Napsal jste knihy o politice, třeba o Jiřím Paroubkovi nebo o tom, zda bylo skutečně možné získat milost prezidenta Václava Havla za úplatek, ale také o hokeji. Teď se tato dvě témata protnula v českém veřejném prostoru díky tomu, že Jaromír Jágr navštívil Čínu společně s prezidentem Milošem Zemanem. Co si myslíte o té lavině kritiky, kterou na sebe náš nejslavnější hokejista tímto strhnul?
O politice moc nepíšu. V posledních letech. I když občas do ní v nějakém thrilleru nebo v povídání s Ivanem Pilným zabrousím. O hokeji? No, napsal jsem poměrně velmi čtenářsky úspěšnou Hokejovou pohádku. Ale to byla také fantazie. Vždyť tam naši hokejisté vyhráli světový pohár. Je to taková pohádka pro děti, které ještě mohou snít. Dospělí lidé se musejí střetávat s poněkud smutnou tváří české politiky i českého hokeje současnosti. Jaromír Jágr je vynikající hráč, který dodnes dokáže dávat góly v druhé nejvyšší české hokejové soutěži. V jeho věku je to úžasné. Mnoho lidí – i já – ho vždycky obdivovali za jeho výdrž a za to, jak se dokáže stále udržovat ve skvělé formě. Druhá stránka věci je jeho angažovanost ve smyslu politickém. Asi se na mě bude hodně lidí zlobit, ale já si opravdu nemyslím, že by sportovci měli být národními idoly. Už proto, že jejich úspěch spočívá především ve fyzických dispozicích. Jeden můj známý o hokejistech trefně prohlásil, že jsou to lidé živící se tím, že mlátí zahnutou holí do kousku gumopryže. Tím chci říct, že po panu Jágrovi nikdo nemůžeme chtít, aby předváděl světu svůj sršící intelekt. Není to ani jeho úkol. On má dávat góly. Jestliže se vydal do Číny, upřímně řečeno, moc nechápu proč. Ale zřejmě touží po nějakém státním vyznamenání z rukou soudruha prezidenta. A asi ho za svou angažovanost dostane. To je jeho věc. Některým lidem to přijde trapné, a proto ho kritizují.
Cesta Jaromíra Jágra do Číny byla pro mnohé kritiky velký problém. Zaregistroval jste v českých médiích od někoho sebemenší známku nevole, když se v září minulého a předminulého roku v rámci propagace NHL přesunuly do Číny na vzájemné zápasy celky Calgary Flames a Boston Bruins včetně momentálně nejúspěšnějšího českého hokejisty Davida Pastrňáka?
Nevšimnul jsem si toho. Pravda je, že oba zmíněné kluby navštívily Čínu bez komunistického prezidenta České republiky a v tom vidím obrovský rozdíl. Když si někdo přeje dělat kšeft s komunisty, je to jeho věc. Pokud se mu z nich povede něco dostat, vydělat na nich, proč ne... My zatím na spolupráci s Čínou – jako stát – nevyděláváme, jak tvrdil už dost dávno soudruh Zeman. Těch slíbených dvě stě miliard se nějak povážlivě smrsklo. Ale třeba se to dožene a Číňané finančně vstoupí do kladenského hokeje. Kdo ví?
Psali jsme:
Popularizovat hokej v Číně se rozhodl i sám velký Wayne Gretzky. Jednak do Číny zamířil se synem Tyem, aby tam otevřel dvě hokejové školy, jež nesou jeho jméno, ale zmínil i druhou stránku věci, a tou je byznys. To, že šesté rozhodující finále Stanley Cupu mezi Pittsburghem a Nashvillem v roce 2017 sledovalo v Číně 36 milionů lidí, označil za neuvěřitelné a dobrou zprávu pro NHL. Zasloužil by si Gretzky taky poplivat jako Jágr?
To je vlastně pokračování předchozí otázky a odpovědi. Kdyby tedy Gretzky přijel do Číny v delegaci bývalého člena komunistické strany, musel by počítat s tím, že mu to lidé, kteří komunisty nesnášejí, vyčtou. Myslím ale, že ten veliký hráč vůbec neví, kdo to je Miloš Zeman. Možná, že se mýlím a má jeho fotku nad postelí.
Existuje z aktivních hráčů někdo, kdo by se více než Jaromír Jágr hodil na to být tváří hokejového turnaje v rámci Zimních olympijských her v roce 2022 v Pekingu? Nebo to měl odmítnout?
Nemám ponětí. Nutíte mě přemýšlet o tom, zda pan Jágr vypadá jako panda nebo jako krteček. To jsou také dva velcí kandidáti, hodní ucházet se o podobnou čest. Možná i Rumcajs, ale ten by asi pálil na Číňany ze své bambitky žaludy, kdyby snad měl pocit, že Číňané dělají ve své zemi něco proti slušným lidem a proti tomu, aby tam pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí. A z aktivních hráčů... Snad Jarda Javůrek, o němž píšu ve své Hokejové pohádce. Ale ne, ten by to zaručeně odmítnul.
Ing. Miloš Zeman
Radní Českého rozhlasu Tomáš Kňourek pro ParlamentníListy.cz upozornil na to, že pánové Petr Šabata a Jiří Leschtina, kteří na Jágra ve vysílání ČRo Plus tolik útočili kvůli jeho cestě do Číny, spolu budovali socialismus už v 80. letech v Mladé frontě, tehdejším plátku ÚV SSM. Připomenu, že psát do takových novin tehdy hned tak někdo nemohl. Má svou váhu kritika i od lidí tohoto ražení?
Já jsem v těch letech nikam nepsal. Snad jenom občas, v rámci studentské praxe do Večerní Prahy. A pak jsem už začínal režírovat v Československé televizi reportáže a písničky v Televizním klubu mladých. Nevím, jestli to bylo nějaké privilegium, ale nějak jsem je tam tehdy umluvil. Pravda, nakonec mě soudruh šéfrežisér zakázal s tím, že jsem „příliš okouzlen západním stylem natáčení“. Takže vážně nevím. Za socialismu se každý snažil pracovat ve svém oboru, pokud něco uměl. A když byl poslušný, nezakázali ho. Rozhodně bych ale nebránil nikomu z těchto lidí dnes publikovat a vyjadřovat svůj názor. Protože my tady zatím máme demokracii. Nakonec pan Jágr už za socialismu hrál hokej a reprezentoval socialistickou vlast za juniorské týmy, dokonce v sovětském Kyjevu. To bych mu tedy nikdy nevyčetl. Ona by to byla hloupost.
Ing. Jiří Paroubek
Jiří Leschtina považuje Jaromíra Jágra za užitečného idiota Hradu, jehož předkové se musejí obracet v hrobě. On sám v roce 1987 v komentářích pro Mladou frontu opěvoval slova Miloše Jakeše a svazáckou konferenci v Sovětském svazu při výstavbě uralského plynárenského komplexu Karačaganak. Zkusil byste se spisovatelskou nadsázkou popsat, co asi tak dělají Leschtinovi předci?
To máte těžké. Já jsem Mladou frontu před listopadem 89 nečetl. Četl jsem někdy Lidovou demokracii nebo Svobodné slovo. Články o sovětském plynárenském komplexu bych nečetl nikdy. Ani dnes bych nečetl články tohoto typu. Takže nevím, jak to pan redaktor napsal. Netoužím to vědět. Čili ale ani nemohu vědět, co dělali a dělají předci pana redaktora. Stejně tak nevím nic o náladách a pocitech předků pana Jágra. Pan Jágr si sám zvolil svou cestu a jistě je ekonomicky výhodná. Ono to máte tak, každý se musí rozhodnout, co pro něj je a co není důležité. To platí stejně pro pana Jágra i pro pana Leschtinu. Já bych snad připomněl tu slavnou větu, kterou kdysi napsal a vyřkl jeden veliký filozof – parafrázuji: „Jsou dvě věci, které ve mně vzbuzují úžas a úctu. Hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně.“ Každý někdy pochybíme a každý máme právo snažit se své chyby a své viny napravit.
prof. Ing. Jiří Drahoš, DrSc., dr. h. c. mult.
Jak hodnotíte to, jak Jaromír Jágr na ten svůj lynč reagoval?
Myslím, že pan Jágr reagoval zbytečně popuzeně. Jako neznalec mediálního a virtuálního – internetového prostředí. Upřímně řečeno, pro své názory jsem třeba i na Parlamentních listech často napadán jako nácek, židák, komouš... a kdo ví co ještě, používány jsou velmi zemanovské bonmoty plné vulgarismů. Jediné, co je k tomu dobré říct... Budu citovat Leonarda da Vinciho: „Já se nikdy nedám omezovat názory jiných lidí. Jakoby pro mě neexistovaly. Nesmím je vnímat a dát se jimi srážet.“
Asi ještě více než tím, že jel do Číny, naštval Jágr mnohé tím, že cestoval v prezidentské výpravě. Když odhlédneme od toho, že příznivci Karla Schwarzenberga z roku 2013 a Jiřího Drahoše z minulého roku se nedokázali smířit s jejich prohrou v přímé prezidentské volbě a každý, kdo se nedistancuje od Miloše Zemana, to má u nich špatné, tak jaký důvod existoval, aby Jaromír Jágr nebyl součástí výpravy s hlavou státu?
Mně osobně je úplně jedno, u koho to mám dobré a u koho špatné. Díky tomu jsem v životě mnohokrát narazil. K Miloši Zemanovi se vyjadřuji naprosto konzistentně již řadu let, a to i přes to, že to u jeho voličů a příznivců mám špatné. I přes to, že to mám špatné u všech, kteří z něho mají, z jakéhokoliv důvodu, obavy. Takže, ať si dělá pan Jágr, co chce, ať se fotí s Mynářem nebo s Kajínkem či s Koženým, je to jenom jeho věc. Jestliže si přeje objímat se s komunisty, ať tak činí, a všichni lidé to uvidí a řeknou si: Ano, Jágr miluje komunisty. Nebo s nimi prostě dělá kšeft, protože mu to přijde čisté. Na to si dovolím mít jiný názor.
Miloš Zeman zmínil, že Jaromíra Jágra 28. října poctí státním vyznamenáním. Jágra již jednou v minulosti vyznamenal Václav Klaus. Zaslouží si Jágr nové, vyšší vyznamenání? Neřekl by si Jágr jeho přijetím o vyobcování ze „slušné společnosti“?
Já panu Jágrovi gratuluji, pokud od hlavy státu nějakou medaili obdrží. Může si ji doma umístit do vitrínky nebo ji může hodit do šuplíku. Nic víc s ní dělat nemůže. Je-li tedy sběratelem odznaků, prosím, chápu, že chce i tenhle. Jestli si ho zaslouží? Ale samozřejmě, pomohl k rozvoji přátelských vztahů s komunistickou Čínou, a to je důvod k tomu, aby dnes dostal metál. Vyznamenání od pana profesora Klause dostal za reprezentaci naší vlasti a propagaci jejího dobrého jména ve světě. To opravdu dokázal. Dnes už jen paběrkuje ze své uvadající slávy. Tak aspoň to vyznamenání. Ne, vážně! Záleží pouze na panu Jágrovi, zda bude stát na straně těch, kteří milují Čínu a Rusko, nebo straně těch, kteří si nepřejí žít v komunistické totalitě.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
