Kolik obrazů Jana Husa v české historii máme?

Pokud myslíte zobrazení umělecká, literární, historická a podobně, tak určitě stovky. Téma Hus a husitská revoluce je něco jako naše rodinné stříbro, jen historických zpracování jsou desítky. Pokud máte na mysli „ideologické obrazy“, pak vidím v moderní době čtyři hlavní, a to podle velkých ideologií 19. a 20. století: obraz liberální, konzervativní (katolický), komunistický a „lidskoprávní“. První a čtvrtý jsou si přitom velmi blízké, dnešní mainstreamové chápání Husa je do jisté míry zakořeněno v liberální perspektivě konce 19. století.

Jak si vykládáte skutečnost, že katolický kněz a myslitel byl poměrně účinně využit k protináboženské propagandě (např. Vávrův film z 50. let)?

To je jednoduché. Hus byl přece proti církvi, ne? To je sice poněkud zjednodušené a anachronické tvrzení, ale dá se báječně využít anticírkevní propagandou. Komunisté navíc udělali z Husa sociálního revolucionáře, víc ho propojili s revolucí, to je vidět právě na Vávrově filmu. V komunistické interpretaci navíc došlo k zajímavému výkladovému kotrmelci: Hus byl sice kněz a vyjadřoval se náboženským jazykem, ale myšlením byl už revolucionář, byl to jakýsi první komunista. To oddělení „myšlení“ a „způsobu vyjadřování“ je svým způsobem geniální nápad, i když scestný.

Je dosavadní reflexe Husova upálení ze strany katolické církve dostatečná?

Oficiálně není možné chtít víc, než k čemu došlo vyjádřením Jana Pavla II. po velké konferenci v Římě, na níž papež začlenil Husa do proudu církevních reformátorů, uznal jeho vysoký morální kredit, litoval jeho tragické smrti. Pokud myslíte domácí katolickou církev, tam je to papežovo vyjádření a podnět možné dále zhodnocovat, konkrétně rozvíjet, například v mezicírkevním dialogu, v teologické práci a podobně.

Žijeme zřejmě v době řady paušálních ex post omluv – viz indiáni, Aboriginci... Má to z pohledu historika smysl? A kdo by se (teoreticky) měl omlouvat za upálení Husa?

Nejde jen o to, že žijeme v době omluv. Je to mnohem horší, žijeme v době omluv a následných finančních náhrad. Divím se, že to ještě nikoho nenapadlo, že by katolická církev měla vlastně odškodnit český národ za upálení pražských mistrů, Husa a Jeronýma. Omluvy samozřejmě příliš z historické perspektivy smysl nemají – vždyť kdo seděl s těmi kardinály u výslechové komise, že? Vážně míněná omluva nikdy nemůže fungovat zpětně, co se stalo, to se stalo. Může se snad pouze vytvořit lepší atmosféra pro přítomnost a budoucnost. Možná má smysl, když se prohlásí něco takového, co udělal Jan Pavel II. v roce 1999 – to uvolnilo konfesijní bariéry, vyjasnilo se zatažené nebe. Pro budoucnost je to důležité. 

O co šlo na kostnickém koncilu, obecně panuje představa, že šlo hlavně o Husa?