Nebojíte se kandidovat na místo ředitelky do Ústavu, který je prý personálně vyvrácen ze základů, jak říkají kritici současného přechodného vedení ÚSTR, ale i jeho Rady?

Historiografická práce je moje vášeň. Věnovala jsem povalečným a komunistickým dějinám Československa posledních čtyřiadvacet let svého života. Nebojím se, naopak bych se do práce velmi těšila.

Co se týče evropské či světové prestiže, není na tom ÚSTR moc dobře. Proč tomu tak je?

Protože se ÚSTR v minulosti proslavil nešťastnou metodologickou prací s prameny a skandalizováním veřejných osobností. Tím vzbuzovali dotyční výzkumníci ÚSTRu dojem, že jim jde především o osobní status, prestiž a politickou moc v české společnosti. Nepochybně jim tato sociální pozice, ve smyslu sociologa Luca Boltanského, pomohla legitimizovat jejich výklad v domácím kontextu, ale na mezinárodním, vědeckém poli to nemohlo a nemůže přispět k jejich renomé. Je to tím větší škoda, že velká část výzkumníků ÚSTRu se snaží dělat dobrou práci.

Na vaše konto už se také objevila kritika, že neumíte dobře česky. Jak odpovídáte na podobné výtky?