Islámský stát by se dal rychle sprovodit ze světa, ale nikomu se do toho nechce. Expert na Blízký východ Čejka nám k tomu řekl více

28.09.2015 15:33

ROZHOVOR Dobře připravená a provedená pozemní operace by skutečně mohla zasadit Islámskému státu v Iráku a Sýrii smrtící úder. Velký problém je, že se do ní – hlavně po neúspěchu Američanů a jejich spojenců v Iráku po roce 2003 – nikomu nechce. Tak hovoří právník a politolog Marek Čejka. Specializuje se na oblast Blízkého východu. Je mimo jiné autorem úspěšné knihy „Izrael a Palestina“.

Islámský stát by se dal rychle sprovodit ze světa, ale nikomu se do toho nechce. Expert na Blízký východ Čejka nám k tomu řekl více
Foto: repro youtube, tan
Popisek: V ulicích Islámského státu

V Evropě se vzmáhá protiislámské hnutí. Organizace jako Pegida či Islám v ČR nechceme (IVČRN) mají politické ambice a nakročeno k celkem velké voličské podpoře. Do jaké míry jsou, jestli vůbec, takto organizována protizápadní hnutí na Blízkém a Středním východě?

Organizace, hnutí i strany na Blízkém východě a na Západě jsou obecně dost rozdílné věci. Vámi zmiňovaná západní hnutí reagují na imigraci a současné podoby radikálního islamismu (byť v jejich rétorice účelově prezentované jako „jednolitá a pravá tvář islámu“). Následně se snaží tyto zdaleka ne vždy související věci zkombinovat dohromady, vymezit se proti nim a z tohoto mixu případně vytvořit i základy vlastní politické platformy.

Protizápadní postoje v blízkovýchodním světě ztělesňují často právě radikální islamisté. Jejich nejradikálnějším výhonkem je dnes Islámský stát v Iráku a Sýrii (ISIS). Právě před tím se ale velká část blízkovýchodních uprchlíků snaží utéci. Nebudu komentovat situaci uprchlíků afrických, protože nejde o oblast, kterou se zabývám. Obavy mnoha blízkovýchodních uprchlíků – často muslimů – z radikálního islámu, jsou mnohdy založené na reálném ohrožení života radikálními islamisty. Naopak obavy stoupenců zmiňovaných evropských hnutí jsou na rozdíl od nich spíše zprostředkované.

Pokud by tuto reálnou situaci představitelé protiislámských a protiimigračních hnutí vzali v potaz, popřela by ta hnutí řadu věcí, na kterých založila svoji existenci. Pro lepší představu, zkusme si představit, že by se „Islám v ČR nechceme“ přejmenoval například na „Radikální islamismus v ČR nechceme“. Proti takovému názvu by bylo stěží možné cokoliv namítat. Zároveň by tím však ono hnutí popřelo výrazné procento toho, co dosud vypustilo do světa.

Na druhou stranu se vůbec nedivím, že se mnoho lidí cítí v současnosti vystrašeno a zmateno. Zdaleka ne každý má příležitost studovat historii a současnost Blízkého východu a islámu. Řada vlivných českých médií – včetně tohoto serveru – bohužel někdy vytváří velmi obtížně srozumitelnou změť různých informací a interpretací, která mohou v konečném důsledku vytvářet u mnohých lidí zdeformovaný obraz reality, případně i velmi přehnané obavy. Pevně doufám, že je to způsobeno stále „jen“ tím, že se naše žurnalistika není ani po dvaceti letech stále schopna vyrovnat novinařině seriózních západních médií.

Strach z islámu, muslimského světa a potřeba vymezit se proti nim, má na Západě mnoho i velmi důvěryhodných intelektuálních zástupců. Například již nežijící Oriana Fallaci či Samuel Huntington nebo třeba Benjamin Kuras, jemuž nyní na to konto vyjde několik dotisků knih. Do jaké míry je jejich intelektuální chřestění zbraněmi“ nebezpečné?

Huntington zemřel v roce 2008, Fallaciová o dva roky dříve. Už z tohoto důvodu je lze asi těžko srovnávat se současnými postoji pana Kurase. Huntingtonova teorie „střetu civilizací“ byla podrobena rozsáhlé kritice. Na druhou stranu rozpoutala i podnětnou diskusi. Navíc Huntington toho napsal daleko více, než jen onu mediálně známou knihu. Bezesporu ho tak lze zařadit mezi nejvlivnější intelektuály naší doby, ať s ním souhlasíme, či ne. Fallaciová byla zase především velice provokativní novinářkou, nikoliv vědkyní. Kritizovala nejen islám, ale třeba i církevní establishment ve vlastní zemi. Nebála se také dělat rozhovory s lidmi, jako byl Jásir Arafat či ajatolláh Chomejní.

Politické názory pana Kurase nesleduji a to, co jsem zběžně zahlédl, mě nepřipadlo argumentačně srovnatelné s Huntingtonem ani Fallaciovou. A když jsem se jednou přeci jen chtěl dozvědět něco více o jeho postojích, tak ten pán odešel z prostředka rozhlasového vysílání. Takže zase nic.

Spolupracovník Fallaci, komentátordeníku Corriere della Sera Antonio Ferrari, je plně přesvědčen, že rozdělení Izraele na dva státy, tedy vznik samostatné Palestiny s koridorem mezi Gazou a Západním břehem Jordánu, by vyřešilo mnohá napětí na Blízkém východě. Ne hned, ale v dlouhodobé perspektivě. Máte podobný názor?

To je ale přece i hlavní myšlenka mírového procesu z Osla z devadesátých let minulého století! Nemyslím si ale, že je izraelsko-palestinský konflikt výrazněji propojen s konflikty, které vypukly na Blízkém východě po roce 2010. Izraelci tak mohou nakrásně s Palestinci uzavřít zítra mírovou smlouvu a s ISIS to nic zásadního neudělá. Podobně tak rozklad ISIS a mír v Iráku a Sýrii nevyřeší izraelsko-palestinský konflikt.

Jen náhodou jste se nestal obětí výbuchu v menze na univerzitě v Jeruzalémě. Stalo se vám od té doby něco podobného?

Na Blízkém východě člověk zažívá ledacos, ale díky Bohu jsem se už od roku 2002 k žádné výbušnině tolik nepřiblížil. Když člověk cestuje do těchto končin světa, je třeba se dobře připravit a dobře si promyslet, kam jít a nejít. Do některých částí Blízkého východu lze i dnes stále cestovat bez větších problémů, zatímco do jiných bych nejel ani za nic. Řadu věcí samozřejmě neovlivníte ani se sebelepší přípravou a zkušenostmi. Tamní „nebezpečí“ a zdejší „bezpečí“ jsou však často jen iluze. Myslím, že je pravděpodobnější, že vás v Česku zajede auto, než že se vám něco stane při kratším pobytu v Izraeli, Palestině či Maroku – pokud se tam samozřejmě nebudete chovat vyloženě hloupě a neopatrně.

Na jedné přednášce jste si mírně utahoval z prezidenta Miloše Zemana, že nejdřív je pro něj islám fašismus a pak se v Jordánsku chová jako největší přítel muslimů. Jak vy vnímáte toto jeho chování a do jaké míry nám to škodí na Středním východě z hlediska vztahů, ale třeba i ekonomicky?

To nebylo žádné utahování, ale konstatování faktu. Byl jsem svědkem poměrně smířlivého projevu pana prezidenta letos v únoru při jeho návštěvě Jordánska. Po něm pan prezident dokonce objal jednu tamní muslimku a vyfotil se s ní. Samotné objetí ženy kolem ramen je navíc v arabských blízkovýchodních zemích často pokládáno za až příliš důvěrné a tedy nevhodné. A pak o pár týdnů později slyším pana prezidenta mluvit na konferenci AIPAC (Americko-izraelský výbor pro veřejné záležitosti) v USA – a říká něco úplně jiného. Možná to tak hodně politiků dělá, ale těžko se pak mohou divit, že jsou za to považováni za nekonzistentní.

Obecně vzato Zeman ani Česká republika nejsou na Blízkém východě velcí hráči, takže pokud jsou jejich výroky vůbec komentovány, tak jsou spíš brány v kontextu celkového vlivu Česka v oblasti. A pokud jde o český byznys na Blízkém východě, ten dobře funguje – ať jde o Izrael, nebo třeba Saúdskou Arábii – bez ohledu na to, co prezident říká.

Nedávno mi jeden český generál ve výslužbě říkal, že by Islámský stát šlo zničit jednou pro vždy masivní pozemní operací. Souhlasíte? Myslíte si, že by podobnou operaci muslimský svět přijal jako nutné zlo?

Dobře připravená a provedená pozemní operace by skutečně mohla zasadit ISIS smrtící úder. Velký problém je, že se do ní – hlavně po neúspěchu Američanů a jejich spojenců v Iráku po roce 2003 – nikomu nechce. V souvislosti s pozemní operací je často zmiňováno Turecko, které má s Irákem a Sýrií velmi dlouhou hranici a poskytuje azyl obrovskému množství syrských utečenců. Zároveň je v desítce nejsilnějších armád světa. Jenže tato mocnost na hranici Blízkého východu a Evropy je zároveň ve velmi složité situaci jak vnitropoliticky, tak i zahraničně. Je celkem pochopitelné, že se samotnému Turecku nechce začínat žádnou pozemní operaci, aniž by do ní byly na bitevním poli zapojeny například i jednotky dalších spojeneckých zemí z NATO. Pak jsou tu ale i různé rozporuplné kalkulace současného tureckého politického vedení, které mimo jiné hraje dlouhodobou vojensko-politickou hru s různými kurdskými skupinami. A některé z nich bojují jak proti ISIS, tak i proti Turecku.

Kurd žijící v Česku Yekta Uzunoglu mi zase řekl, že veškerá prohlášení nutnosti boje proti Islámskému státu nejsou myšlena vážně, že Západ jen čeká, až se IS ohraničí, stane se normálním státem a jeho bojovníci začnou řešit věci dialogem, stejně jako se Hizballáh usadil v Libanonu. Je pravda, že Západ už bojuje proti ISIS slovy dlouho, ale nic konkrétního – kromě podpory Kurdů zbraněmi – proti němu nedělá. Co vy na takovéto úvahy...

Jako nesleduji dráhu pana Kurase, podobně jsem na tom i s panem Uzunoglem. Vím ale, že měl nedávno projev na demonstraci IVČRN, takže z toho lze dovodit určité závěry.

Řada lidí ráda věří v různé konspirační teorie. Vždyť vše tak jednoduše vysvětlí a určí hlavního viníka. Není pak už potřeba se nějak komplexněji celou záležitostí zabývat, protože vše odhalí „tak jasně“.

Mám za to, že Západ i většina muslimských zemí by se rády ISIS zbavily, ale všichni mají strach, že by to bylo za cenu příliš velkých ztrát. Ultradestruktivní a krvelačné „pí-ár“, které si ISIS buduje od samého počátku, funguje z jeho pohledu velmi efektivně. Takže vlastně všichni čekají, až něco udělá ten druhý – a nikdo nakonec neudělá nic. Tedy pokud nepočítáme nálety, které ISIS možná poškodí, ale nemůžou jej samy o sobě zničit.

Pokud ISIS skutečně ještě nějakou dobu vydrží, může se začít proměňovat, podobně jako se svého času měnila třeba i Bin Ládinova Al-Káida. Podíváme-li se na Hizballáh, Muslimské bratrstvo, Hamás a další organizace v době svého vzniku a dnes, najdeme mnoho rozdílů. Také ISIS se může v průběhu času štěpit, radikalizovat, deradikalizovat, transformovat a tak dále.

Proč má mnoho mladých muslimů z Evropy takovou touhu jít bojovat za ISIS, dát se třeba k Muslimskému bratrstvu, zemřít za islám. Mluví se o frustraci a tak dále, ale nejde hlavně o romantismus, který si euroamerická kultura odžila mezi 18. a 19. stoletím? Jako když třeba Byron bojoval s Řeky za nezávislost na Turcích?

Asi z podobných důvodů, proč mnoho „mladých, vzdělaných, a křesťanskou tradicí kultivovaných“ Evropanů dobrovolně vstupovalo do jednotek SS za druhé světové války. Jinými slovy – romantická naivita spojená tu se subjektivně-deformovaným viděním reality, tu s hloupostí či s horšími povahovými rysy, není specifikem jednoho náboženství, ale celého lidského pokolení. U každého člověka je to samozřejmě individuální a není také konflikt jako konflikt. Ale určité podobnosti lze vysledovat.

Do jaké míry je nebezpečná vlna vzmáhajícího se muslimského radikalismu v Africe, odkud nyní do Evropy proudí nejvíce uprchlíků? A může se z oblasti Maghrebu, dejme tomu rozšířeného třeba o Nigérii, přesunout do jižní či střední Afriky? Vždyť v Keni podpora Al-Káidy také roste.

Afrika, zvláště ta pod Maghrebem, není částí světa, kterou se zabývám, takže to se musíte zeptat někoho jiného. Mé názory, které se týkají mé specializace, publikuji na blogu blizky-vychod.blogspot.cz.

Honí se vám hlavou nějaké představy, jak se změní svět vzhledem k islámu výhledově za dvacet až padesát let? Schválně to přeženu... Nebude Země muslimská, nebude na školách povinný Korán, nebudou po čtvrté hodině ranní Prahou znít hlasy muezínů, jak se o tom píše třeba ve sci-fi Poutník z Mohameda?

...a schválně to přeženu… Tak určitě – bude to přesně tak, jak říkáte – a čeští muezínové budou zpívat rusky a moravští čínsky.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jan Rychetský

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Lidé mimo Prahu už ČT nevěří, to je naprostý průšvih. Lidé jako Xaver by jí nepochybně prospěli, vzkazuje advokátka Hamplová před volbami radních

19:44 Lidé mimo Prahu už ČT nevěří, to je naprostý průšvih. Lidé jako Xaver by jí nepochybně prospěli, vzkazuje advokátka Hamplová před volbami radních

ROZHOVOR „Nikdy není dobře, když se předem ví, že tak ožehavý dokument bude schválen prostě proto, ž…