Od začátku ruské invaze na Ukrajinu už uplynuly dva roky. Jak vidíte vývoj tohoto konfliktu?

Tento konflikt nezačal před dvěma lety, ale své kořeny má v čase převratu na Majdanu a v čase, kdy se začalo uvažovat o rozšíření NATO o Ukrajinu. Již tehdy se Ukrajina dostala na kolizní kurz s Ruskem. Prezident Zelenskyj vyhrál velkou většinou volby s nadějí na zlepšení vztahů s Ruskem a vyřešení probíhajícího konfliktu na Donbase, vývoj však byl přesně opačný.

Ukrajina samotná může jen stěží vyhrát nad Ruskem válku. Její šance stojí a padají s vojenskou a ekonomickou podporou států NATO, zejména USA, Velké Británie a EU. V tomto smyslu tedy jde o zástupný konflikt, „proxy“ válku, jak píší celkem otevřeně i některá americká média. Plán měl zahrnovat vyzbrojení ukrajinské armády moderními západními zbraněmi a uvalením tvrdých sankcí, které by Rusko připravily o schopnost válčit a snad dokonce vedly k převratu, který by svrhl Putina. Tyto plány se nenaplňují.

Sankce Ukrajině nepomohly o nic víc, než kdysi Habeši v čase italské agrese. Hlavním důvodem je, že Rusko není izolováno, k sankcím se nepřipojila ani Čína, ani státy globálního Jihu, samo Rusko je co do mnoha zdrojů soběstačné. Jeho HDP vzrostlo, sankce fungují spíše jako bumerang a táhnou dolů ekonomiky evropských států včetně Německa či ČR. Jestli k něčemu přispěly, tak k urychlení hospodářské spolupráce nezápadních států.