V reakci na to, že při vyjednávání o podpoře druhé vládě Andreje Babiše se schyluje ke shodě na uzákonění referenda, zazněly hodně dramatické výroky ohledně zpochybňování členství Česka v EU. Naše případné vystoupení by se prý dalo přirovnat k dobrovolné amputaci ruky, šlo by také o ekonomickou sebevraždu, Česko by se ocitlo v pozici Běloruska a nikdo rozumně uvažující prý nemůže chtít českou ekonomiku závislou na exportu uvrhnout do doby temna. Měli by si politici tato aktuální vyjádření a varování ekonomů vzít k srdci a přestat si hrát s ohněm, tedy s myšlenkou na referendum o našem setrvání v Evropské unii?
Když lid mohl rozhodovat v referendu o vstupu do Evropské unie, má taky právo rozhodnout o vystoupení z EU. Vlastně když nad tím tak přemýšlím, sotva nacházím jiné téma, pro které by se referendum hodilo, všechno ostatní jsou prkotiny. Bylo by koncem demokracie „dovolit“ lidem odhlasovat vstup do EU, ale „zakázat“ jim odhlasovat vystoupení, nota bene když podmínky EU se po Lisabonské smlouvě zásadně změnily. Takže jedna věc je ligitimita referenda – ta je v této otázce nezpochybnitelná.
Když porovnáte hospodářskou situaci naší země na začátku roku 1990 a 2018, kdy byla lepší?Anketa
Jiná věc je, zda je „šikovné“ o členství v EU hlasovat právě teď, když ještě nevíme, jak přesně dopadne Brexit, ani když nevíme, jak dopadnou francouzské úvahy o případné vícerychlostní EU. Umím si totiž představit, že znalost odpovědí na tyto dvě otázky by mohly u mnoha lidí změnit jejich názor na to, jak hlasovat, zkrátka nehlasovali bychom natolik naslepo. Asi by tedy bylo mnohem strategičtější referendum vypsat s dostatečným časovým předstihem a uskutečnit jej třeba za tři-čtyři roky. Ostatně i referendum v Británii se plánovalo roky.
Poslanec Václav Klaus mladší v rozhovoru pro TV Echo prohlásil, že pokud projde proti vůli České republiky reforma azylové politiky Dublin IV, která počítá s permanentním přerozdělováním azylantů v krizových situacích, tak by bylo na čase uvažovat o referendu o členství v Evropské unii. Ve světle nejrůznějších socializačních opatření, kontrol, buzerace toho, jak lidi mají, nebo nemají žít, ekologických doložek, mu Dublin IV připadá jako něco, s čím už bychom se smířit neměli. Odpůrci referenda o EU ale tvrdí, že běžný volič nemůže mít dostatek informací, a proto by o něčem tak závažném rozhodovat neměl. Nebyla by ta volba nakonec mnohem jednodušší, tedy mezi prosperitou v EU a bezpečím mimo ni, na což by si lidé názor asi uměli udělat?
Opět se vracíme k vaší první otázce. Jak může někdo být tak drze samolibý, že si může troufnout říct, že voliči jsou dobří leda tak k tomu, aby odhlasovali vstup do Evropské unie, ale už nejsou hodni toho hlasovat o setrvání?
A mimochodem – já mám stejný názor na Dublin IV. I já jej považuji za mimořádně nebezpečný politický experiment. I pro mě je za hranou únosnosti.
A nenechte se mýlit, já případné opuštění EU vůbec nezlehčuji. Nikdy jsem neřekla, že by to bylo snadné. Ono by to snadné být mohlo, kdyby „tvrdé jádro“ Evropské unie v čele s Francií, Německem, Lucemburskem a spol. nebylo mstivé, ale bylo racionální. Proto také jsem pro vypsání referenda až poté, co budeme v některých otázkách moudřejší, a předesílám, že rozhodně to není černobílá věc. Bohužel jsem toho názoru, že jakkoliv je opuštění Evropské unie náročnou operací, případný Dublin IV je nejspíš ještě mnohem větším problémem.
Psali jsme:
Obrat zahraničního obchodu ČR vzrostl v roce 2017 na 7 972,1 miliard korun, přebytek obchodní bilance dosáhl loni hodnoty 152,6 mld. Kč. V té souvislosti jsem zaregistroval názor, že závislost české ekonomiky na evropském trhu je příliš silná a že bychom měli více diverzifikovat náš zahraniční obchod, abychom byli odolnější v případě propuknutí lokálních hospodářských krizí. Lze té větší diverzifikace nějak docílit, když logicky většina asi hledá uplatnění na trhu EU než na nějakých vzdálenějších trzích?
Tak můžeme si vybrat, že… Můžeme naše hospodářství centrálně plánovat a autoritativně se rozhodovat, se kterými trhy se budeme bavit. Anebo to necháme na jednotlivých podnicích a budeme jim důvěřovat, že samy vědí lépe, co je pro ně dobré, než by to věděla centrální plánovací komise.
Správně jste pochopil můj sarkasmus. Tohle prostě není věc, kterou někdo může centrálně „řešit“ či rozhodovat. To je a MUSÍ být věc, která vzniká spontánně.
Ministerstvo financí počítá od ledna 2019 v navrženém zákonu se zrušením superhrubé mzdy a zavedením sazeb daně z příjmů fyzických osob 19 a 24 procent. ODS uvedla, že s návrhy nesouhlasí a považuje je za marketingový trik, který nic neřeší. Asi si vzpomeneme, že zavedení superhrubé mzdy byl pro změnu trik Miroslava Kalouska, který měl pomoci zakrýt právě ODS nesplnění slibu o dani z příjmu 15 procent, což ve volbách 2006 sliboval později odstavený Vlastimil Tlustý. Je rozumné vracet se do původního stavu a vyvolat tak náklady na nové účetní programy a vše s tím související, nebo lepší nechat už stav po Kalouskově fintě, na který si všichni zvykli?
Jakmile jde jen o přejmenovávání stávající stavu, aniž by skutečně fyzicky daně klesly, je to na nic, a ještě je to drahé. Lze jednoznačně prokázat na porovnání dat z různých zemí, kde vedle sebe dáme růst HDP a četnost daňových úpravy, že nejvíce prosperují země, které mají daňové systémy co nejstabilnější.
Nedá mi to, abych se vás znovu nezeptal na bitcoin. Týden před Vánocemi se prodával za 20 tisíc dolarů, začátkem tohoto týdne se propadl až pod 6 tisíc dolarů. Vzhledem k tomu, že ve stejný den – 5. února – zažily i akciové trhy „nejčernější den“ za celé roky, lze v kryptoměně vidět do budoucna rozbušku, která může vést k panice ve finančním světě a následným krizím velkých rozsahů jako třeba v roce 2008?
Ano, ale je tu jedno ALE. Zatím se pořád bavíme dost hypoteticky, protože ve hře je ještě příliš mnoho proměnných. Kryptoměny se mohou stát rozbuškou závažnějších problémů pouze za situace, kdy se do nich zapojí kritický počet hráčů a současně dojde ke kritickému poklesu jejich kurzu. A kde je ta kritická hodnota, momentálně nikdo přesně neví. Můžeme však odhadnout, že jsme od ní už relativně blízko. Jen není jasné, zda jsme těsně pod, nebo těsně nad.
Proč si to myslím? Protože kryptoměny ukázaly, že se chovají jinak, než se o nich předpokládalo. Většina těch, kteří s kryptoměnami spekulovala, věřila, že se budou chovat jako bezpečný přístav a alternativa ke klasickým finančním trhům, například akciím. Že se budou chovat jako zlato: čím větší propad akcií, tím větší růst kryptoměn. Ale realita je přesně opačná. Praxe ukázala na silnou pozitivní korelaci mezi trhem cenných papírů i trhem kryptoměn! To je důkazem toho, co ekonomové – na rozdíl od některých amatérských spekulantů – vždy tušili: Totiž že růst cen kryptoměn není založen na jejich skutečné „užitečnosti“, na jejich údajné schopnosti fingovat jako prostředek směny či uchovávat hodnotu. Nýbrž že je téměř ze 100 procent pouze důsledkem spekulací. A to je na nich právě to nebezpečné.
Takže nyní se vlastně čeká na nějakou záminku. Je to 50 na 50, zda ta záminka jako první postihne kryptoměny, a ty pak s sebou strhnou akcie, nebo to bude obráceně. Ale až k ní dojde, jako jsme první vlaštovky už mohli pozorovat právě v uplynulém týdnu, oba trhy poklesnou. A otázka zní, jak moc to bude. Čímž se vracíme k tomu, co jsme říkali na počátku: Pokud to bude o větší jak kritickou hodnotu, pak to může odstartovat analogii roku 2008. Je to tedy teď tak trochu ruská ruleta.
Některé banky v USA a ve Velké Británii v poslední době znemožnily používat platební karty pro nákup kryptoměn. Není tohle opatření ve skutečnosti návodem, jak se bitcoinu a spol. snadno zbavit?
To záleží na tom, jaké máte s bitcoinem a dalšími virtuálními měnami úmysly… Já nejsem odpůrcem spekulací na bitcoin. Já jen říkám, že kdo s ním spekuluje, musí si být vědom extrémně vysoké míry rizika. Každopádně jedním z těch rizik s kryptoměnami spojenými je právě podobná regulace. Znemožnění použití platebních karet pro nákupy kryptoměn, jak k tomu přistoupily například některé britské a americké banky, je velmi efektivním způsobem, jak spekulace na kryptoměny hodně ztížit. A taková regulace může ještě přitvrdit. Lze například znemožnit platební styk mezi bankou a kryptoburzou. To všechno sice teoreticky lze obejít, ale je to už tak nepohodlné, že to pro většinu drobných spekulantů bude znamenat konečnou. Je to podobné, jako když na pražský Nuselský most nainstalujete zábranu proti sebevrahům. Jistě, jde ji přelézt. Ale myšlenka, že si s sebou sebevrah přinese žebřík, je dost divná. Sice to technicky vzato sebevraždu neznemožní, ale v praxi je to z psychologických důvodů kupodivu opravdu omezí. A podobně i tyto administrativní regulace mohou zcela zásadně odradit mnoho drobných spekulantů.
Německé odbory IG Metall uzavřely po dlouhých jednáních a vlně stávek v pondělí v noci se zaměstnavateli dohodu o mzdách a pracovní době průmyslových pracovníků v jihozápadním Německu. Mě více než to, že se mzdy od dubna navýší o 4,3 procenta, zaujalo, že zaměstnanci také získají možnost pracovat až dva roky místo standardních 35 jen 28 hodin týdně. O čem vznesení a pak i schválení tohoto požadavku vypovídá?
Já se obávám, že se v tom do značné míry promítají tendence přicházející ze Skandinávie, kde se se zkracováním pracovní doby mohutně experimentuje. Jedna věc je zkracování pracovní doby na pracovišti – to u některých profesí je s probíhající průmyslovou revolucí víc než žádoucí. Lidé v rostoucím počtu profesí mají víc možností pracovat z domova. Jiná věc je ale dostávat stejný objem peněz za menší množství odvedené práce. To není ničím jiným než jinou formou zvyšování mezd.
Evropský parlament vyzval Evropskou komisi, aby zastavila střídání zimního a letního času v zemích EU. Uspěla tak skupina 80 poslanců v čele s předsedou právního výboru Pavlem Svobodou z KDU-ČSL. Zatím není jasné, zda zůstane v platnosti spíše letní čas, nebo ten zimní. Má z ekonomického hlediska střídání času ještě nějaký význam?
Myslím, že už nemá. Respektive má to určitý význam v tom smyslu, že je praktické mít sladěné časy a tedy začátky pracovní doby, otevírací doby a podobně v hraničních oblastech. To je ale argument k tomu, aby časy byly v jednotlivých zemích sladěné, aby se netrhla jedna země od těch ostatních. Není to argument pro střídání letního a zimního času v celé Evropě. Také bych byla pro zrušení. Biologicky na to člověk není stavěný a obtěžuje mě to.
Psali jsme:
|
aneb Zpráva o podivném stavu světa a co s tím
Stojí lidstvo na prahu ráje, anebo naopak pomalu degeneruje a řítí se vstříc svému konci? A jsme odsouzeni do role pouhých diváků, anebo můžeme o svém osudu rozhodnout sami? Dá se vůbec v okamžiku těchto dějinných změn najít něco jako svatý grál štěstí? Odpověď na tuhle otázku vás hodně překvapí...
|
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
