Čerstvě jste se vrátila z Nepálu. Jak jste se tam vůbec ocitla?

Odletěla jsem tam začátkem dubna se skupinou kamarádů na středně obtížný trek do východního Nepálu, kde jsem nikdy předtím nebyla. Pracovala jsem dříve jako průvodkyně a ráda bych se k tomu vrátila. Měla jsem před třemi lety těžký úraz, takže jsem si teď i zkoušela, jestli na to mám a mohu se této činnosti profesionálně aktivně věnovat. Ráda bych s tím opět začala už od podzimu.

V Nepálu jste zažila zemětřesení, co se většině Čechů naštěstí nikdy nestane. Jak jste ho pociťovala?

První výrazný otřes, kterému naměřili 7,8 stupňů Richterovy stupnice, jsme zažili ještě při přechodu sedel ve východní oblasti země. Kde se zemětřesení nikterak výrazněji neprojevilo. Ani jsme ho nezaznamenali. Proto když jsme sešli do osady, kde jsme z tranzistoráku slyšeli zprávy o zemětřesení, bylo to pro nás velké překvapení. Dokonce jsme si nebyli jistí, zda místním správně rozumíme, protože neznali anglický výraz pro zemětřesení. A poslední bylo v Nepálu před 80 lety. Přesvědčil nás až slabší otřes, který krátce poté následoval. Dílo zkázy jsme spatřili až poté když jsme se přemístili do turistických center. Bylo mi hned jasné, že tam zůstanu. Nepál je země, která mi přirostla k srdci. Přemýšlela jsem jen, jak bych jim mohla být užitečná. Myslím, že mám organizační schopnosti. Zároveň vím o chaotismu Nepálců. Umím také sehnat peníze od přátel na nějakou charitu. Takže jsem zahájila sbírku a postupně se sehnala docela velká částka.

Na co jste peníze použili?