Je české zdravotnictví v ekonomické i personální krizi a hrozí mu kolaps, jak na to dlouhodobě upozorňuje Česká lékařská komora? Pokud ano, pozorujete, že by se tuto situaci snažily politické reprezentace v posledních letech řešit?

Zdravotnictví je finančně náročný rezort, který dokáže zužitkovat jakýkoli objem finančních prostředků, který mu je poskytnut. Nemůžeme však na financování zdravotnictví pohlížet pouze ekonomickou perspektivou.

Ve hře jsou tři hráči – pacient, který chce co nejlepší péči, lékař, který chce co nejlepší péči pacientovi poskytnout a zdravotní pojišťovna, která to musí celé zaplatit. Bez jakýchkoli regulací je systém neufinancovatelný. Tak, jak je financování nyní nastaveno, tj. úhradová vyhláška, nízká spoluúčast pacienta, nevhodně nastavený nadstandard, kdy pacient nemůže například jen doplatit rozdíl ceny materiálu proti tomu hrazenému z veřejného pojištění, to vše žene zdravotnictví do finanční tísně a v důsledku i do té personální. Samozřejmě se zde nejedná jen o platy, které odvádějí lékaře i střední zdravotnický personál mimo republiku, nebo zcela mimo resort, ale hrají významnou roli.

Ve vládě Petra Nečase TOP 09 obsadila post ministra zdravotnictví a toto období bylo spojeno se zásadními reformami, které šetřily veřejné prostředky tak, aby mohla být zajištěna nejmodernější, nejkvalitnější nákladná péče o nejvážnější pacienty, při zavedení nadstandardu byla z veřejného zdravotního pojištění hrazena potřebná a kvalitní péče pro všechny. Rovněž došlo ke změnám ve vzdělávání a dalším vzdělávání lékařů i sester, které nejen zajišťovalo vysokou odbornost, ale i motivaci k práci.

Co si myslíte o ohlášeném záměru ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha, aby medici museli podepsat závazek, že zůstanou po skončení studia tři až čtyři roky pracovat v Česku, čímž by se minimálně zbrzdil odchod mladých lékařů do ciziny?