Pane řediteli, víte už, kdy nový český velvyslanec odjede do Washingtonu?
To nevíme, protože jak vidíte, tak v Americe probíhá změna, která je větší, než sami Američané čekali. To znamená, že i předávání papírů a jejich podpisy jsou závislé na tom, že všichni lidé obývají svou kancelář.
Na State Departmentu (ministerstvu zahraničí, pozn. red.) nastala v této chvíli největší změna možná za poslední desítky let, protože rezignovalo celé vedení State Departmentu čili čtyři nejvyšší náměstci, kteří byli součástí státní správy. Je to srovnatelné s tím, jako kdyby na českém ministerstvu zahraničí v jeden jediný okamžik odešli všichni náměstci plus státní tajemník.
Kdo má v tuto chvíli nejvíc vaší důvěry? (hlasování od 5.2.2017)Anketa
Byly zmíněné rezignace vyvolány tím, že o odchod byli ti lidé třeba i neoficiálně požádáni, anebo se natolik neztotožňují s nástupem nové administrativy, že raději jdou sami?
To by byla těžká spekulace, v zásadě to nevíme. Víme, že nové vedení si pravděpodobně bude chtít přivést vlastní lidi. Nicméně nakolik velký bude ten zásah do kariérní sféry, nevíme. Podstatné je, že tam dochází k výměně, která je natolik neamerická, až vypadá jako v Čechách vždycky po volbách.
Plánuje se, že nový český velvyslanec v USA už bude na místě v době příprav návštěvy Miloše Zemana v Bílém domě?
Pokud bychom to udrželi ve standardním módu, v době návštěvy by ve Washingtonu měl být nový velvyslancec, který by měl mít předané pověřovací listiny. Musí to tak být? Nemusí. Třeba při inauguraci se ukázalo, že někteří z velvyslanců by nemohli být přítomni, protože dosud nepředali pověřovací listiny. Neměli je už komu předat, protože prezident Obama byl pryč a prezident Trump ještě nebyl tam. I na to jsou mechanismy, takže byly podepsané speciální výnosy umožňující, že budou ti lidé fungovat, jako by už předali pověřovací listiny, přestože nepředali. Vždycky je to improvizace a já očekávám, že tyto improvizační změny budou ve Washingtonu v podobném stylu minimálně ještě šest měsíců, než se to usadí.
Je to natolik zásadní změna, kterou možná ty instituce ani neznaly, protože to byly po desetiletí stejné vody, které Trump nazývá establishment.
Psali jsme:
Pokud se podíváte hloub do historie, dá se najít alespoň trochu srovnatelný příklad, kdy byly změny tolik hluboké?
Dá se to částečně porovnávat s tím, co je podle mě nejvíc porovnatelné období, tzn. období Richarda Nixona.
Co se od setkání českého a nového amerického prezidenta očekává?
Hlavně jsou velmi konkrétní představy ohledně toho, co od toho nelze očekávat, přestože to média někdy takto pojímají. Očekávat od toho nelze velikou státní návštěvu, která se připravuje minimálně rok dopředu, kdy budou součástí minimálně dvě letadla podnikatelů. Ne, nebude to státní návštěva a nebudou dvě letadla podnikatelů.
Bude to pracovní návštěva, první kontakt. Je důležité, aby byla navázána osobní chemie mezi oběma nejvyššími představiteli. Očekáváme, že to bude v poměrně užším stylu delegace, protože to bude spojeno s předáváním vyznamenání židovských organizací pro českého prezidenta a tím je to celé zarámcováno. Jen tímto způsobem se to dá tak rychle zorganizovat v období, kdy teď ani nemáme velvyslance v USA. Jakmile bychom začali na stromeček navěšovat další a další ozdoby váhy dvě stě tun, vykoledujeme si to, že získáme návštěvu státní, odpovídající váze, kterou ve Spojených státech máme, tak se posuneme v čase dále, dále a dále. Přesně to nepotřebujeme, protože český prezident by tam měl být jako jeden z prvních minimálně z této oblasti.
To znamená, že nepůjde o protokolárně nejvýznamější formu, tzv. státní návštěvu…
Pro nás je podstatný obsah návštěvy. A pokud obsahem bude, že se odehraje dlouhý rozhovor mezi českým a americkým prezidentem, který přinese výsledky, na nichž je možné stavět dál, protože diplomacie je o kontinuitě, tak to svůj účel splní a je mi úplně jedno, jak se ta návštěva bude jmenovat. Já nejsem člověk, který protokolárně vyšívá, a když k tomu nemá tři trumpety, tak zešílí.
Takže jde hlavně o rozhovor Miloše Zemana s Donaldem Trumpem; jakým způsobem se to celé uskuteční, je jedno.
Přesně tak, o tom to je. Nepředpokládám, že by to bylo o čemkoli jiném a nový velvyslanec v USA bude muset v první řadě pracovat na tom, aby se navázal kontakt mezi hlavami států bez ohledu na to, že první kontakt bude bez delegace šedesáti byznysmenů a třinácti ministrů vlády.
Dubnová cesta do Bílého domu vzešla z telefonátu obou prezidentů, u čehož jste byl přítomen. Miloš Zeman zároveň říká, že pozval Donalda Trumpa do Česka a ten pozvání přijal. Jde o předčasnou otázku, ale do jaké míry je taková událost pravděpodobná?
Nutno to přesně popsat. Donald Trump byl pozván k návštěvě České republiky, toto pozvání přijal…
…což se děje vždycky, když je vysloveno pozvání?
Ne, to se neděje vždycky. Často je to tak, že dotyčný tuší, že za tím něco je, takže pozvání nechá bez odpovědi, případně řekne, že se k tomu ještě vrátíme. To tento případ nebyl. Americký prezident reagoval velmi vstřícně a začal dlouze vyprávět o tom, jak to v České republice zná a má rád, protože k nám má svůj osobní a rodinný vztah. Samozřejmě nepadlo žádné datum návštěvy.
Je to velmi podobné návštěvám ve Washingtonu. Má-li se taková návštěva státu naší velikosti a velikosti naší armády konat, musí k tomu být agenda. Musí to být pochopitelně buď pozitivní, nebo negativní agenda. Chválabohu nemáme žádnou negativní agendu, ale musíme si vytvořit ty pozitivní body. Dám příklad k tomu, když se říká, jak dávno už čeští představitelé nebyli v Bílém domě. Na to říkám, že z jedné strany je to i dobře, protože jeho nejčastější návštěvník byl pravděpodobně irácký premiér Maliki, se kterým byl takový problém, že tam musel být skoro každý týden.
Je to o kritické mase témat, která už dozrála a je připravena pro debatu dvou nejvyšších velitelů armády, když to řeknu třeba takto. Je to o tématech, která musí být důležitá pro obě strany a musí jich být patřičný počet, což v této chvíli máme.
Fotogalerie: - Spády a pády
Prezident Zeman byl v Evropě jediným prezidentem, kdo Trumpa před volbami podpořil. Naopak mnoho evropských lídrů ho kritizovalo a ne zrovna lichová slova slyšíme i nyní po inauguraci. Jaký díky tomu očekávat Trumpův přístup k EU jako instituci? Nezapomeňme jeho blízký vztah k Nigelu Faragovi, kterému se v USA říká „Mr. Brexit“. Bude Donald Trump brát EU vážně?
Evropská unie ho o tom bude muset v první řadě přesvědčit.
A je toho schopna?
Já doufám, že ano. Opravdu je to do velké míry o tom, aby na obou stranách a možná na té evropské i větší, bylo úsilí k tomu přesvědčit Donalda Trumpa, že to má logiku a systém. Ostatně každá instituce od EU přes OSN po NATO bude muset dokázat jednu základní věc, přesvědčit Donalda Trumpa, že to není establishment. Co vás označí jako establishment? Udržování statusu quo. Že prostě nebude dělat nic, problematické je všechno, složité je všechno a když vám nabídnu vodu, tak odpovíte: hned, jak přijde můj právní zástupce. To je přesně cesta do pekel, kdy jste okamžitě označen nálepkou establishment a Trump bude samozřejmě s podobnými organizacemi bojovat. Radím každému: nechovejte se jako establishment, nebudete tak vnímáni; a když tak nebudete vnímáni, nebudete mít problémy, které establishment jako cíl některých útoků Donalda Trumpa bude mít.
Nezní jako poněkud nereálná představa, aby EU, potažmo bruselské organizace Trumpa přesvědčily, že nejsou establishment po tom všem, co o Bruselu my známe?
Řekněme, že výchozí situace je v tom, že Jean-Claude Juncker byl jeden z prvních, kdo gratuloval Donaldu Trumpovi, což Donald Trump ihned sdělil, ale nepamatoval si jeho jméno… Tohle je výchozí situace, se kterou bude muset EU hrát.
Evropská unie si ale v tomto roce bude muset řešit zejména problémy na domácí politické scéně, protože Česká republika není jediná, koho čeká volební rok. Neviděl bych to příliš dramaticky. EU se v tomto roce bude nějak tvarovat a až budeme na konci tohoto roku nějak stvarováni, uvidíme, jaký je na to náhled ve Washingtonu. Do té doby se podle mě nic moc dít nebude, půjde jen o hezké mediální story.
Svými prvními kroky možná Trump mnohé překvapil. Kritici říkali, že kampaň byla jedna věc, ale až nastoupí, zjistí, že tak snadné to nebude. Nopak to vypadá, že měl vše pečlivě předem připravené a pak začal už jen chrlit nařízení.
Pro mě to překvapivé není. Pořád se opakuje stejné téma. Donald Trump něco řekne. Oni řeknou, že to nejde a nesmí se to ani říct. On to řekne znovu a oni na to, že to nejde minimálně technicky. Následně to Trump udělá a všichni napíšou, že se jednalo o nečekaný krok.
Prezident Trump je v tomto hodně konzistentní. Bylo celkem jasné, že hned na začátku bude chtít podepsat každý den nějaký krok, aby ukázal voličům svoji obchodní dynamičnost. Aby jeho voliči zkrátka viděli, že tentokrát se nezmýlili jako u ostatních republikánů, kteří vždycky kandidovali na republikánské agendě a jen dosedli do Bílého domu, zjistili, že 80 procent jejich rozhodnutí musí být mandatorních a často odlišných od toho, co slibovali ve volební kampani.
Trošku bych polemizoval s tím, že to měl připravené. Pro styl Donalda Trumpa je typické právě to, že to příliš nepřipravoval, že to nejdříve zavede a pak se uvidí, co to udělalo. To je typický americký byznys styl, který z politiky v mnohém zmizel. Došlo to až tam, že když dojedete na pomyslnou křižovatku, potřebujete skupinu právníků, kteří vám zhodnotí rizika na obou stranách, a pro jistotu automobil na dva týdny zastavíte. Donald Trump má proti tomu klasický americký styl 19. století: mám-li zahnout doleva nebo doprava, někam zahnu. Buď to bylo ono a pak jsem byl rychlý, nebo to nebylo ono, je to druhá možnost a zahnu tam potom. Tou dravostí je to nyní trošku nezvyklé. Vždy zvažujete poměr bezpečnosti volby vůči rychlosti volby. On v této chvíli sází na rychlost.
Vyvrací to tedy kritické argumenty, že během předvolební kampaně nasliboval všechno na světě, teď to ale nebude schopen plnit?
Ano, tím jsme zase u toho, co jsem popisoval: on to zcela jistě neudělá, protože to nejde, načež to Trump udělá a oni to prohlásí za nečekané, neprávní, nemožné, aby vznikala fakta na zemi, se kterými se ti samí právníci, co tvrdili, že to nejde, pasovali dalších dvacet let.
Co očekávat v jeho zahraničněpolitické agendě? Jak se pravděpodobně zachová třeba ve věci syrské války?
Ještě je velmi brzo na takové odhady. Víme, že teprve nedávno proběhl první telefonický rozhovor s Vladimirem Putinem. A přiznejme si, že ti dva lidé se neznají, nikdy se nepotkali a vzájemně reagují na své mediální obrazy, které byly zajímavým způsobem na obou stranách interpretovány. Rusko je v téhle chvíli ve stavu trumpománie a vyrábí neuvěřitelné množství dokumentů o každé paradoxní části života prezidenta Trumpa v minulosti.
Například?
Rusové teď natočili několik dokumentů, které podrobně probírají všechny jeho tři ženy včetně prapodivné teorie, že Ivana Trumpová zcela jistě nevyjela do zahraničí jen tak. Jde samozřejmě o totální nesmysl, konspirační teorie atd. Na druhé straně americká média postavila obraz Putinova vztahu k Trumpovi z jednoho jediného komentáře, kdy ruský prezident na téma Trumpa řekl, že je „jarkij charakter“ (barvitá osobnost, pozn. red. ) a toto bylo přeloženo tolika způsoby do angličtiny – a s 90 procenty překladů bych zuřivě nesouhlasil. Takže vidíte, nakolik je to celé mediální konsktrukt. Jinými slovy, na tomto klíčovém vztahu toho, co se dá z pohledu americké zahraniční politiky očekávat do nejbližšího budoucna, vidíte, že je to opravdu dojmologie.
Co dojmologie není, je vývoj vztahů s Mexikem, které podle mě v této chvíli slouží jako testovací laboratoř v tom, co je možné na obou stranách čekat.
Zmínil jste Mexiko. Prezident USA je přesvědčen, že zeď na americko-mexické hranici nakonec určitě Mexiko zaplatí. To ovšem něco takového rezolutně odmítá…
Pojďme si tu laboratoř popsat přesně, protože nám to ukáže, jak to bude vypadat. Ze všeho nejdříve Donald Trump podepíše výnos o stavbě zdi, což jak víme, nejde, nelze, nikdy to neudělá. On říká, že to udělá, a proto to udělá, a bylo to „překvapivé rozhodnutí“. Následně mexický prezident, který byl jediný, co pozval prezidenta Trumpa ještě v době, kdy pouze kandidoval, je pozván na návštěvu USA. Přičemž se jedná o prezidenta, který v mexické historii nejméně populární a je v kleštích mezi vlastními voliči, kterým musí ukázat, jak Ameriku porazil, a americkými kleštěmi, kterým musí dodat něco, aby mu nezasáhly hospodářství natolik, že bude poražen ještě více.
Výsledkem tohoto složitého tance měla být jeho návštěva USA. Mimochodem poradci mexického prezidenta mu radili, ať tam přesto jede. Ten se ale rozhodl, že jeho nejnižší popularitu v historii všech tamních prezidentů, by se podařilo malinko zvýšit, kdyby ukázal statečný odpor, a proto tam nepojede, nic nezaplatí a vůbec se o tom nebude bavit. Z jeho pohledu to nebylo hloupé, protože to, o čem by se tam musel bavit, se bavit nemůže. Takže se o tom radši nebude bavit vůbec. Následně Donald Trump skrze své poradce naznačí, že by se ta platba dala řešit dvacetiprocentní daní na mexické výrobky importované do USA. Uchopili se toho právníci a dověděli jsme se tuto historku: v zásadě je to možné, protože se v zásadě jedná o úpravu korporátní daně do něčeho, čemu se v Evropě říká DPH. Čili v podstatě je to o snížení korporátní daně a zavedení normálního dépéháčka, tak vypadá technologický popis toho, co bylo ve skutečnosti navrženo. Abychom se ihned dověděli politické čtení, že tento Trumpův návrh, krom toho, že je nesmyslný, zcela jistě přijmut nebude a pokud by byl, zcela jistě by znamenal, že to v konci zaplatí američtí spotřebitelé. Nedozvíme se, co se stane, když se američtí spotřebitelé rozhodnou to nezaplatit, prostě si to nekoupit. Tak se v Mexiku zavře další továrna. Ale tam už analýza přirozeně dočasně končí.
Dalším poselstvím z Trumpova inauguračního projevu je teze, že se USA nebudou vměšovat do jiných zemí, budou se starat samy o sebe a snažit se být ostatním ve světě vzorem hodným následování. Lze to číst tak, že s Trumpem skončí pověstný „vývoz demokracie“?
Praxe to ukáže. Rozhodně se dá očekávat, že nové vedení State Departmentu nebude mít jako prioritu vývoz amerického stylu demokracie po světě.
Což bude další výraznou změnou za poslední roky nebo dokonce dekády. Je možné to tak formulovat?
Amerika je v pendulu, které běží mezi intervencionismem a izolacionalismem a je úplně jasné, kde tento myšlenkový proud je.
Zásadím tématem je Čína, respektive americko-čínské vztahy. Co na tomto poli můžeme očekávat? Případně naopak, co čekat nemůžeme?
Nemůžeme čekat to, že by obě strany měly zájem na vysoké úrovni konfliktu. Nejde o idelogický, ale o čistě obchodní konflikt. Stále znovu se pokouším vysvětlovat, že konečným příjemcem a klíčovou relací pro Trumpovu zahraniční politiku bude to, čemu by on řekl New Deal s Čínou. K tomu, aby ho dosáhl, bude muset být schopen ho v Pekingu vyjednat. Čína má oproti americkým prezidentům jednu výhodu, prezidenti se tam příliš nemění. Je to velká asijská výhoda času, že nejde-li to s tímto gentlemanem, počká si na toho dalšího nebo na třetího nebo sedmého nebo devátého. Přičemž čím déle bude Peking čekat, tím lépe pro něho, protože onen New Deal by pro něho neměl být tak výhodný. Bude poměrně obtížné přinutit Peking k rychlému jednání o tom, aby jejich situace byla obchodně horší, když to zkrátím. A přesně toho se Trump snaží dosáhnout tím, že bude získávat spojence na svou stranu. Včetně Ruské federace.
Vraťme se oklikou do Prahy. Po odchodu Andrewa Schapira je post amerického amabasadora neobsazen. Nedá se, předpokládám, očekávat, že by v dohledné době byl vybrán velvyslanec nový?
State Department v této chvíli má své vedení pár dní a výroba nových velvyslanců zřejmě nebude na prvním místě vzhledem k tomu, jaké množství jich ve funkci skončilo.
Půjde tedy minimálně o měsíce.
Můj soukromý odhad je, že když se tady objeví nový americký velvyslanec již za rok, tak budeme mezi prvními.
Nakonec otázka čistě ohledně „hradní agendy“. Jaký je plán zahraničních cest na letošní rok? Jsou nějaké novinky?
Plán na tento rok je v podstatě hotový. Očekáváme v březnu cestu do Chorvatska, dubnovou návštěvu Washingtonu, květnovou návštěvu Číny, červnovou návštěvu Expa v Kazachstánu a Vietnamu, zářijovou návštěvu New Yorku na Valném shromáždění OSN. Mezi tím v půlce roku bude minisummit NATO v Bruselu, zřejmě za účasti Donalda Trumpa. Do toho si zkuste započítat, kolik musí být bilaterálních návštěv nových prezidentů v našem nejbližším okolí. Do toho klasické Visegrádské schůzky. Na to, že jde vlastně o volební rok, je to pěkný program.
Takže návštěvu Vietnamu hodláte dát „na jeden zátah“ společně s Kazachstánem?
Jsme ve vysokém stadiu přípravy a pokoušíme se to technicky spojit s návštěvou otevření našeho pavilonu na Expo Astana. Tento rok bude z pohledu zahraničněpolitické agendy vrcholně náročný, ale z druhé strany vidíte, že se opravdu do velké míry zabýváme prioritami. Z jiného pohledu je také spousta dalších akcí, které nemají třeba tak velké mediální pokrytí, ale jsou důležité. Dva příklady: nejspíš se tu letos na odložené návštěvě objeví prezident Singapuru. Jsme v poměrně živé diskusi o návštěvě malajského sultána. Dost možná by se tu mohl objevit i indonéský prezident, taková malá země, 220 milionů lidí. Vidíte, že věci, o kterých se denodenně na stránkách českého tisku nespekuluje, jsou tím, čím diplomacie žije dopředu. Jsme desetimilionová exportní ekonomika, potřebujeme každého patrnera, který si je připraven od nás koupit český výrobek.
A jak to vypadá s už dvakrát odloženou jihoamerickou cestou?
Nacházíme se ve stavu, že nakonec jsme měli připravené Mexiko a Kolumbii, ale časově to vycházelo tak, že jsme to nedokázali i kvůli délce přeletů vmáčknout do programu. Bylo by to minimálně sedm až deset dní prezidentského programu a s omlouvou jsme se s oběma partnery dohodli, že to zrealizujeme někdy v příštím roce. Je to skutečně obří logistická operace a program prezidenta není nafukovací.
Zcela na závěr. Pojede Miloš Zeman do Ruska? Mluví se o tom celou dobu jeho mandátu a je kritizován coby údajný agent Kremlu. Přitom v Kremlu na bilaterální návštěvě nebyl.
To se teprve uvidí, protože jde o podobnou věc jako ve Spojených státech. Nejdříve musíte mít množství agendy. A k té kritice vždycky říkám, že nejvíc mě baví zmatený intelektuál, který si musí vysvětlit, proč Miloš Zeman tak dlouho běžel do Kremlu, až najednou skončil ve Washingtonu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
