V týdnu se odehrálo historické setkání prezidentů Si a Trumpa, řešily se zásadní globální otázky na Blízkém východě. Zajímavé bylo, že nikoho nezajímal postoj Evropské unie. Ze strany orgánů EU však stále slyšíme o globální roli Evropy. Je podle vás reálné, aby EU vystupovala jako globální hráč?

EU prostřednictvím svých orgánů učinila mnoho pro pokles svého významu. Nejde tedy jen o vzestup zemí dříve „třetího světa“ či „rozvojových zemí“, nejde ani jen o přirozený pokles v důsledku postupné degenerace doprovázející země, které usnuly na vavřínech, začaly vnímat realitu jako irelevantní a tím ztratily své někdejší výhody. Jde o aktivní realizaci sebedestruktivních projektů a ztrátu zpětné vazby, sebereflexe, která by umožnila zásadní korekci. Velké státy v čele s Německem jsou stále ještě důležitými hráči jako mocnosti druhé kategorie, účast členských států na projektu EU je ale nijak neposiluje.

Světová role EU je jedním z hlavních argumentů pro další centralizaci pravomocí na úrovni Bruselu, o které se v posledních týdnech také veřejně hovoří. Asi lze pochopit, že o globální roli EU sní politici v zemích, které kdysi globální vliv měly. Ale proč by tato nabídka světové role měla lákat Česko?