Jak uspěje Babiš v boji s daňovými úniky a rozkrádáním ve státní správě?Anketa
Ministr financí se rozhodl sáhnout na zisky největší státem ovládané firmy. Chce, aby ČEZ celý svůj zisk rozpustil do dividend, aby stát získal asi 25 miliard korun. To znamená, že by společnosti nezůstaly žádné prostředky na investice jako v minulosti, kdy si na tyto účely ponechávala čtyřicet až padesát procent.
Všimněte si, jak od 150 miliard korun, které Andrej Babiš sliboval najít, mají jeho kroky jiný řád. Jednotlivé úspory jsou většinou v řádu jednotek miliard. To znamená, že proti odhodlání najít 150 miliard teď vidíme kroky, které se vyznačují jednotlivými miliardami. Myslím, že tím ministr financí sám dokazuje, že původní odhad byl nereálný. To je přesně v souladu s tím, co jsem předpokládal, že úspornými opatřeními se dá najít v celkové sumě patnáct, možná i dvacet miliard korun, ale určitě ne sto padesát. Rezervy typu převedení veškerého výnosu ČEZu do státního rozpočtu ukazují, že vlastně žádná systémová opatření v tuto chvíli nepřicházejí v úvahu, protože jsou náročná a mají dlouhou zaváděcí dobu. Je to stejné, jako když máte problémy v milionech a prohledáváte kapsy ve skříni, jestli nezbyla v obleku nějaká padesátikoruna z poslední zábavy. Já nevylučuji, že ještě přijdou nějaká systémová opatření, ale vzhledem k tomu, že mají nějakou reakční dobu, měla by přicházet teď, aby se ještě v období této vlády stačila projevit.
Co to může znamenat pro ČEZ?
Vzhledem k tomu, že si ze svého pozorování myslím, že ČEZ je na tom podobně jako státní rozpočet - má velmi vysoké dluhy a vysoké splátky úroků, které jsou k tomu vázány, tak jsou tyto kroky v podstatě něco jako přiškrcení ČEZu.
Myslíte proto, že hodně a nepříliš úspěšně investoval na východě Evropy, v Rumunsku a Bulharsku?
Kdyby investoval, on hodně prodělal, protože - jak se ukazuje - všechny jeho východoevropské investice se vyvíjejí velmi nešťastně.
To je také argument ministra Babiše, proč chce celý výnos ČEZu rozdat akcionářům. Prohlásil, že společnost vždy argumentovala tím, že zbytek zisku potřebuje na investice, ale on prý nevidí, že by ty investice v minulých letech nějak výrazně zvyšovaly hodnotu ČEZu a že by se firmě její investiční politika vyplácela.
Pozor, to je jen půlka argumentace. Druhá je, že ty ztráty znamenají, že jejich akvizice na sebe nevydělávají a oni budou muset úvěry, které si na to vzali, splácet z výnosů ČEZu. Očekávám, že v blízkém budoucnu se toho z ČEZu moc převádět nedá, protože má obrovské závazky plynoucí právě z úvěrů na pořízení neproduktivních východoevropských investic. Je to prostě jen krátkodobé, Babiš může nalézt dneska nebo možná ještě za půl roku v ČEZu nějaké volné peníze, ale velmi záhy se ukáže, že tam nejen žádné nejsou, ale že jich je tam hodně potřeba na tyto splátky.
Psali jsme:
Po zprávě, že Babiš chce rozdělit celý zisk firmy akcionářům, stouply akcie ČEZu o pět procent. Ale z toho, co říkáte, vyplývá, že v dlouhodobém horizontu se jejich nákup zase tolik nevyplatí. Kdybych chtěla nakoupit, doporučil byste mi to?
Já nechci ovlivňovat nálady na trhu, ale já bych si je nekupoval.
A neznamená Babišův plán také definitivní tečku za dostavbou Temelína?
Myslím, že se můžeme odvážit prohlásit, že z těchto indicií je zřejmé, že Temelín je přinejmenším pozastaven, možná dokonce úplně zastaven.
Dalším krokem ministra financí, jak získat peníze do státní pokladny, je rozhodnutí, že lépe zhodnotí státní peníze, které podle něj „zbytečně“ leží na účtech České národní banky a nepřinášejí velký efekt. Co tomu říkáte?
Statisíce českých občanů si už vyzkoušelo, že větší výnos je vždycky doprovázen větším rizikem. Svěřit peníze, které doteď vynášely malé úroky v centrální bance, ve vidině velkých úroků, znamená vzít na sebe riziko, že vysoké úroky budou provázeny neúspěchem. Statisíce našich vkladatelů už podobným slibům uvěřilo a stačí se podívat na dlouhý výčet těch, kteří špatně dopadli. Je všeobecně známo, že platí toto pravidlo. Myslím, že ministr financí bude slavný s tímto krokem, dokud se to riziko neuplatní. Jakmile se stane, že někde budou vložené peníze na vyšší úrok ztraceny, pak se z toho stane velký neúspěch. Dokonce nejen občané, ale i radnice konaly stejně, když do nějakého investičního fondu vkládaly peníze ve vidině vyššího výdělku. Myslím, že to byly i některé pražské městské části.
Šlo o městské části Praha 6 , 10 a 13, které dohromady svěřily investiční společnosti Key Investments stovky milionů korun. Firma nakonec zkrachovala a některé radnice o peníze přišly.
Ty by mohly vyprávět o tom, jak na začátku chtěly více vydělat a podlehly argumentaci, že je přece škoda nechat někde peníze ležet na pár procent, že je lepší vydělat třikrát tolik. Tak nemají nic. To je zářný případ, že když se někdo rozhodne lépe zhodnotit své peníze, vždycky podstupuje větší riziko.
Ministr financí chce zřídit u České národní banky centrální registr bankovních účtů, aby policisté mohli snadněji zjistit, v jaké bance má podezřelý konto a kolik peněz na něm leží. Je to podle vás účinný nástroj v boji proti daňovým podvodníkům? Centrální banka se tomu brání, podle ní je to nákladné a zneužitelné, protože by měl k účtům klientů přístup velký počet lidí.
Já jako principiální podporovatel nástrojů typu motivace a nikoli nástrojů typu dohled a bič samozřejmě vidím, jak vítězí ten druhý koncept. Jak se všude sází na to, že čím víc bude na podniky a občany dohlíženo a čím lépe budou trestáni, tím lépe se budeme mít. Já se obávám, že to není pravda, že se totiž ukáže, že ke každému kontrolorovi musíte mít inspektora a ke každému inspektorovi supervizora a nakonec jsou stejně všichni úplatní. Já těmto metodám jako primární léčbě společenských problémů nevěřím, myslím si, že na prvním místě musí být pozitivní motivace, například nízké daně, pak teprve mohou být registrační pokladny. Ale ne obráceně. U nás to zatím probíhá naprosto jednostranně, rozvíjejí se jen nástroje dohledu, represe, postihu atd., a to k úspěchu nepovede. Ale chápu, když to dělá celá Evropa, že se v tom zhlédla i současná vládní garnitura české politické scény. A úplně klidně předpovím, jak to dopadne. Ono totiž není tak dávno, co se ten koncept v podobě východního bloku a RVHP rozpadl. Takže není tak těžké předpovídat, jak sázka výlučně na metody centrálního řízení a dohledu může skončit.
A do konceptu represe přesně zapadá i další Babišův nápad na zřízení tzv. české Kobry, tedy speciálního týmu pro potírání daňové kriminality.
Když jsem jmenoval kontrolor, inspektor, supervizor, tak možná tohle je extrainspektor. To spadá do téhož rámce. Většinou je to spojeno s velkým očekáváním a vždycky je to doprovázeno velkými náklady a chabými výnosy. Já si myslím, že po tom všem, co jsme se v posledních deseti letech dozvěděli o BIS, je jediná správná reforma ji zrušit. Stojí obrovské peníze a její skutečné výsledky jsou blízké nule.
Někdy to vypadá, že si zpravodajci drží tajné informace jen pro sebe.
Možná tam úspěšně melouchaří. Ale pro mne jako pro občana, tedy pro ten stát, jsou vynaložené miliardy téměř k ničemu. Kdyby chtěl někdo tuto instituci opravdu napravit, nejsnazší metoda je ji zavřít.
Ministr financí nazval hospodaření České exportní banky hyperprůserem. Souhlasíte s tím, když tato nepříliš velká banka má zřejmě nedobytné pohledávky až šestnáct miliard korun, které za ni budou muset zaplatit daňoví poplatníci?
Před rokem mi volal jeden známý, nemůžu ho jmenovat, že mám jít za jedním vlivným člověkem a varovat ho, že díra v těchto institucích není ve stamilionech, ale přesahuje deset miliard korun. Já jsem to udělal, ale ten vlivný člověk mi tehdy řekl, že je to blbost, že ta ztráta nemůže být tak gigantická. Po roce se ukázalo, že je gigantická.
Myslíte si, že je to důsledek selhání bývalého vedení exportní banky, nebo celého systému?
Myslím, že to ukazuje, že když ve jménu něčeho velkého zřídíte instituci, která rozdává vybraným peníze, jinak to nelze nazvat, najdou se lidé, kteří toho dokáží dokonale zneužít a ten princip znehodnotí. A je strašně těžké od sebe oddělit případy, jako to, co se dnes odehrává na Ukrajině a co může ohrozit český export, od ostatních, které byly způsobeny hloupostí nebo záměrně. Obávám se, že ztrát vyvolaných takovými objektivními příčinami, jako byly politické změny na Ukrajině, bude jen zlomek. Nikdo nenašel odvahu říci, co v České exportní bance hrozí. Teď už je průšvih tak velký, že se to nedalo tajit, tak to ruplo.
Psali jsme:
Když už jste zmínil Ukrajinu, jak se díváte na politickou situaci na Ukrajině?
Ukrajina byla stabilní, dokud jedna část neřekla, že chce doleva, protože druhá část vzápětí řekla, že chce doprava. Ukrajina mohla existovat v původní podobě, dokud jedni nechtěli spojení s Bruselem, tím pádem ti druzí chtěli spojení s Moskvou. Prostě to území je nehomogenní z mnoha hledisek. Jen když se podíváte na mapu, jakým všem okolním státům jednotlivé části kdy patřily, uvědomíte si, že to je nesmírně složité území. Ale hlavní problém je v tom, že jedni vidí ekonomickou prosperitu v Evropské unii, to je evidentní, jsou to zejména ti, jejichž rodinní příslušníci v Evropě pracují, a pak jsou druzí, kteří vidí svou budoucnost a ekonomickou prosperitu ve spolupráci s Ruskem. A to je nekombinovatelné. A když je to nekombinovatelné, pak se nemůžeme divit, že dochází k nepokojům, ke štěpení státu. Nastartoval se tak proces, který bych přirovnal k situaci Československa nebo Jugoslávie před dvaceti lety. To členění je nezadržitelné a nejdůležitější teď je, aby zvítězil rozum a dokázali se členit bez války. Protože když to nedokáží, dojde k situaci, jakou známe z Jugoslávie.
Ukrajina se štěpí, ale na Krymu do toho zasáhlo Rusko. To už je přece jiná situace než v bývalém Československu nebo Jugoslávii.
Já do toho nevidím, jen vidím nepřekonatelný problém v tom, že jakmile jedni vykročí na jednu stranu, druzí vykročí na druhou stanu. Dalo se tomu zabránit jen tím, že neměli vykračovat ani jedni. Já bych se moc nezastával ani těch levých, ani těch pravých, protože když se podívám na historii Ukrajiny za posledních dvacet let, tak se to pořád vyostřovalo. Jednou zvítězili ve volbách leví a byli méně tolerantní než předtím praví, pak vyhráli praví a byli ještě méně tolerantní než leví před nimi a takhle to probíhalo dvacet let, až to vygradovalo do této podoby, kdy už tolerance není žádná. A pak dochází k tomu, co popisujete, že ty metody jsou velmi nevybíravé a může být nevybíravé i to fandění. A hlavně dochází k obviňování z obou stran. Rusko říká, že Evropa neměla tlačit na připojování Ukrajiny k Evropské unii, Evropa říká to samé o Moskvě.
Mají tedy podle vás v této situaci smysl nějaké sankce vůči Rusku?
Já jako Čech, když vidím vývoj ekonomické situace, jak se Česká republika drží nad vodou právě díky své znovunalezené orientaci směrem na Východ, směrem k Číně, Rusku, Indii, tak bych všem říkal: Hurá do sankcí, ale musíme vědět, že budou zaplaceny ztrátou těchto exportních trhů. Pak si musíme vybrat, jestli mají vyhrát naše emoce, které se budou projevovat jako fandění jedněm nebo druhým, nebo jestli má vyhrát klidný a racionální rozum, který bude říkat, my jsme nevyprovokovali ani jedno, ani druhé, tak proč máme fandění draze platit ztrátami teritorií pro náš obchod.
Vy se neobáváte toho, před čím varuje třeba místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek, že „Krym je projevem Putinovy imperiální politiky, která nekončí na východních hranicích Ukrajiny“?
Já jsem někde v televizi slyšel, že se má začít bát Slovensko, že bude také anektováno. Na to rovnou říkám, že to je samozřejmě strašení, to je záměrný extrém, který v žádném případě nehrozí. Za druhé, těch, co dnes prosazují tvrdé sankce, bych se chtěl zeptat, v čem spočívají. My potrestáme Rusy tím, že tam nebudeme dodávat naše zboží? To je opravdu trest pro Rusy? A čeho tím docílíme? Docílíme tím, že si Krym odhlasuje, že nepůjde k Rusku? Obávám se, že to jsou zatím jen silácká gesta, která budou nákladná a ještě fakticky nic nepřinesou. Když někdo přijde se sankcí, která postihne Rusko a ne nás a bude znamenat obrat ve vývoji, který tam vidíme, tak hurá do toho. Já zatím vidím pod názvem sankce pravý opak: Ublížíme sami sobě a ještě ničeho nedosáhneme.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Libuše Frantová
