nabije, neztratí svoje zkušenosti a erudici. Mnohdy tyto sestry, které mají úvazek 0,3 nebo 0,2, tak jsou ochotné odsloužit mnohem víc hodin než tento základní úvazek. Je výhodou, že přijdou do prostředí, které důvěrně znaly, kdy přijdou z denního rituálu, a ještě si přivydělají nějakou korunu. To nám velkou část personálu vrátilo zpět.
Kdyby se stalo, že se zavřou první stupně základních škol, tak to jistě citelně pocítíte…
Samozřejmě a jednoznačně. A to by pocítila celá společnost, nikoliv jen naše fakultní nemocnice.
Hodně se hovořilo o zdravotních sestrách z Ukrajiny, ale očekávání, zdá se, nebylo naplněno…
Zatím ne. My tedy sestry z Ukrajiny nezaměstnáváme. U nás jsou Ukrajinky, které již tady žijí, mají zdejší vzdělání, a prošly tedy naším vzdělávacím systémem, a o těch nemůžeme mluvit jako o importovaných sestrách. Ze zahraničních sester je až devadesát procent ze Slovenska.
Vraťme se na závěr opět ke koronaviru. Co říkáte těm demonstracím a manifestacím, odporu proti rouškám a opatřením a bagatelizaci situace?
Teď to vidíme. Na jaře se všichni báli koupit si pomalu jen rohlíky a čísla nebyla tak alarmující. Poté se řeklo, že jsme vyhráli nad koronavirem, a všichni slavili. Přes léto mnohdy ochranné prostředky zcela nesmyslně odkládali, nechovali se, jak by se měli chovat – ostatně víme, jak to léto vypadalo v českých ulicích a parcích. Sklízíme plody této nevázanosti. Nemuseli jsme se pak až tak bát podzimu. Musíme si uvědomit, že rouška je to nejmenší, co můžeme udělat, stejně tak rozestupy, nebo chcete-li, odstupy. Víme, že v říjnu jsou rýmičky a kašlíčky docela běžné. Stálo by tedy za to, aby si každý uvědomil, že chrání sebe, své okolí, a podle toho se choval…
A není pak už opravdu cynické, ba vlastně hyenismus hovořit o těch těžce nemocných nebo mrtvých jako o nezbytnosti a nutnosti a o normálním stavu?
My zdravotníci napínáme veškeré síly, abychom zachránili každý život.
A co ti odmítači, kteří jsou sice erudovaní, jen poněkud v odlišné oblasti…
Tak to je další věc. Měli by se vyjadřovat ti, kteří pracují v dané problematice. Kardiolog by se měl vyjadřovat k srdci, a nikoliv k mozku. Prostě – co umím, o tom mohu mluvit. A zbytečně nestrašit. Jak říkám, čerti chodí na začátku prosince…
Když jsme u toho strašení, nestraší také média, která informují mnohdy až s tragickou nonšalancí?
Na jaře se všichni báli, pak se řeklo, že jsme vyhráli, a všichni slavili. Každý z nás, i média, bychom se měli chovat racionálně, rozumně, vyhlížet budoucnost. A dávat jednu validní informaci.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
