Guvernér České národní banky Jiří Rusnok v rozhovoru pro deník Blesk uvedl, že nedostupnost hypoték pro občany s podprůměrným příjmem je v podstatě normální stav, který platil i před poslední ekonomickou krizí. Souhlasíte?
Ano, souhlasím. Mnozí lidé si v poslední době začali myslet, že na vlastnictví k nemovitostem mají právo, které jim nikdo nesmí upírat. Ve skutečnosti se však jedná pouze o možnost, kterou z historického pohledu rozhodně nemohl využívat každý. Chce-li si někdo pořídit vlastní nemovitost, tak nejprve musí dosáhnout patřičného příjmu. Chtít nemovitost a nemít dostatečný příjem není ekonomicky možné.
Ale podprůměrnou mzdu mají v Česku dvě třetiny lidí! Je tedy pravda, že dnešní situace, kdy jsou pro mladé páry hypotéky na byty ve větších městech jen stěží dosažitelné, je vlastně normální?
Jak jste spokojeni s vládnutím koaliční vlády hnutí ANO a ČSSD?Anketa
Ceny nemovitostí, zejména ve velkých městech, jsou velmi vysoké. Co za tím stojí? Staví se málo? Lidé s nemovitostmi příliš spekulují pod vidinou rychlého zisku?
Samozřejmě je to kombinace více faktorů. To, že doba stavebního řízení v České republice trvá v průměru 246 dní a jsme horší než Ukrajinci či Indové, je jednoznačně selhání celé politické reprezentace. Za vysokými cenami nemovitostí však stojí i velmi levné úvěry na bydlení. Lidé si totiž neuvědomují, že čím levnější budou hypotéky, tím dražší budou nemovitosti. Do celé situace však vstupuje i celá řada dalších faktorů od nízkého zhodnocení peněžních vkladů až po spekulativní nákupy cizinců.
Česká ekonomika je mnohdy dávána za vzor v rámci států bývalého východního bloku, je to ale skutečně tak? Co třeba takové Slovinsko, kde mají takřka dvojnásobnou minimální mzdu, a přitom si také drží poměrně nízkou úroveň nezaměstnanosti – 5,3 %? Jsou na tom Slovinci skutečně lépe? A pokud ano, proč?
Je třeba si uvědomit vztah mezi zadlužením, ekonomickým růstem a dalšími makroekonomickými ukazateli. Slovinsko se vydalo cestou více než dvojnásobného veřejného dluhu oproti České republice. Relativně vysoké zadlužení slovinskou ekonomiku takříkajíc nakoplo a umožnilo jí nastavit mnohé parametry nad úroveň těch českých. My jsem se rozhodli pro konzervativnější cestu, jejíž výhody se projeví v ekonomicky obtížnějších časech.
Česká ekonomika je nyní v porovnání HDP na hlavu na 85 procentech průměru zemí eurozóny. Je to dobrý výsledek? A je v jeho světle reálné, že bychom se ke kupní síle takového Německa, nebo Rakouska přiblížili do 15 let, jak predikuje guvernér ČNB Jiří Rusnok?
Dle mého názoru byly hlavní motivy revoluce z roku 1989 vesměs ekonomické. Většina lidí zkrátka chtěla žít jako na Západě. Za uplynulých téměř 30 let jsme však západní životní úrovně nedosáhli a stále jsme spíš chudí příbuzní. Je však pravda, že se Západu přibližujeme a když v tom nepolevíme, tak bychom ho za 15 let konečně mohli dohnat. Německo a Rakousko však zřejmě stále budou trochu před námi, protože patří mezi nejbohatší země Západu.
Psali jsme:
Ohledně pokračování českého ekonomického růstu byl Jiří Rusnok optimistický. Podle guvernéra ČNB nic nenasvědčuje tomu, že by příští rok, nebo v roce 2020 mělo dojít k zásadnějšímu poklesu. Souhlasíte s Rusnokovým hodnocením?
Myslím, že současné trendy se udrží i v příštím roce a naše ekonomika na tom bude relativně dobře. Do roku 2020 však může nastat mnoho změn. Až budeme vědět, jak dopadne brexit a obchodní války, budou ekonomické predikce stát na pevnějších základech.
Ekonom Vladimír Pikora na Facebooku napsal: „Já si myslím, že pokud nenastane v Německu občanská válka či jiná katastrofa, tak Německo za mého života nedoženeme. Není to možné, když to nejlepší z české ekonomiky není v českých rukách.“ Má pravdu?
Souhlasím s tím, že velký problémem české ekonomiky spočívá v tom, že nepatří Čechům. To vede k odlivu kapitálu z naší země do zahraničí, což tlumí náš ekonomický rozvoj. Vzhledem k tomu, že neznám zdravotní stav pana Vladimíra Pikory, tak se mi špatně odpovídá na druhou část jeho tvrzení. Rozhodně bych ale neházel flintu do žita. Vzdát to a říct, že to prostě nejde, není dobrá strategie. Dříve či později se totiž může objevit nějaký blbec, který nebude vědět, že to nejde a udělá to.
Pravdou je, že česká ekonomika se průměru eurozóny přibližuje, jistou výjimkou jsou roky následující po vypuknutí ekonomické krize 2008-2009. Je pravdou, že česká ekonomika má v dobách krize nižší výkonnost než jiné státy? Čím je to dáno?
„Ignorovat Čínu nelze, je to druhá největší světová ekonomika,“ řekl Jiří Rusnok ke snahám našich vrcholných představitelů o posílení obchodních vztahů s touto zemí. Považujete tyto snahy za logické a správné, nebo by se dnes mělo Česko orientovat raději jinam?
Česká republika se musí orientovat na všechny trhy, které jsou schopny platit za náš vývoz. Čína mezi ně rozhodně patří. Stejně tak bychom ale neměli zapomínat na rozvoj obchodních vztahů ze Spojenými státy, Japonskem, Indií, Brazílií, Kanadou, Jižní Koreou, Austrálií či Ruskem. Jakékoliv předpojatosti jsou na škodu. Česká republika bude těžko měnit vztah Číny k lidským právům, ale navýšení vývozu do Číny je realistické, proto bychom se v prvé řadě měli soustředit na prosazování našich ekonomických zájmů.
Kde vidíte do budoucna největší potenciál pro další český ekonomický rozvoj?
V České republice vzniká celá řada pozoruhodných projektů, které ve světě nemají obdoby. Například brněnské společnosti Kiwi.com stačilo pouhých 6 let, aby se stala nejrychleji rostoucí firmou ve střední a východní Evropě. V České republice přitom najdeme mnoho podobných příkladů, kdy se sešla parta přátel v garáži a vybudovala miliardový byznys, a právě v tom se Češi odlišují od většiny ostatních. Máme skvělé nápady, které nezůstávají jen na papíře a dokážeme je realizovat v praxi. Zde vidím cestu pro náš další rozvoj. Musíme být inovativní a přejít na znalostní ekonomiku. Montování komponent do německých výrobků můžeme postupně přesunout do zemí na východ od nás.
Psali jsme:
autor: Marek Korejs
