Koronavirus v posledních týdnech slábne, i když vyhráno ještě není. Co nám o české společnosti pověděl?
To je opravdu složitá otázka. Myslím, že je vyhodnocování sociology a sociálními psychology na ještě hodně dlouhou dobu, navíc opravdu ještě nejsme na konci této epochy, takže bych si v tuto chvíli netroufl říkat nějaké závěry, které by měly mít větší platnost.
I přesto, je něco, co pandemie přinesla a co vás na české společnosti za tu dobu překvapilo?
Musím říci, že něco, co by mě vyloženě překvapilo, se nevyskytlo.
Nebylo pro vás překvapivé, jak Češi například otočili v přístupu ke koronaviru? Na začátku, loni v březnu, všichni drželi při sobě, šili roušky a dodržovali pravidla a naopak nyní opatření dodržována nejsou, je problém lidi vůbec přimět, aby je respektovali. Vypovídá to něco o české povaze?
Nerad bych to zobecňoval. Ani v březnu a dubnu 2020 to nebyla celá společnost, která se chovala nějak vstřícně k ostatním. Ano, byly tam prvky, jako poměrně hromadné šití roušek, ale také se nezúčastnili všichni, i v té době byli odmítači. A když se vrátím k tomu, zda to pro mě bylo či nebylo překvapení, tak v zásadě nebylo, protože česká společnost je typická tím, že poměrně hodně dává na charitu, je typická tím, že v krizových situacích pomáhá. Například při povodních, takže ani to nebylo něco zcela mimořádného.
A zrovna tak celá společnost v této chvíli nebyla ve stavu naprosté nedůvěry vůči opatřením, různé skupiny se vůči nim staví různě. Některým opatřením důvěřují a některým nedůvěřují. Ano, je zde skupina asi deseti procent, která nedůvěřuje prakticky ničemu, to jsou právě ti aktivní odmítači, ale ani to není zásadní překvapení.
Domníváte se, že na vrcholu pandemie došlo k určitému smíru mezi těmi, kdo roušky odmítají a těmi, kdo jsou velmi pečliví a vše dodržují? Máme zde jistě obě tyto skupiny.
Máme tu obě skupiny a mezi nimi je ještě spousta dalších skupin. Obraz české společnosti není černobílý, je tam spousta odstínů. Nevím, jestli došlo k nějakému usmíření, možná se spor jen utlumil pod vidinou toho, že se opatření brzy uvolní. Na druhé straně to, že máme za sebou vrchol epidemie, jsme si mysleli už několikrát a vždy nás ta víra zklamala. Nejsem epidemiolog a nechci to posuzovat z odborného hlediska, ale jako sociolog bych byl velmi obezřetný.
Sociolog Martin Buchtík z agentury STEM pro Český rozhlas řekl, že udržet opatření bude čím dál těžší, protože vůle lidí klesá. Vidíte to stejně?
Vidím to stejně, ale jde o fenomén, který můžeme pozorovat už od jara, nejpozději května loňského roku. Je velká tendence chovat se čím dál méně ukázněně, protože nám všem, celé společnosti, to připadá dlouhé, zdá se nám, že už to nemůžeme vydržet, chceme to jinak. A jak se situace prodlužuje, jsou vlivy silnější a silnější, je to docela přirozená záležitost. Kolegové z agentury STEM to mají doložené i v časových řadách.
Psali jsme:
Pandemie vyvolala diskusi o mezigeneračních vztazích, a zda je koronavirus nenarušil. Říkává se, že starší generace byla odsunuta a mladí se o ni nezajímají, protože například naplní pražskou náplavku nebo pořádají mejdany. Má koronavirus vliv na mezigenerační vztahy?
Mám pocit, že spíše došlo k opaku. Tedy že vztah ke starší generaci je o něco pozornější a velká část společnosti si uvědomuje, že omezení se týkají právě starších příbuzných, snaží se je chránit, nenakazit, pomáhat jim. Nevybíral bych zrovna příklady, kde se objevuje nějaká odtržení. Samozřejmě že situace, kdy k mezigeneračnímu fyzickému kontaktu skutečně nějakou dobu nedocházelo, může způsobit určité odcizení, ale to se asi nebude týkat společnosti jako celku.
Pak bych ještě upozornil na další věc. Společnost se neskládá ze dvou generací, žijeme ve společnosti, ve které začíná být typické soužití čtyř generací, a vztahy mezi generacemi jsou poměrně složité, takže nějaké zjednodušení, že jedna generace se odtrhla od jiné, bych si vůbec nedovolil vyslovit.
Domníváte se tedy, že mezigenerační solidarita byla svým způsobem obnovena?
Nevím, to se ukáže teprve v okamžiku, kdy bariéry padnou. Až bude možné se skutečně vzájemně navštěvovat bez zásadních limitů, čímž nemyslím jen opatření na omezení pohybu po okresech, ale i obavy z nakažení někoho, pro něhož může mít průběh kritické rysy. Teprve potom uvidíme, jak to s tou mezigenerační solidaritou vypadá. Ale víme o tom, že spousta mladých lidí v této době pomáhala starším, počínaje nošením nákupů a konče organizací linek, na které se dá zatelefonovat a s někým si popovídat, což ta nejstarší generace potřebuje více než nějaké videospojení, ve kterém se příliš neorientuje.
Psali jsme:
Chvíli po krajských volbách jsem se vás ptala, nakolik koronavirus mohl zamíchat s výsledky voleb. Odpověděl jste, že nebyl tím hlavním faktorem, ale mohl zvýšit volební účast. Je to jiné ohledně voleb do Parlamentu na podzim? Jak zásadní vliv na volby bude koronavirus mít?
Otázka je opět poměrně složitá, protože do voleb zbývá poměrně hodně času, téměř šest měsíců. Za tu dobu se může leccos stát. Koronavirová krize může na jedné straně úplně vymizet, i když to asi není úplně pravděpodobné, ale také může výrazně zmutovat a zesílit. Takže jaký bude vliv v říjnu letošního roku, je těžké říkat, ale když se na to podíváme optikou současné situace, je zcela zřejmé, že vývoj oslabuje vládnoucí strany, zejména tedy hnutí ANO a posiluje opozici.
A v opozici posilují zejména uskupení Pirátů a Starostů a nezávislých – týká se to obou, a posiluje SPD. Naopak oslabuje sociální demokracie, zdálo se, že oslabují komunisté, uvidíme, jak se to vyvine po jejich volebním shromáždění.
Rovněž jste řekl, že se prohlubuje příkop mezi těmi, kdo premiérovi důvěřuji a těmi, kdo nedůvěřují. Platí to stále?
To pokračuje. Tenhle děj se prohlubuje a souvisí to právě s tím, jak dlouho koronavirová krize trvá, že se vlastně nedaří ji žádnými opatřeními zvrátit. Je sice fakt, že takové vlny, jako u nás, přicházejí i v jiných státech, zrovna pozorujeme vzestupy v některých zemích, ale veřejnost se za ty hranice dívá poměrně málo. Vnímá situaci tady a velká většina společnosti má pocit, že vláda koronavirovou krizi nezvládá a není schopná ji v uvozovkách ukončit. A právě proto se příznivci vlády dostávají do ještě větší opozice vůči odpůrcům vlády. Nebo bych to mohl říci naopak, ten vztah je prostě bipolární. Důvěra vůči vládě je malá a víme z průzkumů, že spokojenost s politickou situací je také velice malá.
Snížila se za dobu koronavirové pandemie?
V případě spokojenosti s politickou situací byly naměřeny historicky nejnižší hodnoty vůbec. A pokud jde o důvěru vládě, tak v posledních měsících bohužel průzkumy chybí, alespoň já jsem je z dílny Centra pro výzkum veřejného mínění – tedy tradiční časovou řadu – už skoro čtvrt roku nezaznamenal. Proto je těžké odhadovat, ale můžeme nepřímo usuzovat, jak se vyvíjejí volební modely je zřejmé, že důvěra vůči vládě, vůči oběma vládním stranám klesá.
Říkáte, že je historicky nejnižší, tedy od roku 1990?
To takhle říci nemůžeme, protože časové řady tak dlouhé nejsou. Časová řada, která je momentálně k dispozici, pochází z dílny agentury KANTAR a podle nich můžeme mluvit o nejnižší hodnotě za poslední volební období. Ale jednou z věcí, které bychom si měli všímat, není jenom současná vládní koalice, ať už ji chápeme v tom právním smyslu, tedy politické strany, které jsou skutečně účastné na vládě, nebo v širokém smyslu, tedy včetně komunistů, kteří vládu tolerují.
To je samozřejmost, ale měli bychom si také poměrně hodně všímat, jak se chová opozice, přesněji, jak se chová která část opozice, protože tyhle poznatky o tom, kdo čím pomohl, kdo čím případně uškodil, by lidé měli zvážit, až půjdou v říjnu hlasovat. Nejde jen o vystavení účtu vládní koalici, ať bude v očích konkrétního voliče pozitivní, nebo negativní, ale jde o to vystavit účet celé politické scéně a vybrat si ty, kterým chtějí lidé svěřit vládu na další období.
Tedy nezapomínat na opoziční strany a na to, jak se v době koronaviru chovaly.
Přesně tak.
Už minule jsme rozebírali, jaké nejvážnější problémy česká společnost v době koronaviru vnímá kolem sebe. Zmínil jste situaci matek samoživitelek, malých podnikatelů a živnostníků, kteří byli nejvíce zasaženi. A také mladší generace. Vnímají Češi stále nejvíce situaci řemeslníků, kteří nemohou fungovat? Rezonuje jejich situace ve společnosti nejvíce?
Mírně bych to poupravil. Nejde o to, že v názorech společnosti nejvíce rezonují tyto skupiny. Tyto skupiny jsou nejvíce postižené, mají největší ekonomické a finanční problémy v hospodaření domácností. A novinkou, kterou zjistil Dan Prokop v projektu Život během pandemie, je, že možná ještě více postiženou skupinou než živnostníci a drobní řemeslníci jsou lidé, kteří před koronavirovou krizí pracovali na dohody nebo v šedé zóně ekonomiky. To je faktor, který přibyl a o kterém jsme na podzim, nebo alespoň já jsem o něm nevěděl.
Pokud jde o mladou generaci, tak její pohled na všechna omezení se vyostřuje v závislosti na tom, jak dlouho situace trvá. Leccos se dá vydržet měsíc, o něco méně se dá vydržet půl roku a my jsme v té situaci vlastně už přes rok. Není divu, že mladá generace je hodně netrpělivá, protože má pocit, že ji v uvozovkách utíká život. A ten pohled je skutečně velmi vyostřený a hodně kritický.
Mají mladí pocit, že jim utíká život, zatímco starší tento pocit nemají? Je to proto, že jsou na světě kratší dobu, takže rok je pro ně kratší úsek v porovnání s jejich životem? Nebo je to tím, že starší generace je už na něco zvyklá?
Není to buď, anebo. Těch faktorů se skládá více. Samozřejmě, že relativní vnímání času u starších, zejména nejstarších lidí, je jiné. Když se někdo za svým životem ohlíží z perspektivy uplynulých sedmdesáti let, vnímá jeden rok jinak, než když se někdo ohlíží z perspektivy dvaceti let. Samozřejmě také přirozeně, a nejenom v koronavirové krizi, je mladší generace méně trpělivá. A dalším faktorem je, že mladí lidé jsou aktivnější jak sociálně, tak třeba sportovně, takže toho, co jim chybí, je více, než co všechno chybí střední a starší generaci. Všechny tyhle faktory a pravděpodobně některé další psychologické skládají, že generace vnímají celou situaci poněkud odlišně.
Myslíte, že poslední rok může mít vliv na mladší generaci ohledně vzdělání, sociálních kontaktů a podobně?
Dopad to bude mít určitě, otázka je jaký. Můžeme otevřít široké spektrum možností, o jaké dopady se může jednat. Počínaje tím, že se společnost něco nového naučila, například instanční výuku ve školách. A konče tím, že o něco přišla, například nějakou dobu nedostatečně sportovala. Které faktory budou mít dlouhodobý dopad, je v tuto chvíli věštění z křišťálové koule. Něco se zahladí, překoná, něco zůstane, nějaké paměťové stopy také zůstanou, ale to uvidíme až za dekádu, za dvě, až budeme moci říci, jestli generace, která byla v adolescentním věku, se přizpůsobila situaci lépe a má lepší životní šance, nebo se přizpůsobila hůře a má horší životní šance. To je v tuto chvíli předčasné odhadovat.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Zuzana Koulová
