Chcete, aby Andrej Babiš osobně kandidoval na prezidenta republiky?Anketa
Expremiér a šéf ANO Andrej Babiš nakonec oznámil kandidaturu na prezidenta. Jak to hodnotíte?
Že to je dobře hlavně pro samotnou prezidentskou volbu, která zatím smrdí totální nudou a prázdnotou. A ne náhodou, protože mezi přední kandidáty patří bývalá rektorka Danuše Nerudová, lampasák ve výslužbě Petr Pavel a senátor Pavel Fischer, všichni mistři nudy a prázdnoty, kteří se v té hrůze ještě vzájemně vykrádají. Všechny tři ostatně „hodnotově“ políbil premiér a lídr SPOLU Petr Fiala, i když třeba „průzkumový“ favorit volby Pavel je ve skutečnosti naprostý opak hodnot, na které si SPOLU hraje. Každopádně jde o vládní trio kandidátů, kteří převážně reprezentují těsnou menšinu vládních voličů, která nyní ovládá Sněmovnu i Senát. I proto potřebuje svého silného kandidáta i těsná opoziční „mlčící“ většina. A právě Babiš jím může být, protože dosavadní adept na tuhle roli Josef Středula se ukazuje jako dost marný, když nemůže sehnat ani 50 tisíc podpisů.
Navíc, když Babiš svou prezidentskou kandidaturu oznámil, tak se logicky hned profiloval jako protivládní kandidát, i když pochopitelně nevystupuje proti vládním voličům. A že je šéf ANO silný prezidentský kandidát, to nejlíp potvrdilo i upřímné zděšení, které v reakci vypustili vládní politici v čele s Fialou i „jejich“ média. Oni se rádi ohánějí demokracií, i když z nich uchází stále horší totalita, tak jen řekněme, že Babiše prostě potřebovali ve jménu demokracie. Nerudová, Pavel a Fischer totiž zatím připomínají vládní národní frontu.
Babiš dlouhodobě patří mezi favority prvního kola prezidentské volby, problém ale může mít ve finále, kde proti sobě určitě sjednotí silného „antiBabiše“. Málokdo to ví tak dobře jako právě on, a očividně mu to nevadí. Celkem logicky: Prezidentská kampaň pro něj bude i pokračováním mobilizačního turné s obytňákem, a i když se prezidentem nakonec nestane, udrží za sebou slušnou masu lidí. A nikdo neví, co politicky bude na jaře.
Jestli Fialova vláda bude i dál víc ukrajinskou než českou vládou, což nyní hrdě znovu demonstruje zbytečným zasedáním v Kyjevě, a její ministři se budou dál trumfovat v neschopnosti, může koaliční jednota i díky Babišově permanentní kampani začít rupat. Žádná vláda totiž nikdy není navždy imunní mezivolebnímu dění v zemi, i když se zkouší udržet za každou cenu. A pak se vám hodí mít pořádně zmobilizováno. A zvlášť když v Česku nikdy není daleko k pokusům o předčasné volby.
Na pražském Václaváku po dlouhé době demonstrovali i provládní „chvilkaři“, neměli ale víc lidí než pořadatelé posledních protivládních demonstrací. O čem to svědčí?
Že bez Babiše v podstatě neexistují. Jestli chvilkaři chtějí i dál plnit svůj transparentní účet a nemuset normálně pracovat, čemuž samozřejmě dobře rozumím, měli by si přát jakýkoli comeback Babiše, protože jinak jsou minulostí. Být proto jimi, pošlu pro jistotu nějaký milion na prezidentskou kampaň i nenáviděnému Babišovi. Chvilkaři se každopádně definitivně etablovali jako strašidelná nátlaková parta, co si zkouší privatizovat demokracii a jak říká jejich lehce zmatená mluvčí Strašáková, „opečovávat“ tu správnou náladu ve společnosti.
Fotogalerie: - Česko proti strachu
Tu kdysi opečovávali i komunisti. V létě chvilkaři například automaticky odsoudili, když policisti „zaklekli“ na Babišově mítinku zloděje repráků. Teď ale nějak zapomněli reagovat, když GIBS označila zákrok za zákonný a kromě Babišovy kšiltovky na hlavě jednoho z neuniformovaných policistů i podle předpisů. Přitom jsem si myslel, že právě práci policie chvilkaři z principu ctí. Na jejich demonstraci Česko proti strachu mě ale zaujalo i to, že tam vlály hlavně ukrajinské, americké a unijní vlajky. Trochu mi tam chybělo to Česko.
Českou vlajku teď zkouší k vlastním politickým účelům vzít výzva Bereme si vlajku zpět. Tu založil starosta Tetína za STAN Matěj Hlavatý a hned se k ní přihlásili vládní politici včetně ministra vnitra Víta Rakušana nebo šéfky TOP 09 a Sněmovny Markéty Pekarové Adamové.
To je samozřejmě fantastická ironie. Rakušan své ministerstvo ověsil obří ukrajinskou vlajkou, k níž naposled přidal i černého Putina ve vaku, zatímco Pekarová zase do Sněmovny postavila vlajku EU. Proto se obávám, že zrovna je si nikdo s českou vlajkou nespojí. Buď totiž pořád mluví hlavně o Ukrajině, nebo o Západu, který žádnou vlajku ani nemá. Rakušan tím zkouší stále průhledněji a násilněji maskovat průšvihy vlastního STANu nebo vnitrácké návrhy totalitních opatření na „identifikaci“ šiřitelů „antisystémových nálad“ ve státní správě, zatímco Pekarová prostě nemá nic jiného na práci.
Ale šéfovat Poslanecké sněmovně bylo vždycky nebezpečné – máte zbytečně moc peněz i volného času, což bohužel přeje vlastním nápadům. Jestli si ale vládní politici opravdu chtějí vzít českou vlajku „zpět“, pak by měli začít dělat českou politiku. A třeba se konečně probrat v EU, které navíc stále ještě předsedáme. A začít tam místo německých národních zájmů, které jdou stále více přímo proti těm našim, hájit naše vlastní národní zájmy. A stejně tak hájit české zájmy i doma. Vládní politici by si teď vůbec nemuseli brát českou vlajku zpět, kdyby pro ně Česko bylo na prvním místě od začátku, což se nijak nevylučuje s pomocí Ukrajině. Lidi by to ocenili automaticky.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Polanský
