V uplynulém měsíci Českou republikou hýbaly připomínkové akce k 50. výročí vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Prezident Miloš Zeman se při této příležitosti veřejně nijak nevyjádřil, premiér Andrej Babiš byl při svém vystoupení vypískán. Kdo z politiků – nejen zmíněných dvou – vzal připomenutí výročí za správný konec? A co pro nás po půlstoletí znamená?

Především: premiér Andrej Babiš byl urážen a „vypískán“ při pietním aktu, který byl určen nejen k připomenutí vpádu vojsk varšavského paktu (s výjimkou Rumunské armády) do Československa, ale také k uctění památky československých občanů, kteří při agresi zahynuli. Je-li, či není, bučení, pískání a plivání na premiéra České republiky při takové příležitosti věcí chvályhodnou, to si jistě každý rozsoudí podle svého vkusu.

Zdůvodnění toho, proč se k padesátiletému výročí této události, která hluboce poznamenala vývoj Československa ve všech sférách veřejného, kulturního a hospodářského života, především však mnohé osudy lidí, pan prezident nevyjádřil, mne, přiznám se, neuspokojilo. Vojenský vpád do suverénní země, gangsterský únos jejích představitelů, na desetiletí kompromitoval pojem socialismus, vztah obyvatel k našemu východnímu sousedovi a konec konců i pojetí mezinárodního práva. Brežněvova doktrína „omezené suverenity“ se stala v následujících desetiletích velmi populární v mezinárodních vztazích vůbec.