V souvislosti s ukrajinskou krizí či uzavřením obřího kontraktu mezi Ruskem a Čínou na dodávku zemního plynu se stále častěji objevují hlasy volající po omezení role dolaru v mezinárodním platebním styku. Jsou opodstatněné?

V prvé řadě je třeba říct, že nejde o nic nového. Země jako Čína, Rusko a další stupňují svoji anti-dolarovou rétoriku minimálně od kritické fáze finanční krize v roce 2008. Cítí, že krize dostala Ameriku i její měnu když ne na lopatky, tak minimálně do určité defenzívy, a snaží se z toho vytěžit maximum.

Může se jim to podařit? Jsou dny dolaru sečteny, jak se také někdy ozývá?

Pokud je jejich úmyslem omezení role dolaru alespoň v jistých transakcích, mezi určitými státy, pak mají šanci uspět. Opět: nejde o nic nového. Třeba už v roce 2010 umožnila největší ruská burza, Micex, přímou směnu rublu a čínského jüanu. Stala se tak vůbec prvním kapitálovým trhem mimo pevninskou Čínu a Hongkong, který s možností takové transakce přišel. Jak vidno, Rusové hrají už několik let aktivní roli při propagaci jüanu jako možné nové rezervní měny.

Letos se zase v jeho prospěch například vyjádřil vrcholný představitel jedné velké ruské banky, když uvedl, že se jüan může v budoucnosti stát třetí rezervní měnou. Od dolaru se ale odvracejí i letití spojenci USA. Například i Japonci se v roce 2011 dohodli s Čínou, že budou vzájemné obchody vypořádávat přímo, bez užití dolaru. To jsou ale vše dílčí záležitosti. Jim navzdory dolar stále zůstává poměrně neochvějně rezervní měnou číslo jedna. Jsou v něm denominovány přibližně dvě třetiny světových devizových rezerv.