Politici EU si nedávno připomínali šedesáté výročí Římských smluv, jedněch ze zakládajících dokumentů EU. Čím to může být, že většina občanů v ČR nemá příliš kladný poměr k EU a ti, co jej ještě nedávno měli, tak jej ztratili v souvislosti s migrační politikou Unie?
Ano je realitou, že podpora Unie klesá, a to i v zemích, kdy až donedávna byla poměrně vysoká. A také je realitou, že EU prochází poměrně silnou fragmentací, štěpením. A nejde jen o známé dělení sever–jih, jde o řadu rozdílů v názoru na zahraničněpolitické vztahy Unie, otázky bezpečnosti, obrany. A samozřejmě migrace...! A stopa brexitu...! Současná situace je kromě slabé předvídatelnosti (a adekvátní reakce) zásadních geopolitických přeměn, jimiž současný svět prochází od konce duálního modelu světového uspořádání, který se zhroutil po pádu komunismu, i hořkým plodem tzv. Real Politik, která zejména v průběhu minulé dekády vytlačila zásadní hodnotovou debatu evropských státníků a redukovala ji spíše na handlování o postech, či nepřiměřenou pozornost institucionálnímu rámci, jako byla Lisabonská smlouva, která zjevně chod EU nezefektivnila. Jako společenství EU byla oslabena, nepřipravena si najít jednotný názor a postup k řešení současných zásadních problémů. A bude velmi obtížné hledat východiska, vyhnout se populistickým návodům, nacionalistickému sobectví. Přes kritický a realistický přístup, který si vůči EU a evropským institucím držím, považuji stále evropský projekt za nosný, smysluplný. Vidím v něm sílu solidarity, humanismu, spolupráce. Jakkoliv je mnozí považují za přežitou veteš a z rozpadu Evropské unie se těší a aktivně k němu přispívají, byť občas v teplých křeslech Evropského parlamentu. Zkrátka: Znám jedinou větší pohromu, než je existence Unie, a to je její neexistence...
Devět měsíců poté, co občané Velké Británie v referendu rozhodli o odchodu z Evropské unie, aktivovala premiérka Theresa Mayová článek 50 Lisabonské smlouvy. Díky tomu se uvede do pohybu mechanismus, na jehož konci by se měli Britové za dva roky ocitnout mimo sdružení v tu chvíli už jen 27 evropských států. Protože jste působil v Evropské bance pro obnovu a rozvoj v Londýně, tak určitě tušíte, co poté nastane v hospodářské rovině... Bude mít odchod Velké Británie ekonomické dopady? A jakým směrem? Kdo na něj doplatí nejvíc?
Je téměř jisté, že odchod Spojeného království s sebou nese náklady. Politické, bezpečnostní, ekonomické. Těm, kteří říkají, že tomu tak není – ať už na ostrovech, nebo na kontinentu – a navíc ještě tvrdí, že se nic nestalo a vše funguje, je třeba vzkázat, že svévolně brouzdají v čase. Máme za sebou referendum o brexitu, samotný odchod UK a jeho fazóna je v úplných počátcích, důsledky se mohou projevit až poté a v závislosti na tom, jak vyjednávání dopadne. Do té doby jsou jakékoliv soudy předčasné.
Domníváte se, že se většině lidí žije v naší zemi pohodlně a že mají dostatek všeho? Narážím na fakt, že Češi mají podle statistik malé platy, a to zejména ve srovnání se Západem. Čím to je a dá se s tím vůbec něco dělat? Jsou snad Češi nešikovní, anebo líní?
Češi vůbec nejsou líní, ani nešikovní. Opak je pravdou! Dobře jsme to viděli na tom, jak skvěle se uměla uplatnit vlastně každá vlna české emigrace v řadě velmi různých oborů a často za velmi nelehkých podmínek. Češi si i nyní vedou v zahraničí dobře, jsou adaptabilní. Ale nejen v zahraničí! Máme schopnost improvizace, máme fortel, umíme zabrat, když je potřeba. A jak se nám v Česku žije? Máme jednu z nejnižších měr chudoby v Evropě, stále nižší, přestože se prohlubující, příjmovou diferenciaci než země západní Evropy. Samozřejmě jsem si vědom, že za celostátními průměry se skrývají rozdíly regionální, oborové i rozdíly mezi příjmy mužů a žen. O zaostávání českých platů za západními se v poslední době píše a diskutuje často a kriticky. Byl bych tady trochu opatrný: v hodnocení přiměřenosti mezd a jejich mezinárodním srovnání nelze odhlédnout od zkoumání vztahu mezi vývojem mezd a produktivity práce či kapitálu. To není úplně triviální analýza, a dokonce mě zaujala natolik, že bych se s kolegy z pražské VŠE do ní chtěl pustit.
O prezidentský post se chce ucházet Jiří Drahoš, který již ohlásil svou kandidaturu. Jak vidíte jeho šance proti Miloši Zemanovi? A co Horáček či další adepti? Co byste jim jako někdejší nestranický kandidát na prezidenta doporučil?
Nevidím jediný důvod ani necítím potřebu komukoliv z kandidátů dávat doporučení či rady. Na to mají dostatek lidí ve svých volebních týmech. Které si sami vybrali a kterým důvěřují. Kterýkoliv z kandidátů to bude mít proti stávajícímu prezidentovi mimořádně těžké. Už proto, že elektorát Miloše Zemana je relativně pevný a bude obtížné jej rozdrolit. Navíc podpoří-li Miloše Zemana explicitně Andrej Babiš a dá jasný vzkaz svým voličům, bude to o to těžší.
Andrej Babiš dle dosavadních průzkumů směřuje k jasnému vítězství v parlamentních volbách. Je to tak dobře? Jak si vysvětlit to, že většině veřejnosti nevadí jeho někdejší členství v KSČ ani podezření na spolupráci s StB, ani Babišova dobrá kariéra v 80. letech?
Andrej Babiš je skutečně novým fenoménem české politiky, který nemá obdobu v polistopadové éře, snad s výjimkou epizody Věcí veřejných. A to v systémovém smyslu. Je to člověk, který doslova vtrhl do české politiky, když mistrně využil zklamání, možná i znechucení velké části české populace z působení tradičních poltických stran; jednoduchými slogany, kterým všichni rozumějí a chtějí je slyšet, dovedl oslovit a zřejmě udržet svoji voličskou základnu. To působí na voliče zřejmě mnohem účinněji než konzistentní politický program, vize či vyjádření jeho hnutí k zásadním problémům dnešního světa či Evropy.
To, jak česká společnost vstřebala jeho působení v předlistopadové éře je pozoruhodné. Své členství v KSČ totiž vyřídil jednou větou – nezaznamenal jsem žádný odpor či vyjádření těch, kteří z tohoto důvodu proti mě v antikampani při prezidentské volbě šířili petice, nahrávali videa atd... Kdeže jsou tehdejší radikální a spravedliví?
Řídit stát jako firmu. Motto, které Andrej Babiš razí. Někoho to možná rozesmutnilo, neboť zjistil, že k úspěchu nevedou ideje jako boj za svobodu, ale prostě jen exaktní a pragmatická správa státu... Jak na to nahlížíte coby někdejší ministr financí? Dostalo se něco peprného k vašim uším ze strany ministerstva financí?
Jsem toho názoru, že stát, alespoň v podmínkách parlamentní demokracie, prostě řídit jako firmu nejde. A to z prostého důvodu: ve firmě na rozdíl od správy věcí veřejných není nutné dbát na demokratické normy (což je ve firmách logické). Chápu, že tomu, kdo dlouho řídí firmu či instituci, může připadat demokracie jako něco otravně zdržujícího, parlament jako žvanírna, hledání konsensu jako zbytečná ztráta času. Ale pluralita názorů, diskuse a následné hlasování jako forma nalézání politického řešení problémů je prostě nenahraditelnou esencí demokracie a nic lepšího (co by nás nezbavilo svobody) k mání prostě nemáme. A aby toho nebylo málo, k opravdové demokracii patří i subjekty či partneři mimo vlastní politický systém: odbory, profesní svazy, nevládní organizace... I s těmi je nutné vést dialog. I to může někoho zdržovat či obtěžovat.
Kolem Andreje Babiše existuje řada temných podezření, ať už se týkají jeho podnikatelských začátků a finančních operací, díky kterým se stal majitelem Agrofertu, či aktuálních kauz typu „dluhopisy“ nebo Čapího hnízda. Spekuluje se, že ještě do voleb by Babiš mohl být obviněn, nicméně ve všech průzkumech je on i hnutí ANO na špičce. Jak je možné, že to jeho voličům nevadí?
To je třeba se zeptat jeho voličů. Je ale důležité, aby všechny kauzy, na něž se ptáte – a tady mluvím bez jakýchkoliv apriorních soudů – byly korektně a objektivně posouzeny orgány, které jsou k tomu určeny. Že se o nich povede vášnivá diskuse politická v Parlamentu, médiích či v předvolební kampani stejně jako o jiných politicích, je nabíledni.
Umí vůbec Andrej Babiš „dělat politiku“? Koho si nejspíše bude chtít po volbách „ochočit“ jako koaličního partnera? Lidovce se Starosty, KSČM, Okamuru, či ODS? Anebo sklapne Kalouskova past „všichni proti Babišovi“?
Vyčkejme na situaci po podzimních volbách. Vše bude záležet na povolební aritmetice rozložení hlasů, na koaličním potenciálu možných koaličních partnerů. A samozřejmě také na postupech, které při sestavování budoucí vlády zvolí současný prezident republiky. Bude samozřejmě odpovědností případných koaličních lídrů zastupujících tradiční či systémové subjekty vůči voličům, aby politický „sňatek“ s hnutím Andreje Babiše dovedli zdůvodnit především jako prospěšný této zemi a nejen pro aktuální podíl na moci.
Okolí líčí Andreje Babiše jako neúnavného, nekompromisního, autoritativního, přirozeně vulgárního, hektického workoholika, který se nezdržuje s tím, co chtějí druzí. Nadřazenost a kontrolu údajně dává najevo i vlastním poslancům a členům, kteří dle vlastních slov mívají problém k Babišovi vůbec najít nějaký komunikační kanál. Může to tímto stylem dotáhnout na post budoucího prezidenta České republiky?
Z jeho vlastního manažerského působení ať už ve firmách, či na ministerstvu pana Babiše neznám, informace z ministerstva nesbírám.
Pane expremiére, čím se nyní profesně zabýváte? V loňském rozhovoru pro časopis Týden jste uvedl, že jste „pracující senior“. „Těsně spolupracuji s Českým statistickým úřadem, velmi těsně s korejskou ambasádou, protože Korejci jsou mi coby investoři velice sympatičtí, blízcí a už jsem s nimi spolupracoval během dvou let svého pobytu v Londýně... a pak jsou to věci jako Správní rada a Vědecká rada VŠE...,“ uvedl jste. Můžete, prosím, rozvést spolupráci s Korejci? O jaký byznys jde?
K mým aktivitám by od podzimu letošního roku mělo přibýt i pedagogické působení na Vysoké škole ekonomické. Již vloni se podařilo akreditovat nový předmět, Master of Statistics, zaměřený na principy vytváření a provozu moderní statistické služby a základní systémy a metody, s nimiž moderní státní statistika pracuje. Učit jej budeme v angličtině na magisterském stupni, studenty hledat především v zemích bývalého Sovětského svazu, západního Balkánu, popř. dalších.
A Jižní Korea? Od loňského roku stojím v čele Korejsko-českého fóra budoucnosti, které sdružuje významné osobnosti obou zemí v oblasti byznysu, energetiky, školství, kultury, vědy a výzkumu. Posláním Fóra je formulace strategických směrů spolupráce v jednotlivých oblastech, jejich operacionalizace do jednotlivých programů i monitoring toho, jak se je daří naplňovat. Fórum má za sebou dvě úspěšná zasedání, dobře koordinovaná s jihokorejskou ambasádou i ministerstvem zahraničí. To poslední se na podzim loňského roku konalo v Soulu při příležitosti oficiální návštěvy českého ministra zahraničí v Korejské republice. A program letošního zasedání začínáme připravovat. V poslední době se ve spolupráci s korejskou stranou rýsuje i mé zapojení do některých projektů v oblasti energetiky.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Olga Böhmová
