V rámci připomínky nedožitého jubilea Václava Havla – v říjnu by se dožil osmdesáti let – se o Havlovi a jeho odkazu pravdy a lásky začíná opět hodně hovořit. Co pro vás znamenal Havel a jak na něj vzpomínáte?
Osobně na pana prezidenta Václava Havla vzpomínám nejen jako občan, ale také trošku jako divadelník. Víte, v jednom z takových opusů, který napsal Vladislav Vančura, což byl levicový intelektuál – ovšem to byl ostatně Havel trošku taky – je úvaha o kouzelnících. A v té úvaze, aniž by Vančura tušil, že se to na Havla bude hodit, říkal: „Kdo jste kdy viděl ty dobré kouzelníky, jak stojí na křižovatkách a točí kloboukem? Jsou na útěku až do dne, kdy jejich nevinná ztřeštěnost se skončí pěknou krádeží, vědeckou prací, odbojem anebo vládou... Hle, lampy! Kouzelný klobouk! A strmý provaz! Vizte mě, divákové, jak oděna jsouc trikotem flanderským podpírám Arnoštka – čti Václava Havla – neboť je to slaboučký kouzelník. Jak je to krásné. Jak je krásné býti kadeřavým...“
Takže vám asi „pravda a láska“ k smíchu nejsou?
Osobně jsem před Václavem Havlem vždycky stál absolutně zcepenělý úctou. Viděli jsme se spolu na různých společenských setkáních několikrát, ale vždy to byl pro mne sváteční pocit.
Jenže Havel měl nejenom své obdivovatele, ale i odpůrce. Pragmatici zase o Havlovi tvrdí, že si při politických setkáních často nevěděl rady. Režisér Jiří Svoboda si pamatuje jednání o možném rozdělení Československa v Kroměříži, které Havel neuměl řídit. A nebýt prý Václava Klause, asi by to dopadlo jako tombola...
Nevím, zda Havel uměl v politice našlapovat, ale Česká republika měla smůlu v tom, že tito dva veledůležití Václavové stáli každý jinde. To tak na světě ale někdy je. Já jsem byl velkým obdivovatelem Václava Klause – a už jím nejsem – ale byl jsem také velkým obdivovatelem Václava Havla. A u něj mi to vydrželo doteď.
Na druhou stranu, mnozí v Česku Havla pěkně zatracují. A titulují ho jako ,,humanitární bombardér“, ,,starej Veškrna“ a dokonce „děvkař a ochlasta“. Co byste jim na to řekl?
A komu se nelíbí krásné ženy? Ať mi to řekne! A kdo si v klubu rád neposedí s přáteli? Václav Havel byl v tomto smyslu renesanční člověk. Koneckonců v Dopisech Olze z lapáku napsal: „Čas od času musím Olze vysvětlovat svoji občasnou citovou odstředivost.“ To ale nemohlo zlomit ten krásný vztah, který oba dva k sobě měli.
Myslíte si, že je dobře, když se piazzetta kolem Národního divadla bude jmenovat náměstí Václava Havla? Přece jen tu máme již Letiště Václava Havla, lavičky Václava Havla, budeme mít zvon v kostele sv. Havla v Havelské ulici, jenž ponese jméno Václav... Není toho už moc?
Není toho moc, protože všechno, co můžeme udělat k uctění pana prezidenta Václava Havla, je hezké... Nikdy toho nebude dost! Všechno další sem! Ať se třeba celá republika jmenuje Havlovice, neboť i to by bylo výrazně lepší, nežli svrab, do něhož se dostáváme nyní s příklonem k Rusku a s vracením se do nějakých podivných sfér, kam jsem si myslel, že už vůbec nikdy patřit nebudeme. Jenže říká se, že Američani jsou vlastně bohatí Rusové a že se chovají na politické scéně úplně stejně. To ale není důležité. Zaplaťpánbůh, že ještě pořád máme vazbu na Spojené státy, kterým celá Evropa sice nadává, ovšem neuvědomuje si přitom, co činí.
Takže Miloš Zeman podle vás asi není lepším prezidentem nežli býval Havel. Anebo se mýlím?
Ne, to rozhodně není! Historie se opakuje – Havel, Klaus, Zeman... to je jako Masaryk, Beneš a Gottwald. To je přesná paralela. A o tom to je.
Michael Žantovský tvrdí, že by Václav Havel souhlasil s tím, že je třeba imigranty přijímat. Co si o tom myslíte? Kdyby Havel žil, opravdu by otevřel imigrantům své srdce?
Zcela bezpečně. Ovšem v tomto jde o základní omyl. Tady totiž žádní imigranti nejsou! Oni u nás v podstatě ani nechtějí být, chtějí žít jinde. Proto je taková ta teorie o kvótách úplnou blbostí. Ale řeknu vám něco jiného. Byl jsem nedávno v restauraci, kde sedělo několik svalnatých mužů velikosti dva metry a o hmotnosti sto kilo, a oni si mezi sebou říkali, že se bojí islámu. A tu vstala jedna moje studentka a otázala se jich, proč se bojí, když tady žádný islám není. „Proč se bojíte dopředu? Tak mi řekněte rovnou, že nechcete, aby tady byly černý huby, ale pak jste rasisti! Jestli se už dopředu bojíte a máte strach s touhle vaší váhou a s těmi prackami na zbrojní pas, tak to jste srabi!“ A v té hospodě najednou zavládlo pěkný ticho.
Co podle vás Havel udělal dobře? Anebo jinak – co udělal nejlépe ze všech prezidentů?
Začal lidi učit samostatnému myšlení. Pan Václav samozřejmě udělal i spousty chyb, ale kdo to měl stihnout za tak docela krátkou dobu? Proto se musel obklopit Mariánem Čalfou, aby se to vůbec mohlo dát dohromady. Nebudu se teď do vysvětlování podrobností pouštět, jenom bych chtěl říci, jak je krásné býti kadeřavým a být idolem! A my potřebujeme idoly a Václav Havel tím idolem prostě byl a je.
Máte mu něco za zlé?
Nemám mu za zlé vůbec nic. Vymyslel si převrat, tak ať si dělal, co chtěl. Všechno bylo jeho.
Jak to myslíte?
Prostě všechno bylo jeho a všechno bylo správně. Když jsem u něj někdy postřehl nějakou chybu, tak jsem si k tomu hned řekl: Pan prezident si tohle vymyslel, tak ať si dělá, co chce! Jednou jsem tohle řekl v divadle Na zábradlí, kde se zrovna zkoušela jedna z Havlových her, takže tam byli u toho kupříkladu Jiří Bartoška i Ilja Racek a také sám Havel. A Ilja Racek najednou pravil: „Víš, pane prezidente, on se ten tvůj text strašně špatně učí. Ty věty jsou dlouhé a já si s tím nikdy moc nevím rady.“ A Havel mu na to odpověděl: „Prosím tě, vždyť přece na každém začátku toho souvětí je určitý inzerát, který naznačuje, kam ta myšlenka směřuje!“ Ilja Racek na to pohotově opáčil: „To je pravda, inzerát tam je, ale na osmým řádku je potřeba zopakovat podmět!“ Ty složitý texty prostě k samotnému Havlovi tak nějak patřily. No a když ta zkouška skončila a pan prezident odcházel na Hrad, tak já jsem zvolal: „Vstávejte, odchází hlava státu!“ A všichni v čele s Bartoškou jsme povstali a začali zpívat fanfáry z Libuše. To jsou ale spíše takové vzpomínky do knížky.
Jak se vyrovnáváte s občasnou kritikou druhé Havlovy manželky Dagmar? Mnozí jí třeba dodnes vyčítají její nástup do pozice první dámy i to, jak pískala na Hradě na prsty při volbě prezidenta... Lze si jí vážit za to, jak dnes přistupuje k odkazu svého muže?
Dagmar Havlová pečuje o odkaz Václava Havla dobře, stejně tak jako mnoho let pečovala o něj samotného. Je to statečná ženská a není důvod ji něco vytýkat. Zvládla svou roli bravurně a bavila mne.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Olga Böhmová
