EU kritizuje Rusko, že je nedemokratické. Ale přece Putin byl demokraticky zvolen a má podporu drtivé většiny Rusů. Má Evropská komise či „evropský prezident“ větší legitimitu a podporu, když je de facto nikdo nezvolil? Má EU právo někoho poučovat o tom, co je demokratické, potom, jakým způsobem byla protlačena přes francouzské, nizozemské a irské „ne“ evropská ústava alias Lisabonská smlouva? Mají právo Spojené státy kritizovat Rusko, když prezident USA překračuje často své pravomoci a fakticky vyhlašuje války bez schválení Kongresem? Když je pošlapávána Ústava, jak dokazuje Ron Paul (ohledně Fed a tak dále)?

Samozřejmě, že se nám ruská podoba demokracie nemusí líbit stejně tak, jako se leccos z rysů současné západní demokracie nepochybně nelíbí Rusům. Rusko je rozsáhlá země, která procházela odlišným ekonomickým i myšlenkovým vývojem. Rusko nebylo ovlivněno jakoukoliv podobou „svého“ osvícenství, z politického carského samoděržaví se propadlo do ruské podoby bolševického komunismu. Obdobím kapitalismu a s ním i vývojem demokratických institucí Rusko fakticky neprošlo. Jeho cesta k demokracii je a bude jiná, složitější i spletitější – a pro nás, kteří jsme po staletí procházeli více vývojem v úzkém kontaktu se Západem, méně s Východem, snad i nepochopitelnější. Ale to by nás nemělo opravňovat ke kazatelství a mentorování.

Souhlasím také s vašimi příklady, které nejsou žádnou zářivou vizitkou současného stavu západní demokracie. Evropská unie se svými institucemi je vším, kromě demokraticky fungujícího tělesa. Kéž bychom napřeli více úsilí na naše vlastní zdokonalování a vylepšování a méně se snažili poučovat všechny kolem nás. Mám dojem, že vlastních „domácích úkolů“ máme habaděj!

Není to také tak, že Putin zavedl v Rusku nějaký pořádek po jelcinovském chaosu? Nemohlo to bez nástupu Putina vypadat v Rusku jako nyní na Ukrajině – tedy rozpadlý mafiánský stát oligarchů? A jaká je alternativa k Putinovi? Komunisté, šovinisté či fašisté typu Žirinovského či „prozápadní liberálové“, kteří již v Rusku vládli a kteří chtějí zavést výdobytky typu homosexuálních svazků a podobně...

Nejsem žádným znalcem detailních poměrů v Rusku, ani za Jelcina, ani za Putina. Jedno je však jisté, což se dá snadno dohledat v nepřeberném zdroji zahraničních internetových informací. Prezident Putin, „díky“ chybám Západu, vrátil Rusům pocit hrdosti, loajality ke svému státu i důvěru ve svého vůdce. Jak je vidět, Rusové se snadněji smiřují s hospodářskými potížemi i poklesem životní úrovně, neboť nad ty řadí patriotické hodnoty příslušnosti k velkému národu a hrdosti nad ním.

Jistě, Západ si může lehkovážně pohrávat s myšlenkou destabilizovat politický systém v čele s prezidentem Putinem. Měl by si ovšem také položit otázku, kdo prezidenta Putina v takovém případě nahradí, a zda taková změna bude v našem zájmu. Při hledání takové odpovědi by bylo užitečné ohlédnout se nejprve do Libye a Iráku. Tam se cenná ponaučení najít dají.