Během devíti dnů došlo hned k několika událostem, které mohly vypovídat o náladě ve společnosti. Nejprve komunální volby a první kolo senátních voleb, pak na Den české státnosti druhá protivládní demonstrace pod heslem Česká republika na 1. místě a nakonec druhé kolo senátních voleb. Začneme tedy tím, co vzkázali voliči politikům svými hlasy ve volbách 23. a 24. září?

Pokoušet se porovnat výsledky komunálních voleb a výsledky voleb do Senátu je něco podobného, jako kdybyste chtěli porovnat veslařské primátorky a soutěž větroňů v dálkovém plachtění. Ty dvě věci nejsou prakticky v žádném přímém vztahu. Byrokratické složení komunálních a senátních voleb dohromady je přesným obrazem slavného výroku ruského politika Viktora Černomyrdina „Mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako vždycky“. V tomto případě v českém provedení, kdy se naše politická reprezentace a naši ústavní činitelé pokoušejí vytvořit kulatý čtvereček.

Komunální volby v žádném případě nedopadly tak, jak o tom mluvili Babiš a Fiala, tedy žádné zhodnocení výsledků pětikoalice za dobu jejího vládnutí. Naštěstí jsou naši občané tak rozumní, že v menších obcích a menších městech se snaží volit ty, o kterých si myslí, že budou obce rozumně v daných možnostech vést. Totéž pochopili i ti, kteří měli zájem, někde až sebevražedný anebo sebemrskačský, obce řídit. Hlavně se moc nemotat do „velké politiky“ A tak jsme na mnoha místech měli volební kandidátky pod názvy jako: „Za Dolní Bory krásnější“, „Sdružení pro obec Horní Dolní“ a podobně. V těchto jednotlivých kandidátkách se skrývali i zástupci všech možných stran a hnutí a typické je, že se ke své politické příslušnosti moc nahlas nehlásili. Sociální demokraté se úplně vypařili a ODS se většinou schovávala v nějaké koalici. Dobře totiž věděla, že by, až na Jihočechy vedené charismatickým Kubou, dostali všude na frak.

Co tedy bylo pro volby na komunální úrovni typické?

Ve většině menších obcí přestaly bratrovražedné boje různých klanů a rodin a pomalu se ustanovuje vláda místní honorace, tak jako tomu bylo v době Rakousko-Uherska, kde třeba v různých městech vládly strany zvané, jak jsem slyšel od pamětníků, „Za Brtnici krásnější“. Obecní volby a zájemce o místa radních také silně poznamenal masakr, který rozpoutala policie a státní zastupitelství proti místním voleným orgánům v době tzv. „Velké protikorupční revoluci“. To, že 80 procent trestních stíhání zahájených státními zástupci proti voleným funkcionářům obci – i díky soudům – zkrachovalo, způsobilo, že značná část zájemců o lokální politiku prostě přestala mít zájem. Na co pracovat a snažit se a zároveň být lovnou zvěří udavačů, různých aktivistů, a z řetězu utržených policistů a státních zástupců. Je nutno si přiznat, že dělat dnes starostu v jakékoliv obci znamená mít přátelské vztahy s policií a justicí. To znamená značné zúžení výběru kandidátů do komunální politiky. Dnes musí mít člověk hodně drsnou kůži, aby se vystavoval neustálým pomluvám, pomlouvačným článkům v novinách a na sociálních sítích, a nakonec i značně pravděpodobnému pokusu o trestní stíhání, třeba za stavbu lávky přes potok.