Co podle vás ukázal výsledek eurovoleb v České republice?
Především bych chtěl poděkovat voličům, kteří dali hlas naší kandidátce Vědci pro Českou republiku. Téměř devatenáct a půl tisíce hlasů považujeme za dobrý výsledek.
Ale k samotné otázce. Výsledek voleb podle mého názoru potvrdil, že lidé ve volbách do Evropského parlamentu volí podle vnitrostátních preferencí. Výsledek voleb není ani protestem proti bruselské mašinerii, ani podporou dosavadního fungování EU. Pro mě z toho vychází potvrzení důležité hypotézy: proti tomu, co se nám na Evropské unii nelíbí, je třeba bojovat především na domácí půdě. Problém je však v tom, že mechanismy fungování EU jsou natolik složité a natolik vzdálené každodennímu životu lidí, že je to velmi obtížné lidem vysvětlit. Představa o reformě Evropské unie z úrovně Evropského parlamentu je iluzí, na které zavedené strany opakovaně a nutno říci, že úspěšně, staví své kampaně. Proreformní obsazení Evropského parlamentu je důležité, ale pokud jde o zásadní reformy, je to pouze podpůrný faktor. Nechci, aby to vyznělo, že Evropský parlament je zcela bezzubý, volby do něj jistě smysl mají, ale klíč k zásadní reformě EU je ukrytý v národních volbách. Dokud lidé neporozumí, jak moc dění v Evropské unii ovlivňuje jejich životy, do té doby se budou dít jen méně významné změny. Jinak řečeno, až se téma reformy EU stane žhavým tématem národních voleb, a to napříč Evropskou unií a zejména ve velkých zemích, teprve potom bude reálná šance na zásadní změnu.
Jsou vítězi voleb Pražané, jichž přišlo k volbám 38,3 procenta oprávněných voličů, zatímco v Ústeckém kraji jen 22, v Karlovarském 23,2 a Moravskoslezském kraji 23,8 procenta? V hlavním městě vyhrála s více než 20 procenty koalice TOP 09 a STAN, když jinak samostatně v domácích volbách hynou oba subjekty na úbytě.
Ty tam jsou časy, kdy volba Pražanů mohla být vzorem. Takový výsledek euroservilní TOP 09 a STAN v hlavním městě, kde je vysoká koncentrace státních institucí, klíčových obchodních společností, univerzit a tak dále, spíše potvrzuje odtrženost nemalé části tzv. elit od reality. Jak jsem už odpověděl, lidé v těchto volbách nevolili proreformně. Možná mírně ano, ale v bláhovém přesvědčení, že reformy EU lze provést z Evropského parlamentu. Jasné ovšem je, že v Praze volili proti reformám. Važme si proto uměřenějšího chování mimopražských voličů.
Sociální demokracie obhajovala čtyři mandáty a nezískala jako jediná z parlamentních stran ani jeden, což je pokračování propadu z voleb do Sněmovny na podzim 2017. Blíží se konec této nejstarší politické strany u nás, nebo ji může někdo zázračně vzkřísit tak jako Miloš Zeman v 90. letech či Jiří Paroubek v roce 2006?
Mé uvažování je na hony vzdáleno levici, tj. i programu sociální demokracie. Nicméně je fakt, že rozumná levicová strana na naší politické scéně chybí. Její elektorát „konzumuje“ ANO Andreje Babiše. Sociální demokracii ničí slabost jejích vůdců a ideologické pokrokářství některých představitelů, typicky Jiřího Dienstbiera ml., Kateřiny Valachové a jiných. Dnešní sociální demokracii zajímá více neomarxistická agenda než starosti obyčejných lidí, kteří nejsou žádnou elitní menšinou, například LGBTXYZ…, kteří denně chodí do práce, aby tak tak uživili své rodiny. Můj recept na takové problémy je pravicový, tj. nižší daně, méně regulací a podobně. Nicméně je faktem, že tito lidé typickými voliči pravice nejsou. Pak je lepší, aby volili normální a ne-neomarxistickou levicovou stranu než ANO, Piráty a podobné excesy. Česká sociální demokracie už vícekrát ukázala, že umí vstát „z mrtvých“. Pokud nějaká silná osobnost dokáže sociální demokracii převzít, šanci na změnu vidím. Mimochodem, toto probuzení sociální demokracie je asi základním předpokladem pro odstavení ANO. A myslím, že prvním krokem bude muset být odchod z vlády vedené Andrejem Babišem. Obávám se, že k tomu se však nynější vedení ČSSD neodhodlá.
Psali jsme:
Koalice TOP 09 a STAN sice ztratila jedno křeslo, ale v Evropském parlamentu se udrželo trio Jiří Pospíšil, Stanislav Polčák a Luděk Niedermayer. Je ta pátá „probruselská“ kolona u nás už tak pevně zakotvena, když těmto třem ani často zmiňované hlasování prokazatelně proti zájmům České republiky nezabránilo v tom, aby se do Bruselu znovu dostali?
V politické praxi je nesmírně obtížné a především drahé dostat informace k lidem. Musíme si uvědomit, že lidi od politiků odděluje silná bariéra médií, politických neziskových organizací a dalších zprostředkovatelů. I kdybyste se rozkrájel, kontaktní kampaní to nedoženete. Situaci usnadňují sociální sítě, ale i tam, jak známo, přituhuje. Rozšířit informaci o hlasování těchto poslanců proti vlastní zemi, tak aby to mělo znatelný vliv na chování voličů, je v době ohromného informačního přetlaku nesmírně obtížné. A jak už jsem řekl, také drahé.
RNDr. Luděk Niedermayer
Naše výhoda i potíž spočívají v tom, že situace s masovou imigrací z afrických zemí a ze Středního východu v České republice v podstatě není problémem. V azylových centrech ti lidé jsou, ale srovnávat se v tomto s Německem, Francií nebo Velkou Británií naštěstí nemůžeme. Nicméně to neznamená, že tento problém nemůžeme mít. Neštěstí současných „mainstreamových“ politiků je v tom, že dokud nás problém skutečně a palčivě nepálí, neřeší jej. Většina z nich si uvědomuje, že stačí jen trochu méně politické korektnosti a mohou se ocitnout v nemilosti politických neziskovek a na ně napojených novinářů. Tak se raději tváří, že když tu problém není, tak tu ani nemůže být. Jsou zde výjimky, ale ty těmto vážným tématům dělají spíše medvědí službu.
Abych to shrnul, lidé o uvedeném chování europoslanců TOP 09 a STAN buď nevědí, nebo jej vytěsňují, nebo s ním souhlasí.
Třešničkou na dortu je zvolení Michaely Šojdrové, „matky všech sirotků“, která dokonce hlasy lidoveckých voličů vyšoupla z EP volebního lídra Pavla Svobodu. Co si myslíte o jejím úspěchu, byl dán tím skvělým marketinkovým tahem?
Ano, myslím, že právě toto paní Šojdrové pomohlo. A o to je to vlastně horší. Z její strany šlo zcela zjevně o vypočítavost. Další komentář není potřeba.
Ing. Michaela Šojdrová
Vaše hnutí Vědci pro ČR s výjimkou strany Pavla Teličky Hlas a recesistického hnutí ANO, vytrollíme europarlament, které zřejmě těžilo i z možné záměny s Babišovým hnutím, porazilo všechny neparlamentní subjekty. Přesto, jste z výsledku zklamán?
Zklamán nejsem. Výsledek může být vždy lepší. Kandidaturu jsme ohlásili teprve před několika měsíci. Přesto nám svůj hlas dalo téměř devatenáct a půl tisíce lidí. To není málo. Myslím, že jsme ukázali, že se politici nemusejí obávat postavit se levicovým pokrokářským myšlenkám, tedy neomarxismu a politické korektnosti.
Myslíte si, že Česká televize ovlivnila svým výběrem hostů do tzv. superdebaty výsledek voleb? Co říkáte tomu, že nepozvala představitele stran zastoupených v Evropském parlamentu, ale předsedy devíti stran zasedajících v Poslanecké sněmovně, čímž poškodila Svobodné? Nemá to stejnou logiku, jako kdyby před minulými volbami pozvala na závěrečnou debatu zástupce těch stran, které uspěly v eurovolbách, což ale neudělala?
Česká televize jedná velmi často manipulativně, a to tím, co zveřejní, tím, co nezveřejní, vhodně voleným kontextem, ale třeba také tím, koho a kdy pozve, či nepozve a podobně. Kandidoval jsem v loňských komunálních volbách za hnutí Brno+ v Brně, kde právě Česká televize zcela „nezvládnutým“ průzkumem ovlivnila složení předvolební debaty. Pro malé strany, které se derou nahoru, což je v demokracii přirozené a žádoucí, je neúčast v klíčové debatě smrtící. Právě to se nám stalo. Měli jsme volební potenciál šest procent, ale Česká televize nás z debaty vyřadila. Jsem přesvědčen, že to byl jeden z významných faktorů, kvůli kterému jsme skončili pod pěti procenty.
Mezi zavedenými parlamentními stranami a zástupy těch malých jsou v českém prostředí propastné rozdíly. Ty velké pobírají tučné příspěvky ze státního rozpočtu a jsou pravidelně zvány do médií. Ty malé nedostávají nic a média je v naprosté většině případů ignorují. Přitom pluralita politických stran je ústavně daný základ našeho politického systému. Za velké strany pracují jejich profesionální mediální oddělení či přímo externí agentury. Jste-li však v malé straně, můžete být sebeaktivnější, můžete každý týden posílat médiím stanoviska k aktuálním tématům, ale máte prostě smůlu. A z těchto výchozích podmínek překročit pětiprocentní hranici je v praxi extrémně obtížné. Šanci máte maximálně v komunálních volbách v malém městě. Rozhodně, a to chci velmi silně zdůraznit, nepláču a nestěžuji si. Beru věci, jak jsou. Jen konstatuji svou zkušenost a fakta. Alespoň od veřejnoprávních médií bych proto očekával více péče o demokracii v tom, že budou dávat mnohem více prostoru malým, neparlamentním stranám. Ne že to odbydou ve speciálním diskusním pořadu v nezajímavém čase, kde se malé strany „vykecají“ a dají pokoj.
A není naopak hrubým zvýhodněním pozvat zároveň zástupce STAN i TOP 09, když kandidují jako jeden subjekt? Pak měl tento jediný subjekt prakticky čtvrtinový prostor v debatě a dvojnásobek času než konkurence, přičemž hnutí ANO podle voleb do Sněmovny mělo cca třikrát tolik hlasů co TOP 09 a STAN dohromady, ale v debatě díky dvojnásobnému zastoupení měli zástupci tohoto dvojbloku dvojnásobek času než ANO.
Souhlasím s vámi. Nemám co dodat.
Ing. Miloš Zeman
Z pohledu celkových výsledků považujete za výhodu, že Evropský parlament už nebude jen pod diktátem lidovců a socialistů, jejichž koalice přišla o většinu?
To není špatná zpráva. Ale nezapomeňme, že lidovci ani socialisté nejsou to nejhorší, kdo v Evropském parlamentu zasedá. Obávám se, že ztráta většiny tohoto dvojbloku znamená nejvýše to, že namísto dvou evropeistických stran se dohodnou tři evropeistické strany. Pro mě se tím prakticky nic nemění. Ale uvidíme, třeba budeme příjemně překvapeni.
Přibylo euroskeptických poslanců, může to alespoň trochu změnit čím dál nepřívětivější tvář Evropské unie vůči národním státům, které chce EU podle bývalého prezidenta Václava Klause vymazat z mapy Evropy?
Přibylo jich, ale teprve čas ukáže, jak se seskupí do frakcí a jak dokážou svou sílu zúročit. Obávám se, že naplňování černé vize vyslovené exprezidentem Václavem Klausem se může zpomalit, ale ne zastavit. To by vyžadovalo návrat před Lisabonskou smlouvu, a ještě spíše před Maastrichtskou smlouvu. A to je tak zásadní rozhodnutí, že je zcela mimo akční rádius Evropského parlamentu. To by nejprve v podstatné většině států, a zejména v Německu a ve Francii, musely nejprve hrát prim reformní strany. A to se zatím, bohužel, neděje. Kruhem se vracíme k základnímu poznatku. Skutečně zásadní reformy EU musejí začít uvnitř členských států. Ledy se pohnou, až se pohnou politické scény velkých států.
Prozradíte, co bude dál s hnutím Vědci pro Českou republiku?
Pro nás byly volby do Evropského parlamentu prvním krokem, který nedopadl špatně. Rozhodně nechceme, aby naši voliči měli pocit, že ztratili svůj hlas. Vlastně že ho ztratili dvakrát – jednou, když nám ho dali u voleb, podruhé, když jsme se objevili a zase rychle zmizeli. Naše další kroky teď diskutujeme a určitě se budou odvíjet ve dvou rovinách – směrem k nové politické straně, což je velmi složitý a zdlouhavý proces, a jednak v rovině odborné – vytvoření expertní platformy podobně smýšlejících odborníků. Ale je pár hodin po volbách, to přece jen bude vyžadovat jistý čas.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
