Kdysi jsem četl, že Klement Gottwald usiloval o „specifickou československou cestu k socialismu“, ovšem nakonec byl v Moskvě přesvědčen, aby volil jiné prostředky. Zajímalo by mě, co byla podstata oné „československé cesty k socialismu“ a co se z ní nakonec podařilo udržet.

Nejenže o ni usiloval. Měl ji i seriózně zkoncipovanou. Rodila se i za účasti talentů kalibru Jana Švermy. Mířila podobně jako „socializující demokracie“, koncept Edvarda Beneše. Ten mu dal základní obrysy už v přednáškách na Chicagské univerzitě od února do června 1939. Pak ho, pod titulem Demokracie dnes a zítra, zkompletoval i knižně. Poprvé už v Británii a dokonce dřív, než byl znám výsledek stalingradské bitvy – prvého signálu, že se k nám svoboda může vrátit z Východu. O znárodnění bank, velkého průmyslu i řady dalších ekonomických zdrojů se píše už tam.

Sám Edvard Beneš podepsal i dekrety, které jich znárodnily přes dvě třetiny. Už v říjnu 1945. Další zespolečenšťování mělo probíhat povlovně. Silou příkladu moderní velkovýroby, jejích ekonomických i sociálních předností. S tím počítala i „československá cesta“ z dílny KSČ.