Německá kancléřka Merkelová je znepokojena tím, že Trump nemá chuť příliš podporovat své evropské spojence a mluví o tom, že Evropa se musí bránit například Rusku sama. Již se mluví o tichém vzniku „evropské armády pod německým velením“. Hovoří se o utužení eurozóny a o harmonizaci daní. Máme se k něčemu takovému připojovat?
Pod německým velením jako Rumuni. Vidíte, a pak se divíte, že generace pamětníků a nevymytých mozků si připadá jako obyvatelé gubernie. Rusko nás nenapadá a dokonce ani neobkličuje, jako NATO činí Rusku. Je třeba zastavit organizovaný zločin, který do Evropy dováží půl Afriky. Ilegálně. Hrozí nám zhroucení sociálních systémů, protože jako idioti všem příchozím platí Evropa víc než my našim důchodům, i když migranti nepracují a pracovat nebudou. A ti, co pracovat nebudou, budou přerozděleni k nám.
Marně přemýšlím, co se změnilo od doby, kdy jsme vstupovali do EU my a měli jsme omezení pracovat na území starých členů. O tom, že by nám prostě začali vyplácet dávky? To by vyvolalo vlnu smíchu. Francie je ztracená pod náporem arabské vlny, ale nový prezident prohlásil, že zejména levná pracovní síla z východu je problém. Už tomu přestávám rozumět. K tomu se tedy chceme připojit?
Od začátku takzvané migrační krize jsou to dva roky. Kdo z českých a evropských politiků obstál, a kdo ne? Jak obstál český národ? Jak obstála EU? Vyřešilo se něco? A co máme dělat my?
Milan Chovanec obstál. Drží stále stejnou rétoriku a nezměnil postoj. Přesto přijdou. Valí se jich další tisíce. Jsme součást prostoru, kde nejsou hranice. Co zabrání migrantům s pobytem v Sasku přijít na návštěvu? Evropě reálně hrozí ekonomický kolaps. Historie se opakuje. Zalistujte starými knihami. Važme si každého dne prožitého v míru. Než nás nějaký kretén zase vtáhne do zbytečné války.
Psali jsme:
Andrej Babiš již není ve vládě, jeho hnutí ANO však vládní krizí příliš neutrpělo. ČSSD dle průzkumů ztrácí. Jak je to možné? Jak to, že voliči ČSSD neslyší na rétoriku „obrany demokracie“? Co vlastně chtějí potenciální voliči sociální demokracie od vedení ČSSD?
Chtějí změnu a silného, charismatického lídra, který drží slovo a neuhne.
Češi jsou velmi skeptičtí vůči EU a nechtějí euro. Premiér Sobotka nicméně trvá na tom, že musíme být v „jádru EU“ a musíme přijmout euro. Co k tomu říci?
Snaha přijmout euro teď, to je stejně chytré, jako vstoupit do KSČ v roce 1989.
Na Babiše otevřeně útočí i kruhy řadící se k „pražské kavárně“. Respekt píše, že „je nutné mu strhnout proevropskou masku“. Pavel Šafr neustále tvrdí, že Babiš ohrožuje demokracii, jiní autoři píší o jeho podnikání, o Čapím hnízdě a podobně. Preference ANO ale příliš neklesají. Jsou ti, kteří se řadí k obráncům odkazu Václava Havla, zkrátka „mimo“, protože lidé Babiše stejně „berou“, jako někoho kdo jim zařídí lepší život?
Pravdoláskaři jsou relikt minulého století a těžce nesou upadající sílu a ztrátu vlivu. Přesto mají pravdu v tom, že Babiš a demokracie jsou dva úplně vzdálené pojmy. Stát řídit jako firmu nelze, v něm mají svá práva a potřeby, které je třeba plnit, i ti nemohoucí. Důchodci fakt sekat trávu nemusí.
A je Babiš pravdoláskař (vazby na bývalého velvyslance USA Schapira, chtěl sem pozvat„Sorosovu univerzitu“, v hnutí ANO má Roberta Pelikána podporujího migraci, Pavla Teličku, Věru Jourovou a tak dále) – nebo „populista“ srovnatelný třeba s Orbánem či s Putinem?
Posledně jmenovaného nemám za populistu. Andrej je. Slíbí cokoliv, co mu poradci vyhodnotí jako prospěšné jemu. V politických prohlášeních otočil již mnohokrát – jednou uprchlíky potřebujeme, zaměstnáme klidně tisíce, po vyhodnocení většinového názoru je proti nim vyhraněnější než Konvička. Není pravdoláskař, je matematik. Připomíná mi strejdu Skrblíka z animované pohádky. Ten taky říkal „Podej lidem ruku – a zmáčkni je!“ a pak si šel zaplavat do zlaťáků.
Mgr. Stanislav Huml
Sociolog Daniel Prokop píše, že Babiš získává voliče mezi občany ve věku 50-70 let, kteří inklinují k Miloši Zemanovi a mají pocit, že za minulého režimu bylo leccos lepší, ale komunisty už nyní nevolí. Současně jim vadí migrace a obecně bývají nespokojeni s polistopadovým vývojem. Máte pochopení pro tyto občany ve víceméně předdůchodovém věku? Dokáží ve volbách prosadit svou? Co vzkazují volbou Babiše a Zemana?
A nabídl jim někdo jiný změnu po které touží? Lid čeká na spasitele. Ten bohužel nepřichází. Po osmi letech vlády pravice jsem se jim nedivil. Naletět po „veverkách“ dalšímu hnutí bylo neuvěřitelné, ale lidé si stále myslí, že kdo má prachy, nepotřebuje krást. Už nepřemýšlí nad tím, jak k těm prachům přišel, koho zmáčknul a poslal ke dnu. A prachy má proto, že je mnohdy bezohledný, cynický a po penězích a moci toužící. Notabene Babiš je přece produktem té kritizované doby, kdy bylo zhasnuto a „všici kradli“, aby měli miliony, a ti nejbezohlednější a nejbezskrupulóznější miliardy.
Do jaké míry může platit, že jak novináři, tak politici ne zcela pochopili, co například ona generace těsně předdůchodová chce? Nedůvěřuje EU, je kritická vůči směřování Česka, je přirozeně konzervativnější k věcem jako homosexuálové a podobně. Jsou zde věci jako ohrožení chudobou, exekuce, ohrožení životní úrovně za krize po roce 2008. Říkají nám „strčte si někam Havla a vzpomínky na Listopad, nám nevadí, že Babiš byl estébák... A kradete všichni, tak co?“ Jak to chápete?
Jsem ve stejném věku. Byli jsme svědky procesů, které byly neuvěřitelné. Zhasnuto, levný výprodej strojírenství, nerostného bohatství, chemického průmyslu a devastace zemědělství (napakoval se i skvělý Andrej). Slibovali nám skvělou budoucnost. Dnes jsme měli již být na úrovni západních zemí. Výsledek? Náš plat je ve srovnání se sousedy pár kilometrů na jih či západ 25 procent, ceny máme stejné a zboží druhé kategorie.
Pokud se cítím být obyvatelem gubernie, nemůžete se divit. A jsem si vědom, že na tom nejsme hůř než v roce 1989. Jen jsme měli být úplně jinde – kdyby se prodávaly fabriky za spravedlivé ceny, kdyby se některá odvětví vůbec neprivatizovala – ČEZ, produktovody, vodárenství a další. Byli ve funkcích lidé, kteří nás prodali za pár stříbrných. A máme nové oligarchy. Tuhle jsem slyšel, že Kellner je tak bohatý, že by si mohl koupit celou republiku. Replika zní – „ale Babiš jí neprodá“.
Psali jsme:
Zajímavou sondou do duše národa mohla být vlna podpory Jiřímu Kajínkovi. Co to signalizovalo? Nedůvěru v soudní systém, nedůvěru ve spravedlnost, nedůvěru v polistopadové zřízení jako takové? A čím to, že naopak jsou Češi často kritičtí k umělcům, kteří se občansky angažují třeba proti Zemanovi a Babišovi, jako třeba Bára Štěpánová nebo dříve Jiří Bartoška?
Kajínka neřeším, byl odsouzen a odseděl si víc než někteří váleční zločinci nebo bossové lihové mafie s vyšším počtem obětí. K tomu vršení trestu – doživotí nastoupil až po 11 letech v base za předchozí delikt a posunula se mu tím možnost žádat o propuštění. To je neobvyklé a nesmyslné. Kritici Zemana to mají těžké proto, že stále ctíme autoritu úřadu prezidenta. A červenými trenýrkami se ta parta shodila sama.
Je to ještě relativně daleko, ale co lze očekávat po sněmovních volbách? Udělá Babiš jednobarevnou vládu s tichou podporou KSČM a Okamury, nebo koalici s ODS a KDU-ČSL (a Starosty)? Nebo to bude ještě jinak?
Nejsem prognostik. Jak znám českou povahu a své nynější okolí, je docela dobře možné, že dojde k dohodě i na současném formátu vlády, jen možná s některými jinými protagonisty. Jednobarevná vláda to nebude. Na Andreje toho už mnoho prasklo. Pokud bude mít přes 30 procent, věřil bych i vládě s komunisty.
Prezident Zeman čelil kritice, že v Číně i na summitu NATO vypadal unaveně. Volební preference mu díky vládní krizi poklesly jen o dvě procenta, leč velmi posílil Jiří Drahoš. Odpůrci Zemana jsou „na koni“. Dělá Zeman něco špatně? Zhoršuje svůj výkon? Co by měl změnit? Je ohroženo znovuzvolení Zemana?
Průzkumům neradno příliš věřit, ale tím extempore s demisí premiéra a jeho zbytečným ponížením ztratil mnoho příznivců. I spojenectví s Babišem, které je nyní zřetelné, může mít opačný efekt, než který očekává. Věřím, že znovu vyhraje, ale nebude to tak jednoznačné, jako minule.
Co nyní s Ukrajinou? Zdá se, že USA ztratily již o ni hlavní zájem. Tento stát je v hluboké ekonomické, demografické, sociální, politické krizi... Nebude z něj další „failed state“, a nehrozí nám z Ukrajiny nějaké nebezpečí? Například proud imigrace...
Na Ukrajině je vidět, že jsme mohli dopadnout ještě hůř. Otevřeli jsme jim, Rusku natruc, hranice bezvízovým stykem. Přijdou odtamtud další chudáci. Jsou však alespoň slušní, pracovití, bez náboženského fanatismu. Jsou stejné kultury a jsou to Slované. Nebojím se jich. Odpracují si své.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
