Česko nyní prochází nejprudším propadem reálných mezd ze zemí OECD i v dosavadní samostatné historii. Za letošek budou nižší o osm až devět procent. Jaké budou nejmarkantnější dopady této skutečnosti?
Na situaci kterých dalších skupin populace stojí za to upozornit?
Vzhledem k tomu, jak je postaven zákon o valorizaci důchodů, se podařilo během letošního roku prostřednictvím tří valorizací výrazně snížit dopad cenové spirály na seniory, což je velmi pozitivní jev pro seniory samotné. Samozřejmě zas je to diferencované. Senioři, kteří mají nadprůměrné důchody, si toho ani nevšimli. Ti se středními důchody si udrželi jakžtakž kupní sílu a těm, co mají důchody podprůměrné nebo velmi nízké, to nestačilo. Takže opět je efekt cenového růstu diferencovaný podle příjmové situace.
Navíc rodiny, které ještě měly úspory, mohly a pořád ještě mohou z úspor čerpat. Ale úroky, které banky připisují k jejich běžným účtům a které jsou kolem jednoho procenta, ale spíš méně, což při roční inflaci, která může být ročně někde mezi 16 a 18 procenty, jsou zanedbatelné. Pokud mají spořící účty, tak je to úročení veselejší, kolem 5-6 procent, ale pořád je to jen třetina inflace. Tak je třeba říci, že i ty rodiny, které mohly v nouzi čerpat ze starých úspor, jsou na tom špatně, protože se jim úspory znehodnocují v rozsahu asi tak jedné šestiny původní kupní síly. Čili jestli tam měly sto korun, tak dnes mají 83-84 korun poměřeno na kupní sílu.
Může i na inflaci, drahotě energií a celkovém ekonomickém marasmu někdo profitovat?
Nu, pojďme k té lesklejší stránce problému. Vysoce příjmové osoby, ať to jsou senioři nebo zaměstnanci, o manažerech vůbec nemluvím, si té inflace v podstatě ani nemuseli všimnout, protože jejich vysoce nadprůměrné příjmy jsou v takové výši, že jim to v podstatě nevadí. Podívejte se na prodej průmyslového zboží, toho luxusnějšího, jako jsou automobily, hi-tech televizory a další, tak těmto lidem je to jedno. Paradoxně na tom ještě vydělávají, protože řada lidí je nucena doplňovat své úspory z prodeje nemovitostí včetně bytů, ale i chalup, chat a tak dále. I když ceny už nerostou a jsou pořád ještě relativně vysoké, tak to pro bohaté znamená úžasné rozšíření jejich kupních možností, protože nabídka nemovitostí na trhu bude stoupat. Protože mnozí lidé potřebují peníze, tak se zbavují majetku. Dochází tedy opět k obrovskému majetkovému přesunu, kde střední třída – chudí je nikdy neměli – přichází o majetky, poněvadž je v nouzi musí prodávat. A bohatí si svoji majetkovou pozici tímhle způsobem dál posilují.
Psali jsme:
Co všechno se skrývá za prudkým růstem cen spotřebního zboží, potravin především?
Důvodů je více, jedny jsou krátkodobé, druhé jsou dlouhodobé. Začnu u toho dlouhodobého aspektu, protože Česká republika se v posledních pětadvaceti letech stala Klondikem pro nadnárodní obchodní řetězce. Využily toho, že ve východní Evropě byli Češi nejbohatší, a přestože tu byla síť maloobchodu vybudovaná, tak těch Bílých labutí, Májů, Kotev a podobných obchodních domů tady bylo nula nula nic. Byly jen v pár městech, hlavně v Praze, Brně a Ostravě, takže český trh byl Klondikem pro tyhle nadnárodní řetězce, které sem vtrhly a v podstatě zlikvidovaly dosavadní standardní český maloobchodní prodej. Myslím tím prodejny tak do 200 m2, prostě ty malé krámky. Jediný, kdo jim odolává, jsou Vietnamci, což je fenomén, který zasluhuje samostatné povídání. Ale k tomu nemám dostatek informací, tak se tomuto tématu vyhnu. Ale pro mě jsou Vietnamci v těch malých obchůdcích úžasný fenomén, mimochodem nedoceněný, poněvadž drží značnou část českých rodin nad vodou.
Takže ten dlouhodobý faktor je systémový a Česká republika je zemí, v níž přechod na prodej na velkých plochách v nákupních centrech, proběhl z východní Evropy nejrychleji. To by samo o sobě nevadilo. Také chodím do těchto chrámů konzumu, jako jsou Tesco a Globus, běžně nakupovat, mám je konec konců pár metrů od baráku. Nabídka je radost, sortiment je úžasná věc, je to pohodlné, šetří to čas. Ale z hlediska ekonomického to má jeden fatální skrytý háček. No spíš hák jako na velrybu. A sice to, že tyhle řetězce mají takovou ekonomickou sílu, že jsou schopny pomocí různých akcí, slev, Black Fridays a dalšího zlikvidovat i zbytek konkurence českých obchodů, co se ještě drží. Jsou schopny, když je potřeba, jít i pod nákladové ceny, a tu zbývající českou konkurenci lehce vytlačí.
Jaké další praktiky nadnárodních obchodních řetězců maloobchodní trhu v tuzemsku pokřivují?
Dochází tu k obrovské – řekl bych – kartelizaci českého maloobchodního trhu, přestože je velmi obtížné prokázat kartelovou dohodu. Nepamatuji si, že by antimonopolní úřad v poslední době vynesl nějaký verdikt, že odsuzuje dvě-tři nadnárodní společnosti k pokutě v řádu stovek milionů korun za kartelovou dohodu třeba v ceně ovoce, pečiva či čehokoli jiného. Ale nemusím mít úplně dobré informace. Některé řetězce jsou tak drzé, že se chlubí: „Hlídáme konkurenční ceny a ty naše jsou nejnižší. Vážený spotřebiteli, využij toho, šetři svoji peněženku“. Jinými slovy říkají, že velmi systematicky monitorují cenovou politiku konkurence a hledají skulinku na trhu, jak si udržet svůj podíl – výseč – na trhu spotřebního zboží. To je ten dlouhodobý aspekt, proč jsou ceny tak vysoké, a proč se tak drží. Už do toho nechci zaplétat, jaký je problém se zalistováním při odbytu vajíček, chleba, zeleniny, ovoce či masa, protože to je naprosto specifická oblast, kde mají řetězce nějakou svou politiku, která je supertajná a která se projevuje v tom, že umí ten trh báječně vytěžit.
Mimochodem jestliže kupujete jako já na kartu, tak pokladní na kase jen sejmutím čárového kódu dává informace a řetězce tak velmi přesně vědí, po jakém zboží je ten den poptávka, co se prodává nejčastěji ve čtvrtek dopoledne, co v pátek večer a tak dál. A jsou schopny velmi operativně za pomoci počítače a využití algoritmu si určovat nákupní, prodejní a cenovou politiku. Konkrétně jsem to viděl na konzervách pro kočky. Ty moje žraly konzervu za 38 korun, teď se zvyšuje o deset korun během týdne. Český stát v podstatě rezignoval na regulaci maloobchodních cen a nemá zájem řetězcům dělat problémy. Ty jsou ekonomicky tak silné a mají tak silné politické krytí, že si do konfliktu s nimi nikdo netroufne jít. To je podobné jako u energetických koncernů.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
To tedy byl růst cen z dlouhodobého hlediska, jak to je z krátkodobého pohledu?
Ceny vylétly souběhem řady krátkodobých faktorů. Především je to plošné zdražení energie, které má vysoký koeficient průsaků do všeho možného. Ať je to v pekárnách, kde potřebují dražší energii na pečení chleba, rohlíků a dalšího pečiva, nebo dražší dopravou. Faktorů, kde se zvýšená cena energie promítá, je celá řada, potom se sčítají u zboží na pultě. Dlouhodobý faktor je trvalý, ale ani u tohoto krátkodobého faktoru zatím nevidím žádné důvody, proč by měl v nějakém krátkém časovém horizontu pominout. Naopak. Když se podíváte na vývoj cen průmyslových výrobců, na vývoj cen zemědělských producentů, tak všude jsou nárůsty. To znamená, že tu je objektivní základ k tomu, aby i ceny v maloobchodě, ty spotřebitelské, šly dál nahoru. Prostě jsme duální ekonomika, jsme závislí na rozmarech těchto řetězců, které v kombinaci ten český trh maloobchodního zboží ovládají. Stát jenom zoufale přihlíží, kam se to hrne, a pokouší se tu a tam do toho zasáhnout. Bohužel, chytá býka za ocas místo za rohy. Ale to není vina jen Fialovy vlády. Ta to sice zpackala a dovedla břídilství k dokonalosti, ale to je problém všech vlád počínaje vládou Čalfy v 90. letech. Tím nemíním nadávat na režim, to je otázka chybného systémového uvažování a chybného přístupu. A tohle jsou jenom důsledky. Mléko už je rozlité, teď už můžeme jen vytírat podlahu, abychom moc neklouzali.
Při prudkém růstu cen potravin u nás vyrážejí Češi na nákupy do Polska, kde je vyjdou především díky nulové DPH na potraviny mnohem levněji. Některé místní tyhle nájezdy na obchody pořádně vytáčejí a apelují na Čechy nejrůznějšími způsoby, aby nakupovali méně. Lze se ale těm, co bydlí kousek od hranic s Polskem divit?
Ukazuje se, že některé vlády se chovají – řekl bych – méně humánně než jiné. Třeba Poláci, které já nijak zvlášť ekonomicky neobdivuji, se chovají velmi pragmaticky, když řekli jako za bolševika, když ne záporná daň z obratu, tak tam dáme nulové dépéháčko. V tom okamžiku je zboží o nějakých 15-18 procent levnější, když ta daň tam není. Stát na tom tratí, ale lidem to pomůže. Jsem z příhraničí, tam se vždy pašoval cukerín, případně líh, dnes se díky Schengenu nastartuje auto a v příhraničí to jenom frčí. Lidé vozí domů plná auta, počínaje pracími prášky a konče salámem. O nákupech hlasují nohama, v tomto případě řadící pákou auta. A že jsou z toho Poláci nešťastní, tomu se nedivím. Ale to je daň za tyhle dvě rozdílné politiky. Ať jdou do háje s V4, když nedokážou zkoordinovat ani takovouto elementární věc. To je totální selhání premiérů. Druhá věc je, že lidé od Budějovic až po Domažlice a celé Podkrušnohoří odjíždějí za nákupy do Německa. Tam nejsou potraviny o moc levnější, ale zas mají punc, že jsou kvalitnější. To je v bleděmodrém. Je paradox, že při rozdílné mzdové úrovni je pro nás německý spotřebitelský trh pořád atraktivní. To je největší facka celé české hospodářské politice za posledních dvacet let. Ať tam byl Sobotka, Babiš nebo kdokoli jiný. Prostě zpackali, co se dalo, a teď sklízíme ze stromů trpké ovoce, které každému akorát křiví kruhu.
Máte ze svého okolí nějaké poznatky či informace o tom, jak funguje zastropování cen energií, jestli si lidé při stanovení nových záloh libují, že nejsou tak drastické, jak očekávali, nebo jsou tou výší záloh nepříjemně zaskočeni?
Řešení cen energií je totální fiasko, mentální, koncepční, ideologické, národohospodářské, prostě po všech stránkách. Je to normální atentát na domácnosti. Povíme si o tom více v prvních měsících příštího roku. Jen řeknu, že si vybavuji jeden analogický příběh, kdy nějakého vojáka chtěli za neposlušnost pověsit. Ale na poslední chvíli se nad ním velitel smiloval a odsoudil ho jenom ke sto ranám holí, přičemž bylo známo, že po třicáté, čtyřicáté ráně ten člověk stejně umírá. Tak to je jako s tím zastropováním, jestli to je dobré, nebo ne. Tenhle případ mi vytanul, když jsem si včera otevřel poštu, kde mi přišlo od Pražské energetické, které jsem se zavázal, že od ní budu kupovat energii, že mi během pár týdnů pošlou aktuální informaci, jak to v novém roce bude. Uvedli mě tak do stavu hibernace.
Za tři týdny tu jsou Vánoce. Z průzkumu agentury STEM/MARK vyplynulo, že 57 procent lidí se bude za dárky snažit utratit méně než dříve, desetina kvůli nepříznivé finanční situaci nebude dárky kupovat vůbec. To jsou ale názory z října, možné je, že vánoční atmosféra způsobí to, že lidé se vydají ze všeho, co mají, a v lednu je čeká tvrdá srážka s realitou. Jaké Vánoce ve srovnání s těmi minulými v Česku budou?
Nejenom malé, ale i odrostlejší děti, dospělí i kmeti mají Vánoce za výjimečné období průběhu roku a říkají si: „Musíme si udělat radost, i kdyby na chleba nebylo“. A mám pocit, že toto jakési národní povědomí zůstane ve většině národa, ať to stojí, co to stojí. A plakat budeme v únoru. Přežili jsme horší věci. Nepochybně – a zase je to ta struktura – u minimálně poloviny domácností budou Vánoce skromnější, než bývalo loni, předloni a dřív, dobře už bylo, no a ve třetině domácností budou Vánoce jako obvykle. Těm inflace a vysoké zálohy na energie moc vadit nebudou. Jsou tak bohatí, že si to mohou dovolit. Zase to tedy bude diferencované. Holt někteří budou mít Vánoce šťastnější a veselejší, jiní je budou mít trošku pokažené, nebo trošku hodně nebo také vůbec. Mí kamarádi doktoři hlásí zvýšený počet sebevražd, bezvýchodných situací a zhroucení. Na řadu lidí má tahle situace obrovské psychické dopady a vůbec nejsou schopni se s tím vyrovnat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
opdns
