Ve hře je odvolání Luboše Xavera Veselého z Rady ČT, do které byl zvolen teprve minulý měsíc. Veselý se v jednom ze svých streamů věnoval výrokům, které na jeho adresu zaznívají od lidí ze Šafrova serveru Forum24. „Zrůdy Šafr a Hovorková jezdí dokonce na školy nafukovat vašim dětem hlavy, ještě z nich neblejete? Jděte prosím demonstrovat,“ vybízel Xaver diváky k občanské aktivitě proti hlavním tvářím stojícími za Fórem24. Je takové vyjadřování v pořádku?
Je to nicméně názor občana Veselého. Jistě trochu nešťastně vyjádřený, ale nedomnívám se, že zrovna autor výroku „Vždycky, když liji do svého auta AdBlue, říkám tomu Andrejovy chcanky“ Pavel Šafr je ten, kdo by měl určovat veřejné morálce normy. Zdeněk Šarapatka lituje, že místo Jaroslava Kubery nezemřel Miloš Zeman a ODS jej za to statečně bránila. Jeho výroky jsou za hranou pravidelně.
Výroky člena Rady České televize Šarapatky v jeho fejetonech na Šafrově serveru Forum24 připomínají nedávno skončený dvojdílný film o ministrovi protektorátní vlády Emanuelu Moravcovi: "Ubránit zemi před stoupající agresivitou Ruska a Číny v situaci, kdy s nimi rovnou kolaboruje český prezident a premiér vidí zahraniční politiku optikou evropských dotací pro svůj byznys, tak zbývá zase na nás. Evropa se po viru staví na nohy a na lokaje Východu teď nemá sílu ani žaludek."
Nechápu tedy, proč se například Miroslava Němcová pobuřuje nad projevem Veselého. Že by dvojí metr?
Jinak osobně se nedomnívám, že by kdokoli o komkoliv měl říkat, že je zrůda. A to platí pro oba tábory. Ne, že když to řekne jeden, bude to takové roztomilé a druhého za to ukřižujeme. Veselý se pak, pokud vím, omluvil, takže by bylo dobré, a by se všichni zklidnili a pokračovali v práci. Pokud kromě pobuřování se nějakou mají.
Podnět na odvolání Xavera Veselého vzešel z Českého národního výboru Mezinárodního tiskového institutu (CZ IPI). Česká odnož vznikla teprve loni. Snižuje to nějak váhu námitek, které vůči Xaverovi mají?
To je také Šafr. Prašť jako uhoď. IPI je globální síť editorů, mediálních manažerů a „předních novinářů“, „jejichž posláním je hájit svobodu sdělovacích prostředků a volný tok zpráv“. IPI je něco jako Mezinárodní organizace novinářů, pokud mohu soudit. Xaver ohrožuje tiskovou svobodu v ČR? Zapsaný spolek, který se nazval Českým národním výborem Mezinárodního tiskového institutu je pouhým spolkem zahrádkářů. Nic víc. Předsedou je Michal Klíma, toho času angažovaný v Nadačním fondu nezávislé žurnalistiky bývalý ředitel Economie. Víte, těchto pozoruhodných institucí, financovaných… někým … se vynořuje z vln čím dál více. A myslím, že lidem už je to jedno. Odvolávání z funkcí je takové svazácké. Český národní výbor Mezinárodního tiskového institutu podporuje například Rakouské ministerstvo pro evropskou integraci, německá parlamentní Nadace Konráda Adenauera či Evropská komise. Národní výbor pak vedle Pavla Šafra tvoří Dalibor Balšínek, Robert Břešťan, Jan Bumba, Robert Čásenský, Eva Hanáková, Michal Klíma, Jana Klímová, Jaroslav Kmenta, Janek Kroupa, Robert Malecký, Nadační fond nezávislé žurnalistiky, Ondřej Neumann, Jakub Patočka, Veronika Sedláčková, Sabina Slonková, Karel Steigerwald, Zuzana Vlasatá. Pokud mne paměť neklame, Michal Klíma sám neúspěšně kandidoval do Rady České televize. O Pavlu Šafrovi se nemusíme zmiňovat a Nadační fond nezávislé žurnalistiky ve svých útrobách skrývá Josefa Šlerku, kandidáta Pirátů do Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Ostatní jména jsou, myslím, svými názory docela dobře známá, o jakékoliv snaze po objektivitě či pluralitě názorů uvnitř institutu tedy nemůže být ani řeči. Ani zde se tedy z diskuse různých názorů nic nového nezrodí, tedy kromě touhy odvolat ty, kteří s nimi nesouhlasí.
Je to jedna strana dlouholeté bojové politické linie, převlečená tentokrát do vznešeného názvu.
Fotogalerie: - Vy ještě nemáte dost?! v Hradci
Jak se stavíte k faktu, že na volbu tří nových členů Rady ČT si stěžoval pirátský europoslanec Marcel Kolaja až v Bruselu? Fakt, že jeho podnětem se v Unii zabývají, Kolaja občanům oznámil slovy: „nesu dobré zprávy“.
Já jsem vyrůstala za normalizace, mí rodiče byli dětmi za války a mladí v padesátých letech. Tehdy někoho udat znamenalo ho také možná připravit o život, určitě o svobodu, zdraví a zaměstnání. V devadesátých letech se říkalo, že všechno bude v pořádku, až nastoupí ta nová generace. A ona nastoupila. Bez noblesy, bez základních etických brzd v sobě, bez toho, aby si dokázala uvědomit, že demokracie je různost názorů. Žalovat na někoho, protože má jiný názor než já, to není demokracie, to je totalita. Tři radní České televize byli zvoleni naprosto demokraticky, poslancům nikdo pistoli u hlavy nedržel, mohli jít i za plentu (něco, co v mém mládí prakticky neexistovalo) a volili podle svého nejlepšího svědomí. Nikdo netvrdí, že člen Rady musí nadšeně podporovat pořádky, které na Kavčích horách panují. Klidně nemusí ani milovat veřejnou službu. Protože v Česku žije velké množství lidí, kteří Českou televizi kritizují. To co považuje Kolaja za „dobrou zprávu“, je zpráva především o něm. A není dobrá. Protože dělá přesně to, co nám kladli na srdce rodiče. „Nikdy nikoho neudávej a na nikoho nežaluj.“ Možná to panu poslanci doma neříkali.
Europoslankyně Michaela Šojdrová (KDU-ČSL) prohlásila, že noví radní ČT vyvolávají obavy na úrovni EU. Co přesně by podle vás mělo na uskutečněné volbě vzbuzovat obavy? A proč by se jimi měla zabývat EU?
Myslím, že EU je volba do Rady jedno. To je zase ta neschopnost diskuse s názorovými oponenty a jejím prostřednictvím tříbit názory své. Evropská unie by se měla především zabývat tím, proč začala existovat. Dnes už to není uhlí a ocel, dnes je to volný pohyb myšlenek, peněz, zboží a lidí. To, že můžeme číst co chceme, studovat kde chceme, pracovat, kde chceme a žít, kde chceme. Nicméně národní státy a jejich zákony stále existují. Právě tohleto soustavné vyprávění o tom, co by Brusel rád a nerad, obavy a „zvednutý prst“ je přesně to, co Unii od občanů oddaluje. Jakoby se zapomnělo na motto EU - „Jednota v mnohosti“. To, že v prvé řadě se má Unie starat o blahobytnější život svých občanů. A ona se zatím pro lidi stává jakýmsi Sovětským svazem. Nenáviděným.
Mimochodem… hledala jsem dlouho a úporně. A mimo Šojdrové a českých Pirátů nikdo v EU o volbě členů mediálních rad nemluvil. Své výroky by poslankyně měla doložit.
Ing. Michaela Šojdrová
Jak se vypořádat s tím, že určitá část české společnosti setrvale přenáší domácí politický boj do Bruselu? Je to v pořádku?
To je slabost a malost. KDU-ČSL má tolik procent, že už ani není v průzkumech vidět. A tak se zoufale snaží zaujmout… Pamatujete si poslední volební kampaň fialové Unie svobody? Očekávali zoufale alespoň 4 procenta… A dostali 0,30 procent. Dodnes Pilipa, Marvanovou a Mlynáře v české politice nikdo nepostrádá. KDU-ČSL je na tom podobně. Nikdo politické katolíky postrádat nebude. Ani arcibiskup.
Udávalo se do Vídně, udávalo se do Berlína, udávalo se do Moskvy. No a teď se udává do Bruselu. V některých lidech to prostě je. Jak ale napsal jeden diskutující na sociálních sítích, když se práskalo do Vídně, Berlína a Moskvy, tak udavači doufali, že se to nikdo nedozví. Tihle to dělají veřejně. Určitá část společnosti si prostě nezvykla, že demokracie znamená různost názorů, že demokracie není to, co si myslíme „my“ a když si to jiní nemyslí, tak je udáme. Ti lidé nemají sílu ani argumenty utkat se s jinými názory na domácí půdě a tak utíkají žalovat do Bruselu, aby řekli, že je na ně někdo ošklivý. Tak se chovají děti. Když vyhrál prezidentskou volbu Václav Klaus (a ten byl zvolen parlamentem), jeho názoroví odpůrci to vzali jako fakt. Když byl (už ve všelidovém hlasování) většinou 2,7 milionu občanů zvolen Miloš Zeman, jeho názoroví odpůrci se uchylují k tomu nejsprostšímu, co dokáže člověk vymyslet. Když vyhrála volby ODS, nic se nedělo, levice Strakovu akademii nevypálila. Demonstrovali pravda, odboráři, jak je jejich výsostným právem, ale ti demonstrovali za mzdy a svá práva. Vyhrál Babiš a ozývá se, jak by měl vyslyšet každé shromáždění tisícovky lidí a odstoupit. Ale ono to není tak, že tak elity budou křičet nahlas a čím víc nahlas budou křičet, tím lepší bude jejich názor. Dosáhnou toho, že lidé budou stejně volit, koho uznají za vhodné a pak se na ten křik budou jen zdálky dívat. Nedomnívám se, že by paní u pokladny či pána ve fabrice zajímal Pavel Šafr nebo jeden radní z patnácti.
Psali jsme:
Evropští novináři, včetně Syndikátu novinářů ČR, vydavatelé a Asociace soukromých televizí žádají Evropskou komisi, aby postupovala důrazněji v boji proti šíření dezinformací. Za fake news prý mají padat sankce. Jde podle vás skutečně o kvalitu zpravodajství, nebo o konkurenční boj?
A co svoboda slova? Mimochodem, co je to dezinformace? Ano, jsou kategorie jako je popíjení Sava, poprašování lidstva z letadel, ozařování mozků telefony, škodlivost očkování a podobné pitomosti. Ale zdá se mi, že touha po vyvracení „fake news“ se opět zvrhává v to, že za ně označíme cokoliv, co se nám jaksi nehodí v politickém boji. Co když se ukáže, že nějaká fake news je pravda?
Malý příklad oficiálního fake news: Slovutná mezinárodní organizace WHO tvrdila, že nosit roušky v době pandemie je nesmysl, protože virus projde textilem jak sítkem. Byl to žvást, díky němuž zemřelo a dodnes umírá desetitisíce lidí na celém světě. Až bylo všem zřejmé, že roušky pomáhají, tak obrátila. Ale to už nikomu nepomohlo a prvotní fake news způsobila onemocnění mnoha lidí. Druhý příklad z téže doby se týkal promořování populace a stádní odolnosti. Blábolil kde kdo, včetně hlav s dvěma tituly před a jedním titulem za jménem. Do chvíle, než vešlo ve všeobecnou známost, že protilátky proti koronaviru si tělo podrží čtrnáct dní. Británie promořovala. Promořuje dodnes. Víc, než by chtěla.
Co když budou hlídači dezinformací ty dezinformace sami vyrábět? Ostatně, dobrá dezinformace je ta, kterou nikdo nepozná, ovšem to by ji nesměla vytvořit BISka, že.
Můžeme učit lidi kriticky hodnotit informace. S tím mohou mít problém velmi staří lidé, kteří už někdy mohou mít trochu rozostřený svět. Ale v generaci mých rodičů je hluboce zakořeněná nedůvěra v jakékoliv zprávy. Studená válka byla špičková škola mediální gramotnosti, to mi věřte.
Česká eurokomisařka Věra Jourová, která má boj s dezinformacemi na starosti, vyzvala internetové giganty, aby potírání dezinformací věnovali více času, protože tak činí ve vlastním zájmu. V očích uživatelů tak prý stoupne jejich důvěryhodnost. Lze toto vyjádření vnímat jako nátlak na soukromé společnosti? „Někdo mi říkal, že chceme v Evropě proevropskou propagandu, my se tomu slovu trošku vyhýbáme, ale myslím, že je potřeba si nalít čistého vína, že nežijeme v době, kdy se dobré zboží chválí samo,“ uvedla v rozhovoru s "elfem" Bohumilem Kartousem eurokomomisařka Jourová ve chvíli, kdy se řešil obraz Evropské unie. Je vhodné jej nějak vylepšovat?
Tak buď chce potírat dezinformace nebo chválit Evropskou unii. Obojí nelze.
Jak už jsem říkala, Unie se odklonila od původního záměru a po koronavirové epidemii náhle začalo být jasnější, že ji vlastně na nic nepotřebujeme, protože mezinárodní rvačku o respirátory z Číny bojovali zástupci českého státu sami – i proti ostatním zemím EU. Na tom pěkném nedávném propagačním videu se snaží jakýsi generický hlas říkat, že „Evropská unie se chopila vůdčí iniciativy v boji proti koronaviru“, ale všichni víme, že je to směšný nesmysl. Evropská unie jako instituce stála uhranutá jak králíček před kobrou. Ještě v půlce března, kdy Česká republika začala zavírat hranice a Itálie byla uprostřed katastrofy, řekla předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen, že zavírání hranic naruší život v EU a že si na nás Brusel došlápne. Je libo život v EU nebo váš vlastní život? To, že jsme přežili koronavirus vcelku dobře není zásluha Evropské unie, jí za to děkovat opravdu nemůžeme. To spíš Jaroslavu Tvrdíkovi.
Evropská komise nemá žádnou pravomoc nařizovat členským státům, jaká mají zavádět karanténní opatření. Včetně uzávěry hranic, vzdušného prostoru a zákazu vstupu osob z cizích zemí. Ochranné pomůcky si v EU sháněl každý sám jak mohl. Být to biologická válka a ne náhodné cvičení připravenosti státních hmotných rezerv, jsou miliony mrtvých. Selhaly všechny západoevropské armády a jejich specialisté, selhali všichni západoevropští ministři obrany a vnitra. Opět – poděkoval někdo plukovníkovi Prymulovi za včasný a profesionální zásah? Poděkoval někdo ministru vnitra Hamáčkovi za rychlost a nasazení? Dodnes v západní Evropě umírají tisíce lidí. Zbytečně.
Tak za co by se měla EU chválit, když není dobrým zbožím, protože občané se na ni spolehnout prostě nemohou? Koronavirus byl moment, kdy se všichni zamysleli nad tím, k čemu vlastně Evropská unie je, kromě opožděných alibistických prohlášení. Možná by místo propagandy měla Unie analyzovat nedávná slova i činy svých představitelů, přemýšlet o svém poslání a pokorně se vrátit k uhlí, oceli, pohybu zboží a lidí. Nepřerozdělovat migranty těm, kteří je nechtějí a nevynucovat solidaritu tam, kde není. A nechat národní státy žít vlastní životy.
Jak vnímat roli eurokomisařky Věry Jourové? Je její současné působení pro Českou republiku přínosem?
Kdysi dávno jsem si Věry Jourové vážila. Vydržet to, co ona, to opravdu vyžadovalo pevnou vůli. Mimochodem by mně zajímalo, jestli se jí novinář Janek Kroupa, nyní člen Českého národního výboru Mezinárodního tiskového institutu, již omluvil za křivé obviňování z trestné činnosti a vyšetřovací vazbu. Korupce nynější místopředsedkyně Evropské komise Věry Jourové se nikdy neprokázala a stíhání v létě 2008 skončilo konstatováním, že se skutek nestal. Bohužel, ze silné a nezávislé ženy se stal jakýsi karatel a typická bruselská funkcionářka, z dálky poučující a peskující. Škoda.
Facebook v kontrole dezinformací přitvrdí. Kromě francouzské agentury AFP bude na této síti nově bude posuzovat fake news i nezisková organizace Demagog.cz. Tým analytiků Demagog.cz je podle jejich vlastní webové prezentace z velké části složen ze studentů vysokých škol a gymnázií. Vybral si podle vás Facebook dobře? A budou studenti schopni odborně a nezaujatě hodnotit předkládané výroky?
Já naprosto chápu, že jsou to studenti a středoškoláci. Mládí je nejvíc tvárné. A naprosto bez nějaké sebereflexe, kterou sebou přináší život. V sovětské propagandě najdeme spoustu takových příkladů výchovy mládeže k bdělosti a ostražitosti. A není to jen Pavka Morozov. Pokud bych chtěla vychovat mladé cenzory a ideové informátory, nikoho jiného bych si nevybrala.
Jak se díváte na projekt Demagog.cz? Hojně se přetřásá například jejich analýza výroku poslance Marka Výborného (KDU-ČSL). Ten se podle Demagoga dopustil lži, když hovořil o dětském jízdném z Heřmanova městce do Chrudimi „za dvě nebo tři koruny“. Analytici z Demagog.cz ovšem vypátrali, že takové jízdné stojí čtyři koruny…
Tak pokud Demagogovi stojí za to zjistit, že poslanec Výborný lže, protože jízdné nestojí tři koruny, ale čtyři, pak jim mohu jen gratulovat. Jistě je to pěkná a uspokojující práce, který vyžaduje bystrého analytického ducha.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
