Pane profesore, v pondělí uplynuly tři roky od začátku války na Ukrajině, což v neděli připomněla demonstrace na Staroměstském náměstí, kde vystoupil i prezident Pavel. Zněly projevy o pevné a neochvějné podpoře Ukrajiny. Jak to celé vnímáte?

Ukazuje to na české odtržení od reality, které bohužel v naší kotlině je mnohem intenzivnější než jinde. Trochu mi to připomíná situaci, kdy jsme zde, na samotném sklonku stalinismu v 50. letech, začali stavět pomník Stalinovi. Doba se zásadně změnila a čeští stalinisté se pustili do takového grandiózního projektu. Nyní je to tu opět. Máme situaci, kdy se geopolitická realita zásadně změnila a tady čeští stoupenci minulých pořádků se snaží zintenzivnit kampaň pro něco, co už není a nebude. 

Nechtěl bych tu demonstraci přeceňovat, protože se tam sešlo několik tisíc lidí. Několik tisíc je na hlavní město dost málo. Přitom každá protivládní demonstrace zatím měla minimálně desítky tisíc účastníků, možná více a ty, které se nepovedly, měly nižší desítky tisíc. Proto lze říci, že účast na této proukrajinské akci byla zanedbatelná. Kladu si otázky i nad způsobem, jakým účastníci té akce dávali najevo svou podporu Ukrajině. Často se tam objevovaly velmi vulgární transparenty, které nasvědčují, že jde o lidi, kteří mají problém respektovat základní společenské normy.