Druhým týdnem hýbe společností vývoj vrbětické kauzy. Jádrem příběhu jsou agenti ruské vojenské rozvědky GRU, kteří měli v roce 2014 způsobit výbuch muničních skladů. Proběhla diplomatická válka s Moskvou, vzájemné vyhošťování diplomatů, či z české strany ruských agentů s diplomatickým krytím. Jak si celou věc sám vykládáte?
Jako nesmírně závažnou událost, o níž však, bohužel, jako běžný občan České republiky, nemám žádné detailní a ověřené informace, abych si z nich mohl udělat nějaký vlastní závěr. Mohu pouze reagovat na to, co bylo zveřejněno. Tedy pokud příslušné instituce došly k závěru, že dva agenti ruské vojenské rozvědky GRU byli zodpovědní za to, že ve Vrběticích došlo k výbuchu, při němž dva čeští občané přišli o život, tak pak vnímám rozhodnutí vyhostit 18 agentů, kteří pracovali na ruské ambasádě pod diplomatickým krytím, za adekvátní reakci. Na takovýto akt musela samozřejmě ruská strana reagovat, i když nechápu, proč se nedržela běžné reciprocity, tedy proč Rusové vyhostili 20 a ne 18 českých diplomatů.
Na vaši otázku se mi špatně odpovídá, neboť, opakuji, nejsem příjemcem utajovaných informací, dokonce ani neznám pravidelné výroční zprávy BIS apod. Popis událostí je mi tedy, jako všem občanům, předkládán k věření, a to s odkazem, že k těmto závěrům došly všechny naše hlavní bezpečnostní složky. A pravděpodobně k tomu skutečně došlo tak, jak je to popisováno, anebo aspoň v podobných konturách.
Nosíte venku roušku nebo respirátor?Anketa
Má smůla spočívá v tom, že jsem byl předsedou Valného shromáždění OSN v době, kdy na jaře 2003 došlo k invazi do Iráku vojsky tzv. koalice ochotných vedených USA a tato intervence byla ospravedlněna zjištěním zpravodajských služeb, že irácký diktátor Saddám Husajn shromáždil zbraně hromadného ničení (ZHN) a stal se tak hrozbou nejen pro region, ale pro celý svět. Těmto informacím uvěřila i česká vláda a explicitně je podpořil tehdejší ministr zahraničí Cyril Svoboda. Pamatuji si, jak tehdejší ministři zahraničí a obrany přesvědčovali poslance, že tyto informace jsou pravdivé, ověřené a spolehlivé. A většina Sněmovny jim uvěřila, neboť jednak poslanci neměli žádné informace, které by to zpochybnily, jednak přece nebylo u nás běžné zpochybňovat závěry spojeneckých zpravodajců.
Měl jsem tu výhodu, že v OSN jsem na tyto pochybnosti narazil. Diplomaté jimi vysvětlovali rozhodnutí některých vlád nepřidat se ke koalici ochotných, jejíž součástí byla i Česká republika. Osobně jsem na základě zpráv inspektorů OSN a dalších dokumentů došel k názoru, že invaze byla porušením Charty OSN i mezinárodního práva. Žádné ZHN se nenašly a po čase se za invazi omluvili i mnozí z hlavních advokátů této vojenské akce. Jednou se snad omluví i tehdejší český ministr zahraničí. Vysvětluji touto zmínkou mou jistou skepsi k „nezvratným a jednoznačným argumentům“ zpravodajských služeb. Dal bych přednost počkat si, až celou záležitost prošetří a došetří orgány činné v trestním řízení a další příslušné složky, a pak s jejich konkrétními poznatky seznámí veřejnost. Opakuji, že tím neříkám, že se to nestalo tak, jak se o tom píše. Jen vysvětluji, proč jsem se odnaučil slepě věřit všemu a proč jsem stoupencem transparentního vyšetřování. Pokud se prokáže, že na našem území cizí tajné služby spáchaly teroristický čin, tak samozřejmě plně podpořím jeho jednoznačné odsouzení. Předpokládám, že pak Česká republika požádá Interpol o mezinárodní zatykač na pachatele, kteří by měli být odsouzeni. Pokud vím, tak zatím údajné pachatele mezinárodně nehledáme.
Co z kauzy a jejího vývoje dosud plyne pro Českou republiku, naši politiku, bezpečnostní komunitu a budoucnost česko-ruských vztahů?
Kauza zdaleka neskončila, a tak nedělejme unáhlené závěry. Bezpečnostní komunita se pochopitelně bude i nadále pečlivě věnovat všem skutečným i potenciálním hrozbám. Čeští politici budou muset našlapovat velmi opatrně, aby se Česká republika chovala jako suverénní stát a současně nepřispěla k nějakému zvýšení napětí či dokonce k vážné konfrontaci. Nelze pochopitelně dopustit, abychom se chovali jako vazalové. Je třeba důstojně a zodpovědně hájit naše zájmy. A současně je nutné pochopit, že jakékoliv prohlubování česko-ruské krize neprospěje dlouhodobě ani k naší bezpečnosti, ani k bezpečnosti Evropy, která si nemůže dovolit návrat k nějaké vyhrocené studené válce.
Je třeba začít řešit česko-ruskou krizi, která je nejhorší za posledních 30 let. Rusové nás prý zařadili mezi 10 států, které nemají s Ruskou federací přátelské vztahy. Někteří čeští komentátoři zlovolně interpretovali absenci přátelství jako „nepřátelství“. To nepomáhá.
Rozruch způsobil prezident Miloš Zeman, podle něhož BIS ve své zprávě konstatuje, že přímé důkazy o přítomnosti ruských zpravodajců v muničním skladu dosud nejsou a vyšetřování je na počátku. Obsah jeho projevu se stal terčem kritiky řady politiků, kteří měli možnost se s utajovanými skutečnostmi obeznámit a ti naopak tvrdí, že prezident neříká pravdu. Orientujete se v tom? Čemu věřit?
Je příznačné, že se ptáte „čemu věřit? Dávám přednost dostat ověřenou informaci a ne jen verzi k věření. Poslechl jsem si pečlivě projev prezidenta Zemana a jsem si vědom faktu, že jeho větu o tom, že zpráva BIS neobsahuje důkazy o přítomnosti ruských zpravodajců v areálu Vrbětice, byla radostně citována v Moskvě. To se samozřejmě nelíbilo řadě našich politiků, ale nikdo z nich zatím veřejnosti nepředložil důkazy o tom, že důstojníci GRU do toho muničního skladu skutečně vnikli. Je to jen pravděpodobná verze, které můžeme, ale nemusíme věřit.
Největšího rozhořčení se dostalo argumentu pana prezidenta, že existují dvě vyšetřovací verze, tedy první, ta původní, že k výbuchu došlo neopatrným zacházením s výbušninami a ta druhá, že výbuch způsobili ruští rozvědčíci. Podle mého úsudku, pan prezident až příliš opatrně ty dvě verze srovnal jako zcela rovnocenné. Myslím si, že existenci obou verzí nelze vyloučit, ale chápu, že příslušné orgány a především politici, vnímají tu druhou jako daleko pravděpodobnější. A tou první se nejméně rok již nezabývají. Ovšem pokud by pro přítomnost rozvědčíků v muničním skladu existovaly nezpochybnitelné důkazy, tak již by bylo zahájeno trestní řízení. A to nebylo. Zatím bylo prokázáno, že ti dva podezřelí zpravodajci byli v té době v Ostravě.
Fotogalerie: - Hamáček o Vrběticích
Přiznám se, že mám problém se v celé věci orientovat. Měli jsme věřit, že pánové Alexander Miškin a Anatolij Čepiga se v roce 2018 pokusili otrávit novičokem dvojitého agenta Sergeje Scripala. To zní docela pravděpodobně. Agenti i jiných tajných služeb hledají za hranicemi svých států své nepřátele a tam je i vraždí. Izraelský Mosad je v tom dokonce velmi úspěšný. A Britové zveřejnili fotografie zmíněných agentů GRU v britském Salisbury v roce 2018. Ale třeba současně George Beebe, bývalý agent CIA a poradce viceprezidenta Dicka Cheneyho tvrdí, že má video, které dokazuje, že Sergej Scripal i jeho dcera Julie opustili své bydliště ještě předtím než Miškin a Čepiga vůbec dorazili do Salisbury. A i kdyby třeba toto nebylo pravda, tak je fakt, že se agentům nepodařilo Scripala zabít. Takže úkol zpackali. A ještě se nechali vyfotit.
A prý použili stejná krycí jména, jako použili v České republice o 4 roky dříve? To je u profesionálů z GRU až překvapivě amatérské. Já jsem 20 let pašoval knihy do normalizačního Československa. Občas jsem na britský pas zajel do Polska, Maďarska a Berlína na setkání s chartisty. Ani ve snu by mne nenapadlo, aby pašovací kamion jel pokaždé se stejnou SPZ, nebo že bych na utajená setkání jezdil pod stejným jménem. Není to samozřejmě zcela srovnatelný případ, ale zarazilo mne to. Existují důkazy, že Miškin a Čepiga jsou skutečně rozvědčíci z profesionální GRU?
Prezident opakovaně zdůraznil, že veřejnost musí znát pravdu. Podle opozice vyzradil tajné informace a ohrozil bezpečnost. Kdo je v právu? A jak najít rovnováhu v tom, že řadu věcí je nutno držet pod pokličkou, a tím, že utajování důkazů znejistí veřejnost a dává prostor dezinformacím?
Předseda Senátu Miloš Vystrčil a někteří další politici obvinili prezidenta Zemana, že v projevu vyzradil některé utajované skutečnosti ze zprávy BIS, a tím ohrozil bezpečnost České republiky. Nemohu vědět, zda je to pravda, ale pokud ano, tak tím možná nahrál právníkovi jisté ostravské společnosti, ale skutečně došlo k ohrožení bezpečnosti celého státu? Jak? Nevyhrocujeme touto rétorikou celou záležitost zbytečně?
Dezinformace, spekulace a zkreslenosti mohou skutečně vážně znejistit veřejnost a přispět k nebezpečnému napětí ve společnosti a je proto nutné je uvádět na pravou míru. Kdykoliv je to možné. Jsem přesvědčen, že s trochou zkušeností to lze učinit, aniž by došlo k vyzrazení skutečně bezpečnostně závažných informací.
Máte letitou zkušenost z vrcholné diplomacie. Jak vnímáte chování našich partnerů z EU a NATO? V rámci solidarity zatím k vyhoštění ruských diplomatů přistoupilo jen pár států, Evropská unie zatím nijak koordinovaně nejednala a jen nám „vyjadřuje solidaritu“. Přitom poté, co byl v britském Salisbury otráven dvojitý agent Skripal, konkrétními kroky reagovala prakticky celá Evropa včetně České republiky. Proč tomu tak není dnes?
Velmi doufám, že správnou odpovědí není odkaz na nesrovnatelnou váhu zahraniční politiky Velké Británie a České republiky a že Evropská unie vnímá všechny své členy jako rovnocenné. Měla by. Nechce se mi věřit, že by Jan Hamáček neformuloval český požadavek na srovnatelné projevy solidarity jednoznačně a srozumitelně. Tvrdí, že to učinil. A tak se asi musíme zamyslet nad tím, jak byl celý útok na nás našim spojencům předložen. Sergej Scripal byl téměř jistě vybraným terčem. Zaměstnanci firmy Imex Group, Vratislav Havránek a Luděk Petřík byli pravděpodobně tragickou obětí zpackaného pokusu zničit zbraně, které měl bulharský obchodník Emilijan Gebrev vyvézt na Ukrajinu (nebo do Sýrie, jak tvrdí jiné údajně dobře informované zdroje?). Jistě nebyli úmyslnými terči a pravděpodobně stejně tak ani přímo Česká republika, neboť k výbuchu prý mělo dojít až během cesty do Bulharska nebo až v Bulharsku, kde skutečně došlo asi k šesti výbuchům s daleko větším počtem nevinných obětí. Tato skutečnost jistě nijak nezmenšuje absolutní nepřijatelnost toho, co se stalo u nás, ale nevím, zda to neovlivnilo úvahy některých spojenců. A dojde k nějaké bulharské žádosti? A budeme žádat solidaritu s Bulharskem? Nebo se spojenci vzhledem k současné mezinárodní situaci rozhodli vyjádřit sice solidaritu, ale dále již nic neeskalovat a podpořit úsilí Evropy o celkové zklidnění?
Jak do budoucna přistoupit k česko-ruským vztahům? Můžeme tento směr zahraniční politiky zcela škrtnout? Starosta Prahy 6 Ondřej Kolář, který se proslavil odstraněním Koněvovy sochy, tvrdí, že Rusko potřebuje nás a nikoli my jeho. Ropu a plyn prý můžeme kupovat jinde. Jak to vidíte vy?
Starosta Prahy 6 Ondřej Kolář se neproslavil svou znalostí zahraniční politiky a předpokládám, že by mohl souznít snad jen se starostou Řeporyjí. Tvrdit, že Rusko potřebuje nás a nikoli my jeho, je vskutku poměrně hloupé. Skutečně je možné věřit tomu, že téměř stopadesátimilionové Rusko potřebuje desetimilionové Česko? A k čemu nás Rusko potřebuje? Jako odbytiště pro ropu a plyn? To mohou prodávat jinam a snadno. Po dostavbě plynovodu Nord Stream 2 (s největší pravděpodobností ještě letos) mohou Rusové dodávat více plynu do Německa, a my jej můžeme za daleko vyšší cenu zase odkupovat od Němců. To chceme? Pokud nám jde o ochranu zájmů České republiky, tak je pro nás výhodné dodávky ruské ropy a plynu nenarušovat. Naopak sankce proti Rusku poškodily některé české firmy, pro které byl ruský trh významný. Mimochodem po dobu sankcí se zvýšil objem obchodu především mezi Ruskou federací a USA. Klesl obchod Evropské unie i náš s Ruskem.
Škrtnout rusko-české vztahy z naší zahraniční politiky by bylo krajně neprozíravé. A to jak pro naši ekonomickou prosperitu, tak i pro bezpečnost Česka uvnitř bezpečné Evropy.
Současná opozice nešetří silnými výroky. Slyšeli jsme návrhy na vypovídání smluv, přerušení diplomatických vztahů a kompletní uzavření ruského velvyslanectví apod. Bude-li dnešní opozice po říjnových volbách řídit zemi, a tedy i zahraniční politiku, do jakých sfér nás může podle vás přivést?
Za sebe mohu jen vyjádřit naději, že pokud opozice vyhraje v říjnových volbách, tak o zahraniční politice nebudou rozhodovat nějací jestřábi se siláckými projevy určenými pro volební boj, ale racionálně uvažující demokraté, kterým půjde především o dobré sousedské vztahy, o zajištění českého exportu do většího počtu zemí včetně na trhy velkých zemí, a to i na trhy neevropské, o mír a stabilitu a o snížení jakéhokoliv napětí na minimum. Přerušení diplomatických vztahů, uzavření ruského velvyslanectví apod. nám nijak nepomůže, právě naopak. Takovýmto zaslepeným krokem bychom rovněž ztratili jakoukoliv podporu Evropské unie, s níž potřebujeme mít dobré vztahy. A dlouhodobě potřebujeme mít dobré vztahy i s Ruskou federací. Zdůrazňuji, že neprosazuji nějaké ústupky různým tlakům. Je možné se chovat suverénně, důstojně, racionálně a současně podpořit oboustranně výhodné vztahy.
Pokud jde o Rusko a svět, i tady se mění situace. Americký prezident Joe Biden na jednu stranu zostřuje vůči Moskvě přístup a zavádí nové sankce, na druhou stranu plánuje setkání s Putinem. Kam to směřuje? Snaží se Západ Rusko usměrnit? A je to potřeba?
Americký prezident si je samozřejmě vědom, že obnovení studené války není pro USA výhodné. Právě naopak. Sankcemi si chce vykolíkovat jistý prostor pro prosazování postojů a hodnot, ale současně si dává pozor, aby sankce nepoškodily zájmy amerických firem. K setkání Joea Bidena s prezidentem Putinem jistě dojde, a to v dohledné době. Americký prezident bude vystupovat sebevědomě (a to i s ohledem na americké veřejné mínění), ale nebude chtít vhánět Rusko do čínské náruče. Navzdory jisté rétorice, vnímají Spojené státy jako dlouhodobého největšího rivala právě Čínu. Již první kroky Joea Bidena po jeho zvolení, kdy během prvních několika dní, zabránil odstoupení od START smluv, dokázaly, že Biden nebude chtít riskovat zhoršení bezpečnostní situace ve světě. Nevím, co máte na mysli údajnou snahou Západu Rusko „usměrnit“? To ani nelze. Ale jistě bude chtít Biden definovat jisté mantinely. Jednoznačně sdělit, že třeba hackerské útoky na významné americké instituce, vměšování se do amerických voleb a jiných vnitřních záležitostí, různé provokace apod jsou zcela nepřijatelné. Ale třeba funkční obchodní vztahy nebo společný boj proti teroristům, jakým byl (či někde stále je) Islámský stát, je jistě v zájmu obou mocností.
Živo začíná být i dál na východ. Tchaj-wan hlásí sílící tlak ze strany Číny a konstatuje, že klidně povede válku. Nejen ve vztahu k Tchaj-wanu, jakou aktivitu Čínské lidové republiky, ale i Ruské federace, ve světě nadále očekávat? Poroste snaha o rozšiřování sfér vlivu? Třeba ze strany Číny vůči Africe? Očekáváte výraznější pohyby v geopolitické sféře?
Jsem přesvědčen, že Tchaj-wan neplánuje válku s Čínou, kterou by nemohl vyhrát. Tchajwanští politici nejsou sebevrazi. Chtějí však Číně sdělit, že nejsou vystrašení a nehodlají přistoupit na nějaké vynucované ústupky. Chtějí přesvědčit čínské jestřáby, že by měli přestat uvažovat o vojenské akci proti Tchaj-wanu. Současně vzkazují svému největšímu spojenci USA, že by měl situaci pečlivě sledovat, vnímat své závazky a dát Čínské lidové republice jednoznačně najevo, že v případě napadení Tchaj-wanu se USA vloží do vojenské konfrontace a nedovolí násilné připojení ostrova k pevninskému státu.
Číma bude zcela jistě pokračovat v rozšiřování svého vlivu v Africe, což dělá úspěšně již řadu let. Využívá k tomu svých značných finančních prostředků a obratně využívá ne vždy dostatečný zájem svých konkurentů o černý kontinent. Řada afrických zemí dává jasně najevo, že by si přáli své obchodní vztahy více diverzifikovat, například o vztahy s Evropou. Doufám, že se to některým podaří a že i Česká republika obnoví dobré vztahy, které v Africe kdysi měla, ale nedělám si iluze, že dojde v dohledné době ke snížení čínského vlivu v Africe. České výrobky mají v Africe stále velmi dobré jméno. České firmy i česká ekonomická diplomacie by neměly čekat, než tyto vzpomínky nezvratně pokryje prach času.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
