V sobotu jsme se rozloučili s kardinálem Miloslavem Vlkem. Vy jste mu byl po mnoho let velmi blízko, jak na něj budete vzpomínat?

Pana kardinála Vlka jsem poznal jako velice poctivého a férového člověka, který odmítal dělat kompromisy se svým svědomím. Dělal to, o čem byl přesvědčený, a nedělal to, o čem přesvědčený nebyl. To je jeho velké poselství, které kolem sebe šířil, a toho si nesmírně vážím, protože takováto ryzost postojů není úplně běžnou výbavou ani vysoce postavených osobností, ať už je to společenská, nebo jakákoli jiná sféra u nás nebo jinde. To je jeho velký odkaz. Byl bych rád, aby nezapadla ta ryzost člověka, kde slovo a čin rezonovaly. Mám v srdci velký vděk, vážím si toho, že mě pan kardinál před sedmadvaceti lety oslovil a přizval ke spolupráci, protože to bylo naprosto zásadní rozhodnutí, které ovlivnilo, a mohu říci, že ovlivňuje můj život dodnes. Byli jsme spolu v kontaktu nějakých třicet let a osobně pociťuji jeho odchod jako velkou osobní ztrátu blízkého člověka, velkého duchovního přítele, rádce, s kterým jsem konzultoval v podstatě všechny zásadní okamžiky svého života. Naposledy jsem se s ním setkal před čtrnácti dny, tedy necelý týden před jeho odchodem na věčnost.

Jak jste v této souvislosti vnímal, když v den úmrtí pana kardinála Vlka veřejnoprávní Česká televize přizvala do pořadu k tomuto tématu komunistického poslance, když je známo, že komunisté mu za totality zakázali vykonávat kněžský úřad? Komunistický poslanec Grospič ho tam nazval kontroverzní osobností a kritizoval, jak se dalo očekávat, restituce církevního majetku, na kterých měl kardinál Vlk velký podíl.

Přijde mi to zvláštní. Nesouhlasím s principem tohoto typu politické korektnosti a vyváženosti, který vyjádřím jako „pět minut Hitler, pět minut Židé“. Tak takhle tedy ne. To je můj osobní názor. Myslím, že to je opravdu snížené vnímání etického rozměru věcí, protože je to podobné, jako kdyby se k oběti nacismu měl vyjadřovat nějaký příslušník SS. Prostě, přijde mi to nevhodné.