V poslední době se nejvíce hovoří o uprchlících směřujících do Evropy. Je to opravdu pro Evropu takový problém? A proč?
Evropa má v poslední dekádě dost vážné problémy sama se sebou. Pozvolný pokles tempa růstu ekonomiky provází Evropu už několik desetiletí. Postupné bujení byrokracie a nárůst počtu regulací provází Evropu od druhé světové války. Finanční krize v roce 2008 odhalila rány, které si Evropa dlouho nepřipouštěla. Těmi ranami je neufinancovatelný sociální systém, předluženost států a neschopnost tvořit nová pracovní místa. Právě uprchlíci by tak byli po příchodu nejvíce ohroženi nezaměstnaností a mohly by tak v Evropě vznikat slumy. Naproti tomu USA po většinu doby své existence zvládaly úspěšně absorbovat imigranty různých národností i kultur právě díky tomu, že byly progresivně rostoucí ekonomikou.
Jaké jsou příčiny nynější imigrační vlny?
Příčinou imigrace je dlouhodobá politická nestabilita a ekonomická stagnace mnohých států napříč celou Afrikou. Na severu Afriky a na Blízkém východě je pak imigrace přímým důsledkem občanských válek v Libyi a Sýrii. Právě severní Afrika dlouhou dobu fungovala jako jakýsi špunt, který brzdil africkou migraci. Uprchlická krize po občanských konfliktech přispěla k vybudování převaděčských struktur, kterých dnes využívají imigranti z celého kontinentu.
Jste proti kvótám. Mají je tedy jednotlivé země přijímat na základě dobrovolnosti?
Povinné unijní kvóty jdou proti svobodné vůli našeho státu i imigrantů. Pokud stát nechce uprchlíky přijmout, EU by neměla mít právo jej nutit. Stejně tak by neměla nutit imigranty jít k nám, pokud mířili jinam. Dobrovolné přijímání imigrantů mi připadá jako zoufalá snaha vlády zavděčit se „odmítačům“ i „přijímačům“ uprchlíků.
A podle jakého klíče bychom je měli přijímat? Podle profesí, náboženství, zda jde o ekonomického či politického imigranta? A je vůbec reálné a možné uprchlíky vracet do jejich domoviny?
Česká azylová politika je poměrně velmi přísná a přiznává azyl jen pronásledovaným žadatelům. Azylová politika by měla zůstat přísná. Liberalizovat by se mělo udělování pracovních víz, tedy aby zde mohli zůstat ti, které náš pracovní trh potřebuje; ať už jsou z Ukrajiny či odjinud. Vracení imigrantů je mnohem problematičtější, než přiznávají ti, kteří o něm nejčastěji hovoří. Místo vracení se nabízí spíš dohoda s některou ze stabilních zemí arabského světa, která by neúspěšné žadatele o azyl byla ochotna za určitých podmínek přijímat.
Psali jsme:
Je možné současný imigrační příliv nějak utlumit, případně jak?
Poslechl bych Alexe Nowrasteha, analytika CATO institutu, když říká, že bychom měli postavit vysokou zeď okolo sociálního systému. Tedy buď evropský sociální systém omezit nebo k němu alespoň omezit přístup imigrantům. Část ekonomických imigrantů bychom tím eliminovali. V širším pohledu si musí Evropa uvědomit, že je v jejím nejvyšším zájmu, aby v Africe panovala politická stabilita; neexistovaly bariéry obchodu, které brání hospodářskému vzestupu afrických producentů; a v neposlední řadě, aby EU nárazově nevyvážela dotovanou zemědělskou produkci do Afriky, kterou likviduje místní zemědělce.
Pirát Šmída uvedl: „Vlivem technologického pokroku jsou si lidé blíž než kdy jindy a logicky tak bude k setkávání a mísení různých kultur docházet stále víc a víc. A pokud tomu bude chtít někdo zabránit, povede to k ostnatým drátům, cenzuře na internetu a postupné ztrátě soukromí a svobody.“ Není pod záminkou uprchlíků ohrožen Schengen a naše svobody?
Moje obavy jsou ještě širší. Neřešení příčin krize by mohlo do sedla vyšvihnout u nás i jinde v Evropě politiky, kteří nabízejí jednoduchá „řešení“. V důsledku toho budou státy Evropy vládnout ještě tvrdší rukou, a to nejen vůči imigrantům, ale budou bourat i pilíře západní civilizace, jako je třeba právní stát. Zdravý hospodářský růst a politická stabilita v Africe by významně omezily emigraci a zdravý hospodářský růst v Evropě by zase usnadnil integraci zbývajících migrantů. Pak by nikdy nemohli volby vyhrát ti, kteří chtějí stavět nové ostnaté dráty.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
