Je české zdravotnictví v ekonomické i personální krizi a hrozí mu kolaps, jak na to dlouhodobě upozorňuje Česká lékařská komora? Pokud ano, pozorujete, že by se tuto situaci snažily politické reprezentace v posledních letech řešit?
Zdravotnictví je finančně náročný rezort, který dokáže zužitkovat jakýkoli objem finančních prostředků, který mu je poskytnut. Nemůžeme však na financování zdravotnictví pohlížet pouze ekonomickou perspektivou.
Ve hře jsou tři hráči – pacient, který chce co nejlepší péči, lékař, který chce co nejlepší péči pacientovi poskytnout a zdravotní pojišťovna, která to musí celé zaplatit. Bez jakýchkoli regulací je systém neufinancovatelný. Tak, jak je financování nyní nastaveno, tj. úhradová vyhláška, nízká spoluúčast pacienta, nevhodně nastavený nadstandard, kdy pacient nemůže například jen doplatit rozdíl ceny materiálu proti tomu hrazenému z veřejného pojištění, to vše žene zdravotnictví do finanční tísně a v důsledku i do té personální. Samozřejmě se zde nejedná jen o platy, které odvádějí lékaře i střední zdravotnický personál mimo republiku, nebo zcela mimo resort, ale hrají významnou roli.
Ve vládě Petra Nečase TOP 09 obsadila post ministra zdravotnictví a toto období bylo spojeno se zásadními reformami, které šetřily veřejné prostředky tak, aby mohla být zajištěna nejmodernější, nejkvalitnější nákladná péče o nejvážnější pacienty, při zavedení nadstandardu byla z veřejného zdravotního pojištění hrazena potřebná a kvalitní péče pro všechny. Rovněž došlo ke změnám ve vzdělávání a dalším vzdělávání lékařů i sester, které nejen zajišťovalo vysokou odbornost, ale i motivaci k práci.
Co si myslíte o ohlášeném záměru ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha, aby medici museli podepsat závazek, že zůstanou po skončení studia tři až čtyři roky pracovat v Česku, čímž by se minimálně zbrzdil odchod mladých lékařů do ciziny?
Personální problémy provizorně řeší ministerstvo zdravotnictví tím, že umožňuje ukrajinským lékařům pracovat v Česku na výjimku a bez zkoušek, což se setkává s tvrdou kritikou ze strany České lékařské komory. Její prezident Milan Kubek si nebere servítky a mluví o papalášském přístupu, kdy si politici pro sebe a své blízké vždy hledají VIP péči, ale u ostatních jim je jedno, jestli o ně pečuje opravdu erudovaný lékař, s nímž se ani nemusí domluvit. Jak na lékařskou „výpomoc“ z Ukrajiny pohlížíte vy?
Nebránila bych se příchodu lékařů ze zahraničí, ale nepřekročitelnou podmínkou je pro mne odborná zdatnost a doložená zkušenost. Všichni pacienti mají nárok na kvalitní péči a je třeba se přesvědčit, že jim bude poskytnuta i zahraničními pracovníky. Výjimky bych vítala v byrokratickém úředním šimlu při příchodu zahraničních lékařů, ale ne při posuzování odbornosti.
Psali jsme:
Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch navrhuje, aby zdravotní pojišťovny hradily až 90 procent ceny medicínské marihuany. Cena se nyní pohybuje kolem 180 korun za gram. Nepomohlo by ke zvýšení dostupnosti marihuany také její zlegalizování, které navrhují Piráti? A jak se obecně k otázce legalizace drog stavíte vy?
Osobně nemám u svých pacientů s marihuanou žádné zkušenosti, ale pokud ji ostatní kolegové mají jen pozitivní, pak nejsem proti jejímu předepisování ani vyšší úhradě pojišťoven. Přesto však úhrada ve výši 90 procent je podle mého názoru přemrštěná. U diagnóz, jakou je například roztroušená skleróza nebo autoimunitní onemocnění bych dala přednost lepšímu přístupu k biologické léčbě, která má reálné výsledky založené na důkazech, ale není dost finančních prostředků, aby mohla být poskytnuta již v nižších stádiích těchto onemocnění. Přesto, že by tím pacienta vrátila rychle zpět ke kvalitnímu životu i do pracovního procesu, nečerpal by dávky a odváděl daně, takže tento přístup by byl ve svém důsledku i ekonomičtější. S plošnou legalizací nesouhlasím.
Statistici začali ve zprávě pro vládu apelovat, aby se věk pro odchod do důchodu zvýšil na 67 let. Nenárážíme zde už trochu na limity lidského těla? Je možné v takovém věku vykonávat některá fyzicky náročná povolání?
Demografický vývoj v Evropě je velmi nepříznivý a v současnosti, kdy roste věk dožití populace, je třeba se připravit na tzv. „Aging society“ ve všech oblastech života, tedy i na pracovním trhu. Samozřejmě nelze každé povolání vykonávat i po 60. roce života. Lidský organismus opravdu má své limity jak fyzické, tak psychické. Musíme se proto připravit i v oblasti vzdělávání, aby ti, kteří již nemohou vykonávat původní povolání, našli uplatnění na jiné pozici, nebo i v jiném oboru.
Vícezdrojový důchodový systém by pak mohl umožnit těm, kteří již nechtějí, nebo nemohou dále pracovat, odejít do důchodu před zákonným limitem.
Mezi roky 2012 a 2016 se prakticky zastavil růst penzi poté, co tehdejší vláda Petra Nečase prosadila valorizační vzorec, podle něhož rostly důchody jen o třetinu růstu reálných mezd a třetinu inflace, takže šlo o zvyšování jen o desítky korun. Vy jste v Poslanecké sněmovně tehdy patřila mezi ty, kteří úsporná opatření hájili. Jste s odstupem času přesvědčena, že šlo o správné rozhodnutí, třeba když to srovnáte s tím, jak o tuto voličskou základnu pečuje Babišova vláda, díky níž se důchodci letos dočkali nejmarkantnějšího zvýšení penzí za posledních dvacet let?
Naprosto nelze srovnávat kondici naší ekonomiky za Nečasovy vlády se současným stavem.
Byla to právě úsporná opatření Nečasovy vlády, která pomohla překonat krizi a ještě vytvořila rezervy pro současnou vládu. Velmi mne těší, že si můžeme konečně nyní dovolit zvyšovat důchody, ale aby tomu tak mohlo být i v dalších letech, neobejdeme se bez reformy důchodového systému.
A co podle vás především brání tomu, aby se politici domluvili na reformě důchodového systému, o němž se říká, že je dlouhodobě neudržitelný? Dá se to zjednodušit, že pravice preferuje zásluhovost a levice rovnostářství? A souhlasila byste s Andrejem Babišem, který oprášil návrh důchodové reformy z roku 2004 od Jiřího Rusnoka a v souladu s ním tvrdí, že příjem ve stáří by měl plynout ze společného vkladu zaměstnavatele, zaměstnance a státu, kdy by si každý měl spořit a zavést individuální účet?
Myslím, že sama politika jako taková brání tomu, aby se politici domluvili. Vždycky je před nějakými volbami a není vůle prosazovat nepříjemná řešení. Fakt, že je levice rovnostářská a že pravice mluví o zásluhovosti, je také pravda, ale arogantně ignorovat opozici opravdu nepovede k řešení. Vláda Petra Nečase zavedla II. důchodový pilíř, ale nepodařilo se jí uzákonit ho jako povinný, a to byl důvod, že selhal. Sliby ČSSD, že po vítězných volbách tento pilíř ihned zruší, k jeho pevnému ukotvení v našem důchodovém systému také nepřispěly.
Důchodovou reformu nutně potřebujeme a vícezdrojové zajištění na stáří je ideální a nutné. Inspiraci ostatně můžeme čerpat i ze zahraničních zkušeností. Jakkoli jsou podmínky, ekonomická kondice, ale i sociokulturní kontext ostatních zemí různé a nedají se jednoduše naroubovat na každou společnost včetně té naší, určité momenty lze převzít a zároveň se těch negativních vyvarovat.
Na Vašem facebookovém profilu jsem v souvislosti se jmény prvních devíti lidí na kandidátce TOP 09 do Evropského parlamentu zaregistroval spojení „8 statečných a jedna statečná“. Proč ta silná slova?
Mé vyjádření byla spíše nadsázka, která jen odrážela obtížnou pozici proevropských stran v euroskeptické společnosti.
No ale není něco pravdy na tvrzení poslance ODS Václava Klause, že Evropská unie jde dlouhodobě cestou, která není v zájmu demokracie, když pominu tu druhou část jeho vyjádření, že není ani v zájmu českého národa? Stačí si vzpomenout, jak se s Českem zacházelo v případě migračních kvót.
Pan poslanec ODS Václav Klaus má nezadatelné právo na svůj názor, já ho ovšem nesdílím a jsem přesvědčená, že Evropská unie je zárukou prosperity a bezpečnosti naší země.
Není pochyb, že bude muset dojít k určitým změnám a že budeme muset reagovat na novou situaci po brexitu i na volání některých členských států po dvourychlostní Evropě, dalším rozšiřování EU, změně financování apod.
Tou zmíněnou jedinou „statečnou“ mezi předními kandidáty TOP 09 do Evropského parlamentu jste právě vy. Neocitá se ale vaše strana spolu se STAN v ohrožení v důsledku toho, že proevropsky naladění voliči budou svou přízeň tříštit mezi ně a stejně orientovaná dvě nová uskupení končících europoslanců Jaromíra Štětiny a Pavla Teličky?
Jsme si samozřejmě vědomi vzniku nových subjektů a netěší nás tříštění sil. Na druhou stranu si myslím, že voliči už „neletí“ na nová hnutí a nové strany a že dají nakonec přednost spolehlivé a stabilní formaci, která je po celou dobu konzistentní ve svých postojích a názorech.
Psali jsme:
autor: Jiří Hroník
