Poslanecká sněmovna na návrh europoslankyně Michaely Šojdrové řešila, zda přijmout padesát sirotků ze Sýrie. Nakonec byl návrh zamítnut, diskuze však trvala čtyři hodiny a slyšeli jsme k tomu různé výroky. Co o návrhu Šojdrové smýšlíte vy?

O návrhu poslankyně Šojdrové smýšlím jako o pitomosti, kterou dotyčná nejspíš jen tak v návalu emocí vypálila od boku, aniž by tušila, co říká a co způsobí. Uznávám ale, že její emotivní přístup je z hlediska ohrožení evropské civilizace účinnější, než studeně úřednický přístup vůdkyně euroislámské říše, kancléřky Merkelové. Merkelová léta mluví o kvótách, počtech a solidaritě a nikdo ji nebere vážně. Šojdrová pronese emotivní slovo sirotci a mediální i politická scéna se mohou zbláznit. Přitom je od počátku zjevné, že nejde o nějaká batolata, ale o – cituji – nezaopatřené nezletilé, předpokládám, že bez dokladů a neurčitého, spíše však jinošského než dětského věku. Dále je zjevné, a upozornila na to i česká velvyslankyně v Sýrii, že pokud by šlo o batolata, jednalo by se právnicky o únos, zavlečení do ciziny. No, a pokud jde o jinochy bez dokladů, pak bezpečnostní rizika daleko předčí nějaký humanitární přínos.

Mnohem závažnější je, že hysterie následující po návrhu europoslankyně Šojdrové nejspíš znemožnila racionální a důkladnou debatu o mnohem větší lumpárně – o takzvaném Globálním paktu OSN o migraci, který má naše republika brzy ratifikovat. Ten pakt by v podstatě zlegalizoval neomezenou imigraci z chudých zemí do zemí bohatších. Parlament o něm měl jednat, na jednání nezbyl čas. Ministr vnitra Hamáček tvrdí, že takový pakt je nezávazný. Maďarsko a Spojené státy jej ovšem ratifikovat odmítly. Kdyby byl nezávazný, stěží by se ty dvě země s nějakým formálním odmítáním zdržovaly. Takže někdo zde hraje velice špinavou hru. Europoslankyně Šojdrová to ale podle mě není, ta prostě něco plácla a sama se nestačí divit.