Co podle vás nejvíc poznamenalo uplynulý rok 2015?
Domácí politiku hodně ovlivnily události v zahraničí, mimo naši republiku, ať už je to dění kolem Ukrajiny, ať už je to dění kolem Islámského státu a potom následná migrační vlna. To jsou takové tři nejvýznamnější události, které měly vliv i na domácí politiku, protože ne všichni politici na ně mají stejný názor. Hodně se lišíme v posuzování těchto událostí a z toho také plynou takové ty vnitřní rozepře. Co se týče domácí situace, tam naopak došlo k výraznému posunu v zaměstnanosti lidí, což je pozitivní, zvýšila se i produktivita práce, zvedají se platy, takže tam máme celkem nakročeno dobře. Když to bude takhle pokračovat dál, nebude důvod k nespokojenosti. Ale někdy se nespokojenost projevuje v hodnocení zahraničních událostí, to je pro nás – Čechy – oblast, kde můžeme vyjádřit i své pesimistické nálady, protože pesimismus vůči vnitřní situaci není na místě.
Migrační vlna poznamenala vztahy v Evropské unii i v České republice. Objevují se různé konspirační teorie. Souhlasíte například s názory prezidenta Miloše Zemana, že za migrační krizí stojí Muslimské bratrstvo, které se snaží ovládnout celý svět?
Mně už se ty výroky Miloše Zemana zdají čím dál slabší, protože on všechno hrozně zjednodušuje. Lidé ten jednoduchý pohled přijímají, ale ono je to složitější. Migrace na území Sýrie začala už před pěti lety, v důsledku sucha se lidé z vesnic přemístili do velkých měst. Skutečně není jen jeden faktor, který by zapříčinil migraci. Kromě sucha příčinou špatné klimatické podmínky, vojenských konfliktů na Blízkém východě a na severu Afriky, je to také rozpínající se Islámský stát, který ovládá určité území v tomto regionu, ale je to i válka mezi prezidentem Asadem a opozicí. To jsou faktory, které způsobily ten obrovský pohyb lidí. Muslimské bratrstvo samozřejmě existuje, má také své plány, ale nebylo by v jeho silách zorganizovat nebo iniciovat takovou migrační vlnu. Tak to skutečně není.
Nesdílíte ani názor prezidenta, že tak velkou síť převaděčů – jen v Turecku jich je 25 tisíc – musí někdo organizovat, protože to vyžaduje důkladnou přípravu?
Nejvíc převaděčů je z Turecka; a ti se tam zorganizovali naprosto sami, protože v tom viděli výnosný obchod. Začali prodávat nafukovací čluny, začali odchod z Turecka do Řecka organizovat. Převaděčský byznys je zkrátka výsledek toho, že Syřané byli v uprchlických táborech v Turecku už asi čtyři roky a chtěli se dostat někam jinam. A někteří lidé se toho chytli jako příležitosti, jak z toho něco vytěžit. Převaděči se vyskytli pak ve všech státech, kudy migranti proudili, na Balkáně, v Maďarsku, i u nás se na tom chtěli někteří jedinci podílet. Vždycky se najdou lidi, kteří se toho chopí, když vidí, že je to výnosný byznys. Řeknou si, že je to lepší než pašovat drogy. To tak bohužel je.
Prezident Zeman také zopakoval, že mladí muži ze Sýrie by neměli utíkat před Islámským státem, ale měli by proti němu bojovat. Podle něj mají tři možnosti – buď se připojit ke kurdským Pešmergům, nebo k irácké armádě či šíitským milicím. Proč se tak neděje?
To není tak jednoduché, zase jde o takové zjednodušování. V Sýrii jsou sice Pešmergové, kteří více méně bojují za své území, pak jsou tam šíitské milice, ale ty zase nepřijmou nikoho, kdo je sunnitského vyznání. Navíc jde o velmi rozsáhlé území. Syřan se nemůže jen tak lehce přemístit ze západní oblasti do Iráku nebo jinam. Opoziční seskupení proti Asadovi jsou také velmi rozmanitá, takže zapojit se do boje proti Islámskému státu je skutečně těžké. Někoho někam přiřazovat a do něčeho nutit je velmi obtížné. Když si to promítneme na naše poměry, myslíte, že by lidé u nás takhle uvažovali? Každý by se také snažil dostat do bezpečí a nepřemýšlel by, na kterou stranu konfliktu se má přidat.
Nenahrává prezidentu Miloši Zemanovi, aby získával výroky proti migraci politické body, i skutečnost, že Evropská unie migrační vlnu podcenila a nereagovala na ni včas? Navíc evropští lídři také nepostupují jednotně v rámci EU, jednotlivé země se začínají před vlnou migrantů chránit po svém. Co si o reakci evropských lídrů myslíte?
První kroky Unie nebyly zrovna nejšťastnější, to připouštím. Nejdříve se začalo mluvit o povinných kvótách, které měly řešit situaci imigrantů, kteří byli na území Itálie a Řecka. Skutečně se podcenilo, že se migrační vlna může několikanásobně zvýšit. Prvními kroky mělo být zřízení nějakých hotspotů, kde by se lidé identifikovali, registrovali, aby o nich byl přehled, odkud jsou, co jsou zač, kam chtějí směřovat. Pak by se mohlo mluvit o nějakém přerozdělení nebo o tom, jak se prostě k tomu postavit. Jestli jsme schopni takový příliv zvládnout, jestli máme na to dost integračních programů a sil, protože migrace musí být spojena s integrací. Ty kroky se daly udělat jinak a bylo by to lepší. Ale říkat dnes, co jsme měli dělat, když už jsme poznali důsledky, to jsou takové knížecí rady. To měl někdo říci na začátku.
Někteří to říkali, ale evropští politici to nechtěli slyšet, někteří to nechtějí slyšet ještě dnes. Nebo vám připadá, že se z toho evropští politici poučili?
Myslím, že ano. Myslím, že bude platit to, co prohlásila německá kancléřka Angela Merkelová, že migrační vlnu zvládneme. Určitě ano. Už jsme se dostatečně poučili, teď jde jen o to, aby Evropa zůstala jednotná, abychom na sebe nepodávali žaloby, ale hledali společné řešení, které by bylo úspěšné. Jinak nás to rozdělí a evropská myšlenka ztratí smysl.
Zdá se, že dnes se spojují protiimigrační síly s těmi protieurounijními. Ukazuje se, že například Václav Klaus se začíná znovu aktivně zapojovat do politiky, prohlašuje, že je v podstatě nenormálnost migrovat ze své vlastní země. Probruselské elity chtějí podle něj využít migrační krize k unifikaci Evropy. Co tomu říkáte?
Odpůrci integračních evropských snah mají migraci jako nástroj, který se jim vložil do ruky. Kdyby migrační krize nenastala, našli by si něco jiného. Ale teď se jim nabízí tohle, takže si to spojili a využívají to. Ale osobně si myslím, že to nemá naději na úspěch.
S bezpečností, i když trochu jinak, souvisí i další otázka. Kancléř prezidenta Vratislav Mynář, který podal rozklad proti neudělení bezpečnostní prověrky, se údajně zatím neseznámil s rozhodnutím NBÚ, které mu už přišlo, protože prý má „důležitější věci na práci“. Jak se na to díváte jako bývalý šéf tajné služby a exministr vnitra?
Bohužel nemohu tušit, jaký je výsledek toho rozkladu.
Mynář říká, že neočekává, že by se svým rozkladem uspěl, proto asi ani nespěchá s otevřením obálky z Národního bezpečnostního úřadu.
To je takové bagatelizování té věci. Asi tuší, že to nedopadne v jeho prospěch, tak se to snaží bagatelizovat, že je to nedůležité. Ale tím jen snižuje význam své funkce.
Kancléř vede prezidentskou kancelář bez prověrky už skoro tři roky, navíc o ni požádal až téměř tři čtvrtě roku po nástupu do funkce a ještě další rok prověrku zdržoval tím, že nedodal všechny potřebné materiály. Nepřekvapuje vás, že prezident Miloš Zeman na to nijak nereaguje, když dříve prohlásil, že pokud Mynář prověrku nezíská, bude muset důležitou funkci na Hradě opustit? Jenže když ji nezískal, prezident řekl, že počká, dokud Mynář nevyčerpá možnosti odvolání.
To zřejmě pramení z nějakého vřelého kamarádství mezi těmito dvěma osobami. Možná kdyby se jednalo o nějakého řadového pracovníka Hradu, choval by se pan prezident jinak.
To už se stalo. Když přišel o bezpečnostní prověrku velitel Vojenské kanceláře prezidenta Rostislav Pilc, prezident prohlásil okamžitě, že ho odvolá.
To je pravda, ten musel odejít.
Znamená nějaké bezpečnostní riziko, když prezidentův kancléř nemá bezpečnostní prověrku?
Nějaké velké riziko to přímo být nemusí, ale jde o to, že prověrka není samoúčelná. Tato funkce je spojena s určitým rozhodováním; i s rozhodováním o událostech, které jsou vedeny v utajovaném režimu. A když kancléř bezpečnostní prověrku nemá, nemůže o tom rozhodovat. Takže stav bez prověrky ho limituje. Nemůže se k určitým informacím dostat, nemůže mít vliv na zabezpečení některých akcí. Může se například konat porada, která je vedena v nějakém utajovaném režimu, a on u toho být nesmí. V jeho postavení je to určité mínus.
A nevede takový laxní přístup kancléře, ale i prezidenta k neudělení bezpečnostní prověrky v případě tak důležité funkce k bagatelizaci bezpečnostních prověrek i Národního bezpečnostního úřadu obecně?
Může to k tomu vést, kdyby se toho chopili další, kteří mají podobný problém, a nehleděli by na důsledky. Ale zacházení s utajovanými informacemi má určitá pravidla. Kdybych byl zase šéfem tajné služby, věděl bych, že takovou informaci nemohu tomuto člověku sdělit, nemohu mu ji dát. To by pak vedlo k tomu, že lidé, kteří nemají prověrku, by byli vyloučeni z rozhodování. Tím pádem by se počet lidí, kteří by se s tím mohli seznámit, zúžil a mohlo by to mít vliv i na řešení určitých situací.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Libuše Frantová
