Pane poslanče, jaké emoce ve vás vzbuzovala známá fotografie utopeného syrského chlapce na pláži? Co říci na to, jak se z této fotografie stal symbol zdůvodňující jakékoliv kroky ve prospěch běženců? Není už to občas na hraně citového vydírání?

Od prvopočátku mi bylo jasné, že tato velmi smutná a tragická událost (smrt malého dítěte) byla mediálně zneužita k našemu vydírání.

Taková fotografie asi nemůže nechat úplně klidným nikoho, ale o to větší hanebností bylo to, že byla zneužita emotivním a manipulativním způsobem. Zvláště pak když se ukázalo, že věci měly poněkud jiné okolnosti. Pokud ve mně vzbuzovala emoce, tak spíše v tom, že tato z kontextu událostí vytržená fotografie byla mediálně obrovsky prezentována, zatímco mnohem větší a drastičtější zvěrstva ISIL a jeho islámských bojovníků takovou mediální prezentaci nemají. Ani to, že tito migranti se nezastaví v zemi nebo místě, kde jim již žádné útrapy války nehrozí, ale putují přes celou Evropu dál za ekonomickým blahobytem. A mnoho tzv. uprchlíků je přece ze zemí, kde žádná válka v tuto chvíli není, to přece víme velmi dobře.