Koncem roku obvykle bilancujeme události a často očekáváme změnu. Byl uplynulý rok v něčem přelomový? Byl určitý moment, který v české společnosti ukázal něco, u čeho bychom se měli více zastavit?
Nedomnívám se, že by byl nějak přelomový. Je to rok vývoje, jeden z mnoha, ne první, ne poslední. Lidská společnost se mění, je dynamická, najdeme v ní mnoho pnutí, ale na tom není nic zlého nebo nesprávného a buďme za to rádi.
Celým rokem 2019 nás provázely demonstrace spolku Milion chvilek a neskončily ani před Vánoci. Už toho bylo řečeno mnoho, ale co vzkázat jak Mikuláši Minářovi, tak občanům, kteří se demonstrací účastní? A co popřát do roku 2020?
Ze svého pohledu mu mohu vzkázat jediné: pokud mu vadí současný establishment v čele s Andrejem Babišem, jediné, skutečně jediné, co proti tomu může realisticky udělat, je to, když si založí politické hnutí a bude proti nim kandidovat. Bohužel tím za prvé přijde o část svých podporovatelů, protože ty nespojuje společný program ani názor, ale jen a pouze odpor proti konkrétní osobě, a současně se vystaví riziku, že v případě úspěchu bude muset s tímto svým odpůrcem a arciďáblem jednat, dělat kompromisy a dost možná i spolupracovat. Nebude první ani poslední, ostatně sám Babiš dnes spolupracuje s těmi, které dříve posílal do pekel. Protože musí.
Fotogalerie: - Milion chvilek ve Valči
Andrej Babiš letos musel reagovat na audity Evropské komise, táhne se kauza Čapí hnízdo, trestní stíhání proti němu bylo zastaveno, pak obnoveno, lidé proti němu demonstrují, v létě se debatovalo o odchodu ČSSD z vlády. Jak byste zhodnotil jeho působení v křesle premiéra v uplynulém roce? Obstál vůči veřejnosti? Měl by udělat něco směrem k opozici nebo k Milionu chvilek?
Těžko říci, zda obstál, nebo neobstál, co se týče samotné podstaty toho, co je mu vytýkáno, zde se nezměnilo nic. Existují sporné věci související s jeho politickým působením; problémový projekt farmy Čapí Hnízdo, fakt, že firmy, které formálně nevlastní, ale veřejnost ví (a nepotřebuje k tomu audity), že je ovládá, čerpají dotace. Našli bychom další problémová místa. Jenže přes ně, s jejich dobrou znalostí, dostal hlasy ve volbách. A tyto hlasy se jej drží, soudě podle průzkumů preferencí. Bez ohledu na to, jak tu kterou kauzu „uhrál“, komunikačně je tedy viditelné, že důvěru velké části veřejnosti má.
ANO má stále stabilní podporu, současná vládní sestava by podle průzkumů měla stále ve Sněmovně nadpoloviční většinu. Apely na „ohrožení demokracie“ a zneužívání státu Babišem nefungují. Jaký předpokládáte vývoj v příštím roce?
Demokracie není bezprostředně ohrožena a veřejnost to dobře ví. Osobně se domnívám, že z pohledu politické opozice jsou možné dva směry. Prvním z nich je, že bude dělat totéž co doposud; strašit a ohrožovat veřejnost a hledat „Antibabiše“. V takovém případě lze očekávat pokračování současného trendu, kdy jejich sok ve skutečnosti posiluje. Druhou možností je, že najde sjednocujícího vůdce. Dostatečně viditelnou, charismatickou, akční a schopnou osobnost, která dokáže získat přízeň a hlasy voličů. V takovém případě se může stát, že na české politické scéně začne vyrůstat nový silný hráč, který může toho dosavadního časem vytlačit... aby se pak proti němu srocovaly úplně stejné demonstrace jako proti tomu současnému.
Jak obstála ČSSD? Prohrané volby do Evropského parlamentu, klesající preference, skutečně by na tom byla lépe, pokud by nešla s Andrejem Babišem do vlády? A co opozice? Jak se projevili Piráti, ODS, KDU-ČSL, TOP 09 a SPD?
Letos se česká veřejnost musela rozloučit s Karlem Gottem. S odstupem: co způsob rozloučení s legendou naší hudební scény a mediální poprask kolem něj ukázal?
Viditelná, výrazná, a přitom nekonfliktní postava. Jsem rád, že se z Gottova pohřbu nepodařilo udělat ideologický konflikt, i když se o to někteří méně úspěšní politici a domnělé opomíjené „postavy veřejného života“ pokoušeli. Nemusím být Gottův fanoušek, ale mohu říct, že jeho pohřeb fungoval jako událost, která veřejnost na krátkou dobu sjednotila.
Psali jsme:
Co přinesly letošní oslavy 30 let demokracie? Je potřeba se nějak více vyrovnat s minulostí, nebo o minulosti mluvíme až příliš často a je to zbytečné? Chybělo něco během těchto oslav, popřípadě něco přebývalo?
Osobně se nedomnívám, že by tyto oslavy byly nějak podstatné. Oslavou demokracie je každý jeden její den, nikoli výročí.
Letošní rok byl pro některé rokem boje aktivistky Grety Thunbergové proti globálnímu oteplování. Časopis Time ji označil za osobnost roku. Čím je Thunbergová pro vás? A pokud ne Greta, kdo by si zasloužil titul osobnost roku?
Možná ne Greta jako ti, kdo ji vymysleli. Greta je marketingový produkt. Naplánovaný, organizovaný, řízený, samozřejmě zaplacený. Otázky kým, čím, proč, zůstávají bez odpovědí, přitom teze, že vznikla a existuje prostě spontánně, je stejně málo uvěřitelná, jako že dárky pod stromeček nosí Ježíšek. Manažersky a marketingově, komunikačně jde o nezpochybnitelné dílo. Ale proč? Proč doopravdy bylo vytvořeno? Obávám se, že ochrana klimatu není upřímnou odpovědí a že tu skutečnou se nemusíme nikdy dozvědět.
Její cíle do značné míry adoptovala nová Evropská komise. Máte z toho radost? Nebo vás to děsí? Budeme méně spotřebovávat, méně létat, méně jíst maso, tlačit na konec uhelných elektráren? Jak se s touto vlnou politické aktivity vypořádat?
Neděsí. Evropská unie jako každý jiný nadnárodní celek má svůj začátek, vrchol a pozvolný nebo možná rychlý rozpad. Každá snaha dirigovat další a další aspekt našeho života z centra, jen přibližuje moment dezintegrace. Toto je evidentně jedna z nich. Proč se jí děsit?
Chápete tu část mládeže, která pociťuje „klimatickou tíseň“ a obává se, že ji nečeká žádná budoucnost? Také vyčítá starším, že oni jsou za to zodpovědní…
Klimatická tíseň je reálný, nesmírně nebezpečný jev, za který ale nemůže klima, nýbrž novináři. Když budete dostatečně intenzivně strašit chřipkovou epidemií, budou se lidé zavírat doma a ochromíte ekonomiku. Když jadernou válkou, budou si kopat kryty. S klimatem je to stejné, a je dobře, že Česká republika je země velmi zdravě uvažujících lidí, kteří si na rozdíl od třeba severských zemí nenechají podobný konstrukt vnutit.
V obecnější rovině platí, že starší generace stále více podporuje premiéra Babiše či prezidenta Zemana, zatímco mladí Piráty či liberální strany. V Británii starší lidé hlasovali pro brexit a bylo jim spíláno. U nás starší odmítají euro či EU jako celek a jsou označováni za neinformované. O čem rozdíly svědčí? Jde jen o formu obvyklého mezigeneračního sporu, nebo je v tom něco víc?
Mezigenerační spor není tak velký, jak se zdá, co nás trápí, je daleko více spor mezi mediálně i ekonomicky vlivnou městskou menšinou a populační majoritou. Co se věku týče, pravda je, že mladí lidé jsou progresivnější a ochotnější ke změnám, nicméně na druhou stranu mají podstatě menší reálnou moc. Jak stárneme, naše moc se zvyšuje, ale také se stáváme konzervativnějšími. Není to mezigenerační spor jako spíše přirozený vývoj, protože mladí, hluční a chudí budou časem starší, bohatější a podstatně méně hlasití.
Jakkoliv jsou voličské skupiny podporující Babiše a Zemana spokojeny, tak například předsedkyně Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová, a zdaleka nejen ona, upozorňuje, že hrozí kolaps penzijního systému a máme 15 let na řešení, jinak stáhne ke dnu veřejné finance. O tom, že se veřejné finance přehoupnou do trvalých ztrát, a pokud neproběhne razantní reforma, za padesát let bude zadlužení vyšší než v současném Řecku, psal Reportér magazín. Dojde ke zhroucení veřejných financí? Je Babišův přístup k veřejným financím zodpovědný směrem k příštím generacím?
Problém nejen Andreje Babiše, ale i předchozích vlád, snad možná s výjimkou vlády Petra Nečase, která sice postupovala aktivně, ale špatně, je to, že v této oblasti nedělají nic. Důchodový systém potřebuje koncepční změnu, aby byla zachována jeho návaznost na demografickou situaci a vývoj. Strany včetně ANO ale nejsou ochotny udělat nic, co by systém výrazněji upravilo, přiblížilo ekonomické a společenské realitě, protože se obávají, co to udělá za deset dvacet let nebo třeba jen při příštích volbách, až vyhraje někdo, kdo bude mít zcela odlišný názor.
V české politice se navíc dlouhodobě hlasuje systémem, kdy koalice „válcuje“ opozici, a touto cestou se žádná zásadní změna udělat nedá. Musím se proto přiznat, že mám obavy, i když je otázka, zda současné nastavení vydrží fungovat dalších deset nebo třeba dvacet let. Diskuse o změně vyžaduje čas, vyžaduje odvahu, shodu názorů napříč politickým spektrem a vyžaduje oproštění od ideologií, ať už ve stylu „volné ruky trhu“ anebo socialistického „Jánošíka“.
Vítězství konzervativců ve sněmovních volbách definitivně rozseklo diskuse o brexitu. Zachraňuje Bůh královnu, jak psal Vadim Petrov? Nebo se Britové nechali oklamat populistou? Je právě rozhodování Britů a osobnost Borise Johnsona dokladem toho, že obecně hrozí rozklad demokracie? Nebo má Británie dobrý důvod jít svou cestou a volba je projevem zdravé demokracie?
Vox populi vox Dei – hlas lidu, hlas Boží. Pokud bych se tedy měl držet přirovnání, Bůh zachraňuje zdravý rozum i královnu a v demokracii promluvil hlasem převažující většiny. Britské volby ukončily paradoxní stav, kdy parlament tvořený odpůrci brexitu jak v řadách labour party, tak konzervativců měl brexit realizovat a dělal to tak důkladně, až jej zablokoval. Nyní lze předpokládat dynamičtější vývoj, nejen protože ve sněmovně zasednou noví poslanci, ale protože voliči vyslali jasný a naprosto srozumitelný signál. Z mého pohledu tím zvítězil zdravý rozum.
Americký prezident Donald Trump bude příští rok obhajovat své křeslo. Je zatížen skandály, považován za hrubiána, nicméně republikánští voliči ho stále podporují. Trump dává najevo distanc vůči účasti USA ve válkách v zahraničí a vypadá to, že necítí chuť podporovat evropské země NATO. Pokud bude znovu zvolen, jaká to bude pro Česko a Evropu zpráva?
Těžko říct, jaká zpráva to bude, ale faktem je, že Donald Trump naplňuje svůj program, a právě proto má podporu svých voličů. Jakkoli je obhroublý, je možné s ním jednat jako s partnerem a dodržuje dohody, které uzavřel. Pokud tedy budeme dostatečně sebevědomí, dostatečně aktivní a budeme mu mít dostatečně co nabídnout, bude naším spolehlivým partnerem.
Jaké je vaše přání do nového roku a čeho bychom si měli všímat?
Pevné nervy, hodně energie a hodně ochoty věnovat se společným věcem, protože o největší část osobní svobody můžeme přijít tím, že si nebudeme všímat toho, co se jí na první pohled netýká.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
