Co se to s naší zemí poslední týdny děje? Návštěva dalajlámy, prohlášení ústavních činitelů k Číně a jeho kritika, kauza Brady, demonstrace na Staroměstském náměstí, křik na příchozí na recepci na Hradě, výzvy k „týdnu občanského neklidu“… Co z toho všeho vyvozovat? Co tady koho trápí tak vážného? Lze říci, co je hybatelem této vzrušené doby?

Lež a nenávist jsou hybatelem pod heslem pravda a láska. Žijeme v době absurdit. Vládní ministr jde na protivládní, chcete-li protirežimní demonstraci. Chce ocenit strýčka, který přežil holocaust a pár týdnů předtím místo účasti na tryzně v Terezíně za oběti holocaustu, jede na sjezd „milých krajanů“, jejichž dědové se na něm podíleli. No není to blázinec?

Dalajláma horuje za lidská práva a jeho kámoši v době vlády v Tibetu zotročovali vlastní lid. Ministr, který  se prezentuje jako pravičák jak poleno, se mu klaní a dalajláma o sobě prohlašuje, že je marxista. Zemana odsuzují za příklon k Rusku, rozuměj přece bolševickému Rusku, vlastně k SSSR, aniž si všimli, že tam léta panuje kapitalismus. Demonstrace se svolávají, aby si kluci mohli popovídat, za nenávistné transparenty vlastně nemohou a skoro s nimi ani nesouhlasí. Z děr vylézají politické mrtvolky, které se navalí do vysílání soukromé televize, zapomínajíc, že spacákové revoluce už tady byly. Chudák občan se na to kouká s otevřenou pusou.