Generál Šedivý, exnáčelník naší armády: Přijímat uprchlíky není řešení, už by tu zůstali. Muži musí vzít zbraň a jít bojovat s islamisty. Rusko nás neohrožuje, samo je ohroženo

16.12.2014 7:40

ROZHOVOR Podle bývalého náčelníka Generálního štábu české armády Jiřího Šedivého není řešením, když Evropa nebo jiné země přijmou uprchlíky ze Sýrie nebo jiných zemí, kde probíhají válečné konflikty. „Proti těm násilníkům, ať už se jmenují jakkoli, se musí postavit vedle Spojených států a jejich spojenců i místní lidé, pokud z toho území utečou, není vlastně pro koho bojovat. Muži by měli vzít do ruky zbraň, vycvičit se a jít bojovat proti těm, kteří je vyhání,“ prohlásil generál Šedivý v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz, že není příznivcem toho, aby se problém přenesl na naše území.

Generál Šedivý, exnáčelník naší armády: Přijímat uprchlíky není řešení, už by tu zůstali. Muži musí vzít zbraň a jít bojovat s islamisty. Rusko nás neohrožuje, samo je ohroženo
Foto: generals.cz
Popisek: Armádní generál v záloze Jiří Šedivý
reklama

Anketa

Považujete za svou morální povinnost přijmout do ČR uprchlíky ze Sýrie, Afriky či odjinud, kde je bída nebo se tam válčí?

43%
57%
hlasovalo: 22595 lidí

Co jste považoval v oblasti bezpečnosti za nejhorší v letošním roce? Gradující konflikt na Ukrajině, který způsobil novou studenou válku, nebo radikalizaci islámu a brutální chování Islámského státu?

Podle mého názoru vývoj v oblasti bezpečnosti je hodně komplikovaný a zároveň velmi nepříznivý. Situace v jednotlivých regionech je pravděpodobně natolik složitá, že nemůžeme očekávat, že se to podaří vyřešit v krátké době. Já osobně vidím nejméně tři taková zásadní hlediska, první je podle mého názoru asi nejsložitější, a to je Střední východ, pokračující radikalizace islámu a zároveň s tím ruku v ruce jdoucí válečný konflikt, který se odehrává v Sýrii a Iráku a který je živnou půdou pro vznik a pozdější rozvoj Islámského státu. I dnešní situace v Austrálii ukazuje na to, že se pravděpodobně tento fenomén začne rozšiřovat na území, které není uzavřeno Sýrií a Irákem, budou tendence expandovat do jiných států.

Byl tento rok, pokud jde o válečné konflikty, nějak odlišný oproti minulým letům, kdy probíhaly různé operace v Iráku a Afghánistánu, ale neměly takový přesah do jiných regionů, samozřejmě kromě teroristických útoků Al-kaidy?

I předcházející roky byly poměrně komplikované, ale vzhledem k tomu, že Spojené státy a NATO ve svých vlastních misích nasadily poměrně velké množství svých vojsk, přece jenom to znamenalo, že se řada konfliktů utlumila a podařilo se je kontrolovat. Tento rok je typický tím, že jak v Afghánistánu, tak i v Iráku, tam o něco dříve, se předává bezpečnost jejich států zpátky do rukou místním autoritám, ale jeví se to tak, že to není momentálně úplně úspěšný proces. Vidíme, že v Iráku se situace nezlepšila, právě naopak se zhoršovala, kdy bývalý irácký premiér Maliki nebyl schopen najít koncensus ve společnosti a výsledkem je poměrně radikální a rychlý růst Islámského státu na území Iráku. A nevím, jestli se to nové irácké vládě podaří vyřešit. Podobná situace nastává i v Afghánistánu, kde přece jen snižující se počty vojsk na území Afghánistánu, jejich stahování na základny a předávání odpovědnosti vojskům, ale i policejním sborům tohoto státu se ukazuje také jako poměrně komplikované. Uvidíme, jestli se podaří udržet Talibán v takových mezích, že nebude ohrožovat samotné hlavní město. Ale po těch posledních případech z konce minulého týdne a ze včerejška to vypadá, že se Talibán dostává poměrně blízko k administrativním a průmyslovým centrům Afghánistánu. A to vidím jako nebezpečné.

Je ale tedy řešením v této situace nechat bezpečnost na Afghánistánu a v budoucnu se jen podílet na výcviku afgánské armády a policie? Není nebezpečné nechat tento region bez větší ochrany?

Myslím, že jiné řešení neexistuje, protože nemohou být vojska států NATO, případně dalších spojenců a koaličních partnerů na něčím území a dělat tam pořádek. Státy, kterým se dala nějaká podpora, si musí najít způsob, jak tuto odpovědnost převzít a dál svůj stát spravovat. To není jen o Afghánistánu, ale i o Iráku.

Ale nebyly to vlastně vyhozené peníze, které stály vojenské operace v Afghánistánu a Iráku, pokud hrozí, že se tam situace vrací zpátky k rozvratu, a když vidíme Islámský stát, možná do ještě horší podoby, než jaká byla v době, než tam vstoupila vojska Spojených států a dalších zemí? Není potřeba hledat jinou strategii, jak se vypořádat s problémy terorismu, když tenhle způsob dlouhodobě selhává?

Zatím nikdo nepřišel s jiným způsobem, jak celou situaci řešit. Jednoduše děláme, co umíme. Jak by vypadal svět a situace v těchto regionech, kdyby naše vojska nezasáhla na těchto územích? To je zkrátka jeden velký a obrovský otazník. Vrátíme-li se do oblasti Iráku, kdyby tam koaliční vojska a později aliance nezasáhly, tak si myslím, že by celý region byl značně destabilizován a následky by mohly být mnohem horší. Samozřejmě, že je to obrovský otazník, je třeba, abychom vyhodnotili, zda jsme udělali úplně všechno pro to, aby se situace zklidnila, aby se dostala do nějakých akceptovatelných úrovní. Ale zase nemůžeme opravdu dělat všechno za dané státy, ony musí mít odpovědnost a provést takové kroky, které budou znamenat změnu společnosti, aby lidé chtěli žít v nějakém, asi ne v úplně demokratickém režimu, tomu už dneska nevěřím, ale alespoň ve světě, v němž budou mít nějaká svá práva a nikdo jim je nebude upírat. Víte, jaké jsou v těchto oblastech vztahy například k ženám. Já osobně si myslím, že jsme udělali všechno pro to, aby v těch státech, kde jsme zasahovali, se situace zlepšila a bude záležet na nich, zda toho využijí.

Konflikt v Iráku a Sýrii se zřejmě brzy bezprostředně dotkne i Evropy a České republiky, protože se objevuje problém s přijetím uprchlíků ze Sýrie a dalších zemí. Zastáváte názor, že je třeba tyto uprchlíky přijmout a poskytnout jim tady bezpečí a pomoc?

Já si myslím, že takhle to nestojí. Nevidím zkrátka jako řešení, že se uprchlíci přesunou do Evropy, do Spojených států amerických nebo někam, kde přežijí a nakonec tam zůstanou. Proti těm násilníkům, ať už se jmenují jakkoli, se musí postavit vedle nás i místní lidi, pokud z toho území utečou, tak není vlastně pro koho bojovat. Já si prostě nemyslím, že by se momentálně měla Evropa začít bavit o tom, že budeme přijímat desetitisíce, možná statisíce uprchlíků. Kdyby to byly pouze ženy a děti, řekl bych, dobře, když je v té zemi krize, poskytneme jim nějaké přístřeší. Ale muži by měli vzít do ruky zbraň, vycvičit se a jít bojovat proti těm, kteří je vyhání. Nejsem tedy úplně velký příznivec toho, abychom tady vytvářeli obrovské programy na podporu desetitisíců lidí, kteří se přesunou do Evropy a kteří se zpravidla z Evropy do těch svých států už nevracejí. To je přenesení problému na naše území, a když jsem na začátku mluvil o třech různých problémech, které se v tomto roce objevily, tak tohle je ten třetí. První je radikalizace islámu a Islámský stát, druhý je krize na Ukrajině.

Čeho se máme víc bát? Kde nám hrozí větší riziko, z Ruska, které je nám blíže a s jehož nadvládou máme vlastní zkušenosti, nebo z radikálního islámu? Může se nějaký z těchto vojenských konfliktů přelít až do Evropy?

Pokud jde o Rusko a Ukrajinu, mnozí lidé to tak skutečně vnímají, je to opravdu palčivý problém, ale já dlouhodobě říkám, že si nemyslím, že by Rusové chtěli znova nějakým způsobem vojensky ohrožovat Evropu, na to jednoduše nemají. Oproti tomu, co jsme předpokládali, Ukrajinci bohužel neudělali taková opatření, aby zabránili tomu, že Rusové začnou podporovat separatisty vysíláním přímých jednotek a desítkami či stovkami vojáků ze svého území. Nicméně podle mne se konflikt na Ukrajině dostává do situace, kdy síly na obou stranách jsou pravděpodobně nějakým způsobem vyrovnány, a jestli tam budou pořád po sobě střílet i v době příměří, mám obavy, že z toho bude zamrzlý konflikt. Ale skutečně si nemyslím, že Rusko bude dál ohrožovat Evropu, i když se Rusové začali chovat provokativně a dokazují svoji sílu, v poslední době slýcháme často o leteckých incidentech nebo leteckých provokacích. Myslím, že momentálně je situace nebezpečná pro Ukrajinu. Zcela určitě budou mít Ukrajinci ještě hodně problémů. Bude to spíš problém ekonomický, co nastane, když se začneme bavit s Ukrajinou o tom, zda je budeme podporovat a hledat řešení pro změnu společnosti směrem k demokracii apod. Ale nemyslím si, že by - alespoň v současné době - Rusové byli nějakou vojenskou hrozbou pro Evropu. Hrozbou jsou ruské menšiny například v pobaltských státech, v Moldávii apod., kde Putin může provést kroky, které budou celkovou situaci destabilizovat a tím ty společnosti poškodí. Ale to je trochu jiný způsob „napadání“ sousedů a prosazování svého zájmu, protože ruský prezident už mnohokrát deklaroval, že blízké pohraničí je jejich zájem. Momentálně vidím jako hodně nebezpečné, a možná mnohem víc, penetraci radikálního islámu do Evropy a nejen do Evropy, ale i do dalších států, mezi ně patří i Rusko. A pokud se nepodaří celou tuto situaci vyřešit, a bohužel začínám si myslet, že to bude opravdu asi vleklý a dlouhodobý problém, tak se to válečné pole mezi islámem a křesťanstvím obrazně i skutečně přenese na naše území a pak to bude velmi složité.

Ty konflikty se nás nějakým způsobem začínají dotýkat, čím dál víc se přibližují Evropě. Co ještě by se podle Vás muselo stát, aby Česká republika dala větší důraz na svoji bezpečnost? Ani podle dlouhodobých výhledů není jasné, kdy budeme dávat dvě procenta HDP na armádu, jak jsme se zavázali při vstupu do NATO.

S nadsázkou bych řekl, že v okamžiku, kdy se celá krize bezpečnosti dotkne přímo českého území.

To už bude asi trochu pozdě.

To máte pravdu, ale bohužel česká politická scéna taková je, ale nejen ona, i řadoví občané tu situaci nevnímají tak, jak ji vnímají Američané nebo třeba i Poláci. My jsme z tohoto pohledu laxní a myslím si, že využíváme toho, že situace je pro nás ještě momentálně příznivá. Ale takový pohled je v České republice dlouhodobě. Ať už je tu jakákoli politická reprezentace, na těch nejvyšších úrovních nedovede chápat synergické efekty těch různých nepříznivých bezpečnostních vývojů, které probíhají nedaleko od České republiky. A v poslední době se ukazují nebezpečné tendence, třeba v Německu, kde už se ta radikální část, to jsou různé profašistické nebo nacionalistické skupiny, začíná projevovat. Ty na sebe postupně začnou nabalovat čím dál víc dalších lidí a pak už to bude znamenat velké problémy. My také nevnímáme, že jeden ze států, který má největší procento imigrantů, je sousední Rakousko, které má deset procent imigrantů, z toho velká část je islámského vyznání. Takže tohle jsou věci, které naši politici nechápou, protože jsou zaměřeni pouze na některé aspekty řízení společnosti.

A není to čtvrté riziko?

Máte pravdu, to je naše vnitřní riziko. Největší riziko je nezájem věnovat se těmto problémům a strkat hlavu do písku v domnění, že když ten problém nevidím, tak neexistuje. Ale to přece není pravda. Ale alokace finančních prostředků není jen otázkou armády, ono to platí i o policii a dalších složkách. Pokud budeme jen kopírovat situaci a odpovídat na to, co se kolem nás děje, dostaneme se do „vleku“ událostí. A pak je velmi těžké reagovat na něco, co už se stalo, když nejsme připraveni. Musíme pracovat s předstihem. Ale to se nám nedaří.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Libuše Frantová
reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Přichází skrytá cenzura od Facebooku? To bude problém s Ústavou ČR, tuší Markéta Šichtařová

15:40 Přichází skrytá cenzura od Facebooku? To bude problém s Ústavou ČR, tuší Markéta Šichtařová

INVENTURA MARKÉTY ŠICHTAŘOVÉ Je ironií pojmenovat komisi „pro spravedlivé důchody“, když vymyslí něc…