Jaké je vaše hodnocení kroků vlády a krizového štábu v pandemii nového koronaviru? Co byste jim vytkl a za co byste je naopak pochválil?
Mohu mít k premiérovi Andreji Babišovi a k celé vládě různé výhrady, ale myslím, že v rámci možností to zvládají velice dobře. Ano, určitě se staly chyby a omyly, ovšem s takovou situací nikdo moc nepočítal a nikdo nemá vhodné zkušenosti. Kritizovat z opozičních lavic či redakční kanceláře je pochopitelně snadné a někdy je kritika třeba i oprávněná, jenže tohle jsou naprosto výjimečné okolnosti a nepochybuji, že se vláda a krizový štáb maximálně snaží dělat všechno, co pokládají za správné. Je jistě pohodlné se smát tomu, jak se některá opatření opakovaně mění, ale celá krizová situace se mění ze dne na den, někdy i z hodiny na hodinu, takže je potřeba se přizpůsobovat. Abych to nějak shrnul, Andrej Babiš se zatím jako krizový manažer projevuje výborně, svým vystupováním pozitivně překvapil také Jan Hamáček a vcelku pochválit mohu i ministra Adama Vojtěcha. Ale kdo má mou absolutní podporu a obdiv, to je profesor Roman Prymula, protože bez něj bychom to prostě nezvládli.
Jako vojenský a bezpečnostní expert máte jistě už nyní svůj názor na to, jak byla Česká republika na podobnou situaci připravená. Byla připravená? A jak jsme na tom v porovnání s ostatními zeměmi?
Opravdu dobře připravený nebyl nikdo, ačkoliv se ze strany vědců opakovaně objevovala varování, že brzy přijde nějaká velká epidemie či pandemie, možná i nová španělská chřipka. Stalo se, byť nejde ani zdaleka o takovou katastrofu. Vlastně máme trochu štěstí v neštěstí, neboť na slabiny zdravotního a bezpečnostního systému nás upozorňuje nemoc, jejíž smrtnost činí nejvýše několik málo procent, a jelikož nakažených je zřejmě mnohem víc, než ukazují testy – protože průběh bez příznaků má nejspíše mnohem víc nakažených, než se soudilo – tak se nakonec ukáže, že ta smrtnost bude jen v desetinách procenta. Ale v relativním srovnání z toho Česko vychází pozoruhodně dobře. Máme skutečně vysoce kvalitní zdravotnictví, jehož pracovníkům tady chci poděkovat a složit obrovskou poklonu za to, jakou náročnou práci obětavě vykonávají.
Lukáš Visingr
Psali jsme:
Máme také nejvíce plicních ventilátorů na hlavu v Evropě. Máme schopné policisty a máme armádu s excelentní tradicí zvládání chemických a biologických hrozeb. Z té armády ostatně vzešel i profesor Prymula, který patří v tomto oboru na světovou špičku. A když na to přijde, dokážeme naprosto úžasně spolupracovat a improvizovat. Ta vlna solidarity, jež se zvedla, mě naplňuje obrovskou hrdostí. Šití roušek, výroba dezinfekcí, 3D tisk respirátorů či péče o seniory, něco podobného se ve srovnatelném měřítku nerozběhlo nikde jinde. Popravdě řečeno, kdybych věděl, že taková pandemie přijde, a měl bych si vybrat, ve které zemi na světě bych ji chtěl přečkat, tak bych si bez nejmenšího zaváhání určitě vybral Českou republiku.
Nakolik k současnému počtu nakažených podle vás přispěl fakt nedostatku zásob ve skladech státu a zrušení armádních záchranných praporů, které byly na podobnou situaci připraveny?
Dostatečné zásoby neměl patrně nikdo na světě, a i kdybychom těch pár set tisíc nebo milionů roušek a respirátorů na skladě měli, stejně by logicky mířily zejména tam, kam teď směřují ty dovážené, tedy do zdravotního a sociálního systému. Celkový počet nakažených by tedy asi ovlivnily jen málo, ačkoliv by určitě hodně pomohly těm nejvíce ohroženým skupinám. Pokud jde o armádní záchranné prapory, to jejich rušení je do značné míry mediální klišé. Částečně se změnily na ženijní jednotky a částečně byly přesunuty k Hasičskému záchrannému sboru České republiky. Samozřejmě se dají vést odborné debaty o tom, zda je lepší mít takové kapacity u vojáků, nebo u hasičů, ovšem pokud bereme integrovaný záchranný systém jako celek, ten ty kapacity neztratil. Ostatně i vojáci a hasiči se do boje proti koronaviru velice významně zapojili a já vyjadřuji velkou vděčnost i jim.
Fotogalerie: - Zemanova čínská rapsodie
Je jasné, že došlo k nedostatku ochranných prostředků – hlavně z počátku – u zdravotníků, hasičů i policistů, lékárníků i v sociálních službách. To je nyní stále aktuálním problémem, na nějž navazuje bouřlivá diskuse, čí je to vina. BIS varovala v lednu, že Číňané vykupují roušky a respirátory a posílají je do domovské země. Na lednové otázky novinářů vláda odpovídala, že zásob byl dostatek. Ministr vnitra Jan Hamáček a ministr zdravotnictví Adam Vojtěch za sebou mají názorovou výměnu, kdo měl zajistit zásoby pro domovy seniorů a tak dále. Na druhou stranu je toto zboží nedostatkové po celém světě. Stala se chyba? A kde?
Jak jsem již říkal, nějaké chyby se jistě staly a dobře připravený nebyl nikdo. Ale opravdu bych nechtěl v této situaci hledat viníky, na to bude určitě dost času po pandemii. Jsem si jistý, že v důsledku toho, co se stalo, pár lidí přijde o svá místa a o slibnou kariéru. Nejdůležitější ale bude poučit se a uvědomit si, jaké chyby se staly a jak zamezit jejich opakování. Potrestání viníků neznamená nápravu problémů. Doufám, že mezi výsledky bude patřit mimo jiné rozšiřování systému státních hmotných rezerv, což je často opomíjená, ale nesmírně důležitá složka. Ne, volný trh skutečně neřeší všechno, rozhodně ne životně důležité otázky bezpečnosti státu a jeho obyvatelstva.
A zatímco Číňané v lednu vykupovali zásoby, nyní Čína posílá tisíce tun materiálu do zemí, kde se nákaza rozšířila právě z Číny, a pomoc si nechá dobře zaplatit. Není jediná, avšak hraje prim. Jak by Česká republika měla nyní k Číně přistupovat v rámci mezinárodních vztahů?
S tím bych zatím byl velmi, velmi opatrný, protože vůbec není jasné, jak z toho Čína vyjde. Přestože se teď může zdát, že Čína to zvládla, a teď z toho ještě bude těžit, osobně jsem v tomto velice skeptický a čínským oficiálním prohlášením už vůbec nevěřím. Jejich statistiky jsou naprosto nedůvěryhodné. Podle jejich metodiky se totiž mezi nakažené počítají jen ti s příznaky bez ohledu na výsledek testu, a pokud si uvědomíme, že spousta – asi velká většina – nakažených příznaky nemá, tak ta opravdová čísla v Číně musejí být daleko horší. Něco podobného platí i o počtu mrtvých, protože v Číně započítávají do obětí pouze ty, kteří zemřou na koronavirový zápal plic, takže pokud by se to takhle počítalo v Česku, tak by se těch obětí dala deklarovat snad ani ne polovina. Za zmínku stojí i počty uren, které předávají lidem ve Wu-chanu, jelikož pokud se odečtou v uvozovkách normální úmrtí, tak zemřelo navíc okolo 26 tisíc lidí, tedy osmkrát víc, než kolik úřady přiznaly jako počet obětí koronaviru! Prostě situace v Číně je zřejmě mnohem vážnější, než se zdá. Čínská ekonomika se z té obrovské rány už taky nemusí vzpamatovat a množí se i dříve nevídané projevy nespokojenosti s vládou.
Psali jsme:
Jakou roli v tomto vztahu sehrály kladné vztahy prezidenta Miloše Zemana a další české politické výpravy do Číny?
Nepochybně to svou roli hrálo. Jakkoli jsem vysoce kritický vůči samotné Číně, považuji za správné, že s Čínou budujeme a udržujeme vztahy. Nemůžete prostě ignorovat více než 1,3 miliardy lidí a ten trh, který představují, ale to samozřejmě neplatí jen o ČLR, to platí obecně. Jsem zastáncem politiky všech azimutů, jakou z českých politiků nejvíce realizuje právě Miloš Zeman. Skutečně jen málo státníků se může chlubit tím, že mají dobré, snad až přátelské – přestože toto slovo může být u politiků zavádějící – vztahy zároveň s Donaldem Trumpem, Vladimirem Putinem i Si Ťin-pchingem. Mám pochybnosti, zda současný čínský režim tuto krizi přečká, ale Čína jako země a národ tady samozřejmě bude dál a bude velmi žádoucí s ní udržovat nějaké korektní vztahy i nadále. To by ale samozřejmě nemělo znamenat, že bychom se před Čínou měli nějak hrbit. Česko se má chovat jako suverénní země, a proto by mělo úplně stejně rozvíjet také plodné vztahy s Tchaj-wanem.
Jak moc podle vás tato situace napomáhá PR Číny? Využívají příležitosti na maximum?
Zajisté tu příležitost využívají a čínská propaganda jede na plné obrátky, avšak je velkou otázkou, o co Pekingu ve skutečnosti jde. Vzhledem k tomu, co začínám pozorovat zejména ve Spojených státech, respektive na tamější politické scéně, v médiích a na sociálních sítích, bych spíše řekl, že čínské vedení začíná svírat panická hrůza. Donald Trump opakovaně hovoří o takzvaném čínském viru, floridský guvernér otevřeně řekl, že Čína se bude muset zodpovídat, a mezi veřejností začíná sílit výslovný odpor a nenávist k Číně. Nejde teď o tu spornou teorii, že virus pochází z nějaké čínské laboratoře – byť podle mých informací se tou možností naprosto vážně zabývají i zpravodajské služby, nýbrž především o to, jak rychle se rozšířil a jak o tom čínská vláda mlžila. Hygienické a stravovací standardy v Číně jsou naprosto otřesné, což platí rovněž o chování ke zvířatům a k přírodě obecně. Právě proto přišlo z Číny tolik virových epidemií a pandemií, a právě proto se často ozývá rozhořčení, že Čína vypustila koronavirus do světa, a teď na něm chce ještě vydělávat. Já mám spíš pocit, že se Čína zoufale snaží si to vyžehlit, respektive získat odpuštění, jelikož po té pandemii by mohla od světa dostat hodně ošklivý účet.
Psali jsme:
Evropská unie reagovala velmi opožděně. Zpočátku dokonce situaci zlehčovala. Členské země tak zaváděly opatření bez ohledu na to, co si vedení Unie myslelo. Je to ukázka, že když takzvaně padne kosa na kámen, státy budou vždy hledět na vlastní zájmy?
Nemohl bych to vyjádřit lépe. Řecká dluhová krize, imigrační krize a nyní pandemie koronaviru, to vše zas a znovu ukazuje, že na prvním místě pro každý národní stát bude jeho národní zájem, tedy snaha chránit vlastní bezpečnost, obyvatelstvo a ekonomiku. Jestliže byla Evropská unie pokusem překonat koncepci národních zájmů, tak musela logicky selhat, jelikož stejně tak dobře by se mohla třeba snažit potlačit gravitaci či změnit hodnotu Ludolfova čísla. V této chvíli je jasné, že volný pohyb osob skončil, a to na velice dlouho. Spousta lidí byla vyděšena prohlášením, že regulace pohybu může platit třeba i dva roky, ale já jsem si celkem jistý, že volný schengenský pohyb osob skončil na daleko delší dobu. To samozřejmě neznamená, že hranice zůstanou úplně zavřené, ale ono existuje kupodivu víc variant než volný pohyb a zavřené hranice. Ta opatření se budou postupně uvolňovat, ale nějaká podoba kontrol zůstane řadu let. Letošní dovolené budou určitě pouze tuzemské, což alespoň trochu pomůže ekonomice, protože Češi budou své peníze utrácet tady.
Co takové jednání podle vás znamená pro budoucnost Evropské unie? Její kritici se chopili příležitosti a tvrdí, že její konání je důkazem, jak je bezzubá a neschopná reagovat v jakékoliv krizi a tak dále. Projeví se to v dalším fungování sedmadvacítky?
Co to znamená? Podle mě, stručně řečeno, definitivní konec. Za prvé všimněte si, že některé země se dokázaly rychle dohodnout na kooperaci, například Česko se Slovenskem a Polskem, avšak nepotřebovaly na to unijní úředníky. Evropská unie se do takových situací tragicky nehodí, protože je to pomalá a komplikovaná byrokratická struktura, nikoli efektivní rozhodovací systém. Za druhé, peníze. Všechny státy se musejí starat primárně o vlastní bezpečnost, obyvatelstvo a ekonomiku, rozpočty půjdou do obřích deficitů a čeká nás nepochybně velká recese. Spousta firem zkrachuje, poroste nezaměstnanost. Opravdu mám velké pochybnosti, zda budou mít členské státy nějaké peníze, které by mohly posílat do Bruselu.
A za třetí, znovu ty peníze. Itálii nyní prakticky jistě čeká něco jako bankrot, totéž možná potká Španělsko, možná dokonce i Francii. A co se posléze stane se společnou evropskou měnou? Euro bude zaručeně padat ke dnu a hodně pochybuji, že Němci budou jen tak hledět na to, jak se jejich kupní síla rozpadá na prach, takže tohle může klidně být začátek konce eura. Pokud z té pandemie vzejde něco dobrého, tak snad to, že současná tragikomická podoba Evropské unie skončí a že se Evropa konečně zase vrátí k tomu, co fungovalo, tedy k efektivní spolupráci suverénních států.
Itálie i Španělsko se musely spolehnout na pomoc z jiných států, jako jsou Kuba, Rusko a další. Ty jsou ze strany Evropské unie velmi kritizované nebo čelí sankcím. Jsou to ale právě ony, kdo vysílá lékařské týmy a odborníky, aby v nejtěžších chvílích pomáhali. Podívejme se například na Rusko. Posílá humanitární pomoc také v rámci PR? Jde o snahu narušit teď citlivou soudržnost Evropské unie, či čistou pomoc? A může to nějak ovlivnit sankce vůči Rusku, které stále trvají?
Do hlav ruských politiků a generálů samozřejmě nevidím, avšak bylo by naivní si myslet, že takový tah nemá politickou a propagandistickou rovinu. Rusko je světová velmoc a jako taková jedná racionálně a pragmaticky, takže se snaží tuto příležitost využít pro své zájmy. Současně si však myslím, že to není jenom cynický kalkul. Ruská politická kultura koneckonců má, podobně jako ta americká, i velmi silný, takzvaný spasitelský komplex, takže Rusové opravdu chtějí pomáhat. Ale jak říkám, určitě pak s touto kartou budou hrát na mezinárodní scéně. Na rozdíl od Číňanů totiž nemusejí nic žehlit, protože jim nehrozí obviňování, že to vlastně způsobili.
O narušení soudržnosti Evropské unie se snažit nemusejí, protože nic takového už neexistuje, ale předpokládám, že rušení sankcí na stole bude, přinejmenším ze strany některých států. A pak je tady zřejmě ještě jedna dimenze. Rusové vyslali do Itálie špičkovou techniku svých vojsk – radiační, chemické a biologické ochrany, například mobilní analytické komplexy MKA PBA Syč, aerosolová dezinfekční vozidla KDA či kropicí automobily ARS-14KM, takže si je teď mohou vyzkoušet v reálných bojových podmínkách a udělat jim reklamu.
Spojenými státy se nákaza rychle šíří. Premiér Andrej Babiš poslal tweet směrovaný americkému prezidentu Donaldu Trumpovi s tím, ať zkusí českou cestu – tedy povinnost nosit roušku, což podle jeho tvrzení snižuje šíření viru až o 80 procent. Proč podle vás Spojené státy k této povinnosti zatím nepřistoupily?
Nesmíme zapomenout, že americká společnost a politická kultura fungují zcela jinak než naše. Pro ně je na prvním místě svoboda, na jakékoli zákazy a příkazy ze strany úřadů obvykle hledí s podezřením. Navíc tam mají o něco složitější politický systém, některé velice důležité záležitosti jsou v kompetenci jednotlivých států a Washington do nich nemá co mluvit, dokud se neaktivují některé zvláštní krizové zákony. Donald Trump to částečně udělal, ale zdaleka ne v plné míře. Navíc říká, že nechce, aby léčba způsobila větší škody než nemoc, respektive nechce zastavit ekonomiku, jako to již de facto udělala řada evropských zemí. Někteří odborníci to podporují, zatímco jiní nikoliv. Také američtí voliči jsou výrazně rozděleni v názoru na to, jak Trump krizi zvládá. Jisté asi je, že Spojené státy americké teď čeká největší nápor Covid-19 a od toho, jak to zvládnou či nezvládnou, se bude odvíjet mnoho dalších věcí včetně trvání a hloubky té začínající globální recese. A určitě to ovlivní i prezidentské volby, protože velký propad ekonomiky by samozřejmě zhoršoval Trumpovy šance obhájit Bílý dům.
Různé země přistupují k pandemii různě. Zmiňme například Švýcarsko, které se zaměřilo hlavně na starší a nemocné občany, které se snaží chránit. Je i tohle vhodná cesta?
Ochrana těch nejvíce ohrožených skupin, to znamená seniorů a osob s vážnými zdravotními komplikacemi, by měla být na prvním místě vždycky, ale ohledně těch ostatních věcí už existují obrovské spory. Většina evropských zemí jde cestou, kterou se dala i Česká republika, takže zavedly plošné restrikce. Je ovšem jasné, že tohle nemůže být dlouhodobé řešení, protože po několika měsících by to znamenalo kolaps ekonomiky, a následně celé společnosti. Zůstat zdraví ve spálené zemi opravdu nejde, avšak ta plošná opatření jsou krátkodobě nezbytná, aby se zabránilo exponenciálnímu růstu případů, jež by zdravotní systém nezvládl, jak jsme to viděli v Číně nebo Itálii.
Jakmile však tento první nápor pomine, začíná se pozornost otáčet k jihokorejské cestě, kterou představuje ona chytrá karanténa, rychlé sledování nakažených a jejich izolace. Díky tomu bude možné postupně uvolnit plošné restrikce. Některé země, v první řadě Velká Británie, propagují či alespoň nějakou dobu propagovaly naprosto jiný postup, tedy postupné promoření populace a vybudování kolektivní imunity, jenže tlak veřejnosti je pak stejně přiměl nějaké restrikce zavést. Nyní je ale těžké, nebo spíše nemožné říct, jaký přístup se dlouhodobě ukáže jako efektivnější, jelikož, a na to nesmíme zapomínat, o tom viru víme dosud strašně málo. Mimo jiné nevíme ani to, jak je doopravdy infekční nebo jak funguje imunita. Podle některých prognóz může po rychlém vzestupu případů přijít zase bleskový pokles, ale podle jiných tady koronavirus spíš zůstane jako další chřipka, na kterou si zvykneme. Zatím prostě nevíme.
Domníváte se, že světovou pandemii zneužívají někteří politici k politickým bojům? Ať už opozice, nebo třeba sám premiér ke zlepšení svého obrazu? Nakolik jde o bezpečí lidí a nakolik o vlastní zájmy?
Jak jsem naznačil v odpovědi na první otázku, kritizovat bez odpovědnosti je snadné, což je asi důvod, proč tak činí nemalá část českých opozičních politiků. Nejsem voličem Andreje Babiše a cítím, že také on krizi jistým způsobem využívá, ačkoliv určitě ne tak silně jako opozice. Velká většina kroků vlády je podle mě naprosto správná a jsem rád, že jsme ta restriktivní opatření zavedli včas. Samozřejmě není ani zdaleka vyhráno a ta nejhorší čísla máme ještě před sebou, ale to nejdůležitější je, že nenastal ten exponenciální růst, při kterém by každý den přibývaly stovky lidí na intenzivní péči a desítky mrtvých.
Jestli teď nečekaně nepřijde něco opravdu velmi zlého, tak ten čínský a italský scénář nás nečeká, takže zdravotní systém to vydrží. Většina lidí chápe, že ta omezení jsou třeba, a za jejich dodržování si zasluhuje poděkování. Pár idiotů a sobců se nepochybně najde vždy a všude, ovšem česká společnost jako celek to zvládá velice dobře. Až ta pandemie odezní, jistě vypuknou velké politické a soudní boje, které se budou týkat mimo jiné odškodnění podnikatelů, což se zřejmě podepíše i na podpoře různých stran a hnutí. Pokud z té krize vyjdeme relativně dobře, tak hnutí ANO z toho může velmi profitovat, ale na takové kalkulace je prostě příliš brzy. A skutečně si nemyslím, že by Andrej Babiš nařizoval všechna ta restriktivní opatření s vidinou toho, že mu to zvýší popularitu.
Nosíte roušku nebo respirátor?
Nosím roušku domácí výroby. Mimochodem, podle mě se rouška záhy stane něčím zcela běžným a za pár let ji bude v chřipkové sezóně nosit spousta lidí.
Co byste v této době vzkázal Čechům?
Chtěl bych vzkázat něco všem, kteří teď váhají a pochybují, pociťují zoufalství, deprese a strach. Jsem si naprosto jistý, že to zvládneme. Jsme v tom všichni společně, a pokud to nevzdáme a budeme se snažit, tak tím společně projdeme, zvládneme to a vyjdeme z toho silnější jako jednotlivci i jako stát a národ. Jak řekl Winston Churchill: Když procházíte peklem, nezastavujte se.
Psali jsme:
autor: Zuzana Koulová
