USA pod vedením prezidenta Donalda Trumpa zvažují vystoupení z NATO. Co vy na to?
Mám z toho osypky a jsem rád, že zrovna nejsem v žádné vládní či poslanecké funkci, takže to nemusím řešit. Je evidentní, že chce Trump rozbít NATO. Zároveň čelí i vnitřní opozici mezi republikány, a ještě existuje zákon, že k tomu potřebuje dvě třetiny v senátu. Formálně a právně to tedy nebude mít jednoduché, ale fakticky NATO „vyprázdnit“ se mu může povést a má na to řadu exekutivních možností.
Vždyť už licitoval u Grónska. Představme si, že by tam poslal armádu, Dánové by předvedli symbolický odpor, ale došlo by k obsazení. Otázka je, jak by fungovalo dál NATO. Nicméně couvnul. Ostatně „lehkost bytí“, s jakou se mu povedl výpad do Venezuely, ho popohnala do íránského dobrodružství, protože si myslel, že to půjde stejně lehce. Nikdo mu nevysvětlil rozdíly.
Chcete, aby vypukla stávka v ČT?Anketa
Nicméně Západ tak definitivně ztratil morální páku na Rusko, protože i rétoricky Putina napodobil. Ten invazi na Ukrajinu nazýval „speciální vojenskou operací“, Trump napadení Íránu nazývá jen „vojenskou operací“, aby kvůli tomu nemusel do Kongresu, protože válku by mu musel schválit. Nevím, k čemu to povede.
Nemyslíte si, že tím padne i rozšířené uskupení BRICS+, do něhož právě Írán patří?
Státy v něm uskupené na USA zatím vojensky nemají. Rusko má vázánu armádu na Ukrajině a válka ho vyčerpává, takže si nemůže dovolit otevřít druhou frontu. Čína se také nezapojí, protože má málo jaderných hlavic. . Ale oni mu pomáhají. Navíc jde o deklarované uskupení hospodářské pomoci.
Měli by v Hormuzském průlivu pomoci USA a Izraeli i Evropané?
My asi moc nepomůžeme, jsme suchozemě. Ale údajně Německo je třeba velkým expertem na lovení min, protože na konci druhé světové války bylo do Severního moře nasypáno spousta nevybuchlé munice a oni to dodnes loví. Dělají to dlouho, přičemž ani těch několik ministryň obrany, které úspěšně plnily úkol nerozvíjet Bundeswehr, nestoplo program odstraňování munice ze Severního moře.
Je to těžké. Ze širší perspektivy je NATO mrtvé. Když nepotáhne hlavní síla, tak fungovat nebude. Ale krátkodobě hrozí, že USA přestanou Ukrajině pomáhat. A to by měla Evropa problém. Je to otázka lavírování. Na jedné straně rozumím, proč se Evropa nechce nechat zavléci do konfliktu na Blízkém východě, který není její. Na druhou stranu ona tu Ameriku potřebuje.
Nedávno jsem slyšel na jedné z ekonomických debat vaši obhajobu členství Česka v Evropské unii. Působila na mě realisticky. Můžete ji zopakovat?
Nevím, jestli to dokážu slovo od slova. Unie má mnoho rozměrů, ale jejím jádrem je ekonomická integrace. Hloubka hospodářské integrace je obdivuhodná a dokazuje ji, to, v případě Světové obchodní organizace (WTO) jedná za všechny země Evropská unie. Z hlediska obchodní politiky jde totiž o jeden blok. V této oblasti má unie charakter státu. V jiných oblastech ne.
V nerovnoměrnosti té integrace vidím dnes její hlavní problém a může na to paradoxně uhynout. Směrem ke společnému státu se unie posunula už hodně daleko. Jedenadvacet zemí má společnou měnu, což by předpokládalo společný stát, ale dnes s tím ani eurofederalisté nejsou připraveni vystoupit veřejně. Ta myšlenka je totiž krajně nepopulární.
Dost se hovoří o czexitu, ale méně o tom, co by to pro Česko znamenalo...
Naše republika jako malá otevřená ekonomika velmi benefituje z přístupu na trh Evropské unie. EU je totiž osmdesát procent českého exportu a k tomu je třeba přidat ještě země, které jedou v režimu zvláštních dohod, jako Velká Británie, Turecko, Norsko, Švýcarsko a země Balkánu. S nimi to vyroste skoro na devadesát procent.
Dost špatně se dá předvídat, co by bylo, kdyby bylo. Kdyby nastal exit. My totiž bezpečně nevíme, co by z toho volného obchodu bylo uchováno. Pokud by nastala nejtvrdší varianta návratu do hranic České republiky z roku 1993, tak mohu říct, že by to byla naprostá katastrofa.
Když se podíváme na brexit, tak Velká Británie měla i v unii pouze padesát procent exportu do EU. Vždy mířila za „velkou louži“. Přes všechny problémy je to stále velmi významná země. Ostatně smlouva EU s ní je dost podivná. Třeba Severní Irsko bylo v podstatě fakticky „zapomenuto“ v Evropské unii, protože vnitřní hranice zavedena nebyla. Britská legislativa se navíc nemůže moc odchýlit od té unijní. Teď to funguje dobře, protože EU potřebuje Spojené království proti Putinovi i Trumpovi, takže v tuto chvíli jde o sňatek z rozumu. Jde však o důvody politické a ne ekonomické.
Zpátky do Česka. Takhle v rukavičkách by se k nám nikdo nechoval. Navíc nejsme zemí, co má jaderné hlavice, což je jiná liga.
Ne moc často, ale přeci jen se diskutuje i o konceptech soustátí na půdorysu Visegrádu či Rakouska – Uherska...
Tyhle koncepty ale byly vždy tak trochu žánru fantasy. Třeba Polsko má vlastní koncept takzvaného Mezimoří z doby maršálka Józefa Pilsudského. Iniciativa je nyní obnovená jako Trojmoří, my se na ní jako ČR podílíme, ale nejsme moc aktivní, protože naše vlády neví, co si s tím počít. Na obnovení Rakouska – Uherska slyší hlavně v Maďarsku, v Rakousku, Putin a třeba i Vatikán. Těm by to vyhovovalo.
A co Visegrádská čtyřka?
Nevím, jestli si jsou její podporovatelé vědomi, jak hluboká trhlina ve Visegrádu je. Byl postaven na velké družbě Poláků a Maďarů, která ovšem závisela na velké vzájemné neznalosti. Zlom přišel s ruskou invazí na Ukrajinu a tehdy se ukázalo, jak ty země jedou v jiných módech.
Polsko má za sebou čtyři dělení a komplikované vztahy s Ruskem. Hodně se dnes i zapomíná na to, že jedním z nejlepších dobyvatelů Ruska byl Polák. V roce 1613 vznikla Romanovská dynastie, a to proti Polákům, kteří tam dosazovali různé lžicary a skrze ně vládli. Když měl první Romanovec Michail Fjodorovič nastoupit na trůn, tak byl vyslán polsko-litevský trestní oddíl, aby jej zajal. Honili ho poblíž města Kostroma, které leží zhruba 350 kilometrů severně od Moskvy. Tak daleko známí dobyvatelé Ruska nedošli. Napoleon skončil v Moskvě a Hitler u obchodního domu IKEA, tedy mezi letištěm Šeremetěvo a centrem. Poláci byli mnohem dál. I když pak už se jim přestalo dařit a přišla ta čtyři dělení Polska a zánik polského státu. Polské dějiny jsou prostě eposem boje s Ruskem.
A Maďarsko je jiný příběh. Když došlo k útoku na Ukrajinu, říkal jsem si, že je to Orbánův konec. Že v zemi, kde Sovětská armáda v roce 1956 rozstřílela hlavní město, to bude problém. Nicméně se ukázalo, že v maďarském chápání dějin to je drobná nepříjemnost, která nehraje tak velkou roli, ale v jejich chápání jsou hlavní šmejdi Zápaďáci, kteří v Trianonu v roce 1920 udělali z velkého imperiálního Maďarska malou zemi. To nedokážou odpustit.
V roce 1998 jsem měl možnost si s Orbánem hodinu povídat. Vzdělaný člověk, skvělý společník, začínal jako sorosovský liberál, ale dospěl k názoru, že Západ je shnilý a nemá budoucnost. Teď se to v Maďarsku po volbách proměnilo, tak uvidíme.
Ostatně vy jste se s Georgem Sorosem několikrát setkal…
Asi nejvýznamnější byl osobní rozhovor v září 1998. Do USA jsem letěl vysvětlit, proč Miloš Zeman chce zrušit zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky plánované na rok 2000. Tehdejší místopředseda vlády Pavel Mertlík mi dal mandát, abych zajel i do New Yorku za Georgem Sorosem, jestli by svou Středoevropskou univerzitu (CEU) nevrátil do Prahy. Ve své kanceláři, asi v pětatřicátém patře mrakodrapu s výhledem na Central Park, mě přijal, ale sdělil mi, že jde o uzavřenou kapitolu a vracet už se nebude. Teď už CEU odešla i z Maďarska.
Ing. Miloš Zeman
Kdysi jsem byl součástí skupiny, která se zabývala anglickými knihami o ekonomické transformaci střední a východní Evropy. Probíraly se v nich všechny ty transformace a privatizace. Naše analýzy byly určené Sorosovým managerům, kteří určovali, kam potečou prachy. Do roku 1995 to bylo sice účelové, ale nápomocné. Pak však George začal valit takzvaný Project Syndicate. Platil politicky korektní světové novináře a akademiky za publikační činnost a zajišťoval distribuci jejich článků do střední a východní Evropy. Následně to však posunoval k neoliberalismu, což snižovalo jeho popularitu.
Proč je pro část evropských politiků takovým démonem?
Nesouhlasím s tím, ale částečně to chápu. Podle mě je však hlavním důvodem přehnaná politická korektnost, desítky pohlaví, LGBT+ aktivity a tak dále, s nimiž je spojený. Tady tomu rozumím, protože v tomto směru to soudruzi kulturně levicoví marxisté přehnali a za to mají v Americe Trumpa, který se s ničím nepáře. Podle mě je to jeden z důvodů porážky Demokratů v posledních prezidentských volbách, protože nedokázali zkrotit extremisty ve svých řadách. Nic se nesmí přehánět.
Psali jsme:
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku
Váš názor? (Hlasovali 3 čtenáři)
Rozpadne se Severoatlantický pakt?
