Švédská aktivistka Greta Thunbergová přednesla na klimatickém summitu OSN v New Yorku projev v rámci akce proti globálnímu oteplování. Ostře se pustila do politiků mimo jiné slovy: „Jediné, o čem vy dokážete mluvit, jsou peníze a pohádky o věčném hospodářském růstu“. Pokud by na ni politici dali, je vůbec představitelné, že by jednotlivé ekonomiky začaly najednou cílit místo k hospodářskému růstu k hospodářskému poklesu? Co by z toho vzešlo?
Ze slečny Grety mluví neinformovanost. Ekonom ví, že ekologické chování a hospodářský růst jsou propojené nádoby. Jsou-li lidé chudí, nějaká ekologie je vůbec nezajímá, zajímá je holé přežití. Proto jsou země jako Čína nebo střední Afrika zahrabané v plastech a odpadcích. Teprve když lidé zbohatnou, začnou je zajímat i subtilnější věci, jako je třeba ekologie. Nejčistší prostředí proto mají lidé v zemích bohatých.
V realitě za prvé klimatické změny nezastavíme a snaha o to je úplně marná. My se klimatickým změnám musíme přizpůsobit.
A za druhé hospodářský růst a peníze nejsou zhoubou, nýbrž naopak pomocnou rukou ekologie. Peníze a prosperita nejsou nemravné, právě naopak. To právě díky nim máme sílu i motivaci chovat se ekologicky. Pokud by lidstvo začalo poslouchat Gretu, pokud by vlády podle jejích požadavků začaly vše regulovat – skončili bychom v socialismu, zchudli a jakákoliv ekologie by šla k šípku.
Pokud tedy preferujeme hospodářský růst, za jak varovné pro českou ekonomiku máme považovat skutečnost, že tři spolkové země v sousedním Německu už se ocitly v recesi? Co především je tam poslalo?
Jedna věc je normální hospodářský cyklus. O něm bylo už dlouho zjevné, že růstová fáze musí skončit, a víte, že jsme tu o chystající se recesi mnohokrát v uplynulém roce mluvili.
Druhá věc je ale hloubka této recese a míra rozvratu hospodářství. A tady právě zaúřadovali zelení socialisti a klimatická úzkost. Přesněji řečeno likvidace automobilového průmyslu státní regulací a nesmyslně velký tlak na snížení emisí. Automobilky na jednu stranu sice už nějaký čas vykazovaly velký objem výroby, ale současně s ním klesající ziskovost. A teď problém vybublal, v Německu začíná éra propouštění.
Samozřejmě recesi bychom se jako kontinent nevyhnuli tak jako tak, ale kdybychom nedělali vše pro likvidaci automobilek ve jménu CO2, to propouštění by bylo mnohem menší. A protože Česko – a Slovensko – jsou nejen velmi propojené s německou ekonomikou, ale navíc jsou ještě extrémně automobilově zaměřené, pochopitelně se k nám tento německý problém časem propíše. Díky – nejen – německým zeleným socialistům tak u nás budou lidé přicházet o práci.
Už se „těším“, jak tihle propuštění budou celí žhaví pořídit si rychlonabíječky na elektroauta a soláry na střechu. Namísto toho si pořídí staré čoudící ojeté diesely a naládují kamna briketami. To je právě ta vzájemná propojenost bohatství a ekologického chování… A to ještě pomíjím fakt, že jsem v hloubi duše přesvědčená, že kvalitní diesel je ekologičtější než elektromobil a solární panely odrážející teplo do okolí přispívají k oteplování víc než ta kamna.
Psali jsme:
Tempo spotřebitelské inflace v posledních měsících překonává předpoklad ČNB, ale centrální banka na svém zasedání ke zvýšení úrokových sazeb nesáhla, i když dva hlasy ze sedmičlenné bankovní rady byly pro. Je správné, že zvítězila opatrnost daná nejistotami a riziky z vývoje v zahraničí nad faktory svědčícími pro zvýšení sazeb, jako jsou prognóza vývoje, zvýšené inflační tlaky nebo slabá koruna?
V poslední době jsem čím dál tím přesvědčenější, že centrální bankéři žijí v obrovské sociální bublině a v podstatě jsou odtržení od ekonomické reality. Zvyšovat úrokové sazby či jen o tom uvažovat v okamžiku, kdy Německo zabředává čím dál víc do recese, je dle mého soudu nepochopitelné tunelové vidění. Jenom to podporuje můj názor, že centrální bankéři jsou neustále o několik kvartálů zpomalení za realitou. Namísto aby hospodářský cyklus předvídali a včas se ho snažili vyrovnávat či „neutralizovat“, jak jim ekonomická teorie velí, kulhají svými rozhodnutími se zpožděním za ním, čímž naopak jeho výkyvy nevědomky podporují.
Tady si neodpustím drobnou osobní poznámku – čím dál víc se kloním k názoru, že i „klasická“ ekonomická teorie, která se snaží centrální bankéře vést k „neutralizování“ hospodářského cyklu, to jest ke zmírňování recesí i zmírňování konjunktury, je v jádru mylná. Domnívám se, že dokonce i takové chování centrálních bank ekonomiku dlouhodobě poškozuje a činí ji méně efektivní. Centrální banka by neměla do hospodářského cyklu zasahovat NIJAK. Nicméně to jsme už na poměrně odborném ledě a prostor na detailní vysvětlení tu nemáme.
Co si myslíte o tom, že Evropský výbor pro systémová rizika, který dohlíží na finanční stabilitu v Evropské unii, poslal České republice varování před zranitelností trhu s nemovitostmi s tím, že jeho vývoj představuje systémové riziko pro finanční stabilitu a mohl by vést k závažným dopadům na vývoj ekonomiky?
Doufám, že neřeknu nic „tajného“, když konstatuji, že tahle vámi citovaná zpráva má poněkud divočejší pozadí. Vyhnu se konkretizování, ovšem podle mých informací od dobře informovaných zdrojů tato zpráva vyznívá mnohem měkčeji, než Evropský výbor pro systémová rizika zamýšlel. Problém je v tom, že Výbor posuzuje více zemí a každá z nich má ke svému realitnímu trhu trochu jiný přístup. České orgány si ještě jakžtakž realisticky uvědomují, že trh nemovitostí je u nás opravdu problém, některé jiné země, opět nebudu jmenovat, to ovšem vidí jinak. A tak na Výbor existují značné politické tlaky, aby zpráva vyzněla v mezinárodním kontextu tu negativně, tu pozitivně. Výsledkem je nakonec kompromisní metodika a kompromisní vyznění výsledné zprávy. Podtrženo a sečteno: trh nemovitostí je u nás přehřátý opravdu festovně.
Považujete Sněmovnou definitivně schválenou novelu zákona, podle níž politikům při kumulaci funkcí klesne druhý plat o 60 procent, za útok na nejnižší lidské pudy, jak to ve svém emotivním vystoupení zhodnotil poslanec ČSSD a starosta Náchoda Jan Birke? Nebo je dobře, že klesne motivace hromadit politické funkce, když už to tolik neponese?
Je to podobně nemorální jako třeba progresívní zdanění. S kýmkoliv za ČSSD se sice shodnu jen zcela výjimečně, ale v tomto případě souhlasím, že opravdu jde o útok na nízké lidské pudy. Politika je práce jako každá jiná. A čím hůř budou politici zaplaceni, tím větší budou mít motivaci nechat se korumpovat. To se, řekla bych, moc nerentuje. Když už chceme v tomto ohledu ušetřit, raději snižme počet politiků tím, že zrušíme některá ministerstva – horkým adeptem je třeba Ministerstvo kultury – a spolu s ním i úředníky.
Stejně jako jsme ekologií začali, tak jí i skončíme. V Paříži plánují v příštím roce přispět svým obyvatelům 500 eur na nákup elektrokol, což je polovina ceny levnějšího ekologického bicyklu. Mezi země, které už takto postupují, patří například Švédsko, Norsko, Skotsko a Portugalsko. Stálo by za to, aby se přidalo i Česko nebo alespoň Praha? Jaký smysl kromě omezení znečištění by takové dotace měly?
Probůh, jen to ne, snad Praha na něco takové neskočí! Ještě víc kol v ulicích povede k ještě většímu počtu uzavřených pruhů pro auta, tím pádem k pomalejší a chaotičtější dopravě, a tím pádem k víc kouřící a méně ekologické dopravě. Uvědomme si, že ekologická doprava je doprava plynulá, nikoliv doprava stojící v zácpě.
Pak tu je samozřejmě ten fakt, že Praha není Barcelona a hodin slunečního svitu tu máme jaksi mnohem méně… Naopak tu máme značnou část roku sníh a ještě větší část roku odpornou hnědou rozbředlou břečku, zkrátka něco, v čem na kole jezdí jenom sebevrah, blázen, nebo Greta. Takže snažit se Prahu postavit jako město závislé na elektrokolech znamená její dopravu paralyzovat. A město s paralyzovanou dopravou se vylidňuje a … chudne. Zase jsme u toho.
Celá tahle posedlost elektromobilitou se možná jednou ukáže jako slepá vývojová větev, až lidstvo přijde na to, že vodíkové motory jsou nejen praktičtější, ale dokonce i ekologičtější. Ale aby na to lidstvo přišlo, patrně si nejprve bude muset nabít ústa, jako si je nabilo kupříkladu s přimícháváním bioaditiv.
Psali jsme:
|
ZLATÝ POKLAD aneb Pohádky o penězích, které vaši rodiče nesměli znát Bohatě ilustrovaná kniha pohádek finanční gramotnosti ekonomů Šichtařové a Pikory. Pro děti ve věku přibližně 6 až 13 let.
* OBJEDNAT za zvýhodněnou cenu ZDE
|
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
