Pro loňský rok se už před jeho koncem objevilo označení „annus horribilis“, hrozný rok, a to z medicínských, ekonomických, společenských a psychologických důvodů. Může pro naši zemi být tím, čím byly roky 1929, 1938, 1939 nebo 1968, tedy téměř osudovým?

Myslím, že takový druh zlomu už máme za sebou. Pokud bychom hledali nějaký annus horribilis ve smyslu zásahu zvenku, tak by to pro mě byl rok 2015, kdy začala tzv. migrační krize, na kterou navázalo v roce 2018 organizované hnutí za klima pod hlavičkou Grety Thunbergové, a teprve pak přišel letošní rok koronaviru. Všechny tyto „osudové roky“ mají ale společné, že v nich jde o zavádění představ krajní levice zdůvodněné nějakým stavem nouze. Pandemie koronaviru se odlišuje tím, že ten problém je tentokrát reálný, zatímco dřív to byly uměle vyvolané krize, i když „umělým vyvoláním“ máme na mysli třeba „jen“ úmyslné zhoršování, jako v případě „migrační krize“, nebo úmyslně abstraktní, neřešitelné pojmenování problému jako v případě „klimatické změny“. Takže svým způsobem to byla osvobozující zkušenost, krajní levice podporovaná médii, která převzala otěže řízení vlády v západním světě, mohla poprvé ukázat, jak si poradí s reálnou hrozbou. Selhala všude.

V čem selhala především a čím z pohledu historika koronavirová pandemie nejvíce ovlivnila či pozměnila naše životy?