Bylo podle vás správně, že si KSČM v končícím volebním období zvolila pozici „tolerující opozice“ u menšinové vlády Andreje Babiše?
Vládu Andreje Babiše jsme tolerovali za podmínek plnění našich priorit. Byly dvě možnosti – buď ANO a pravice, nebo ANO s ČSSD a naše tolerance. Tolerance bylo menší zlo. Vstup do vládní koalice nám neumožnil jiný pohled na zahraniční politiku.
Z hlediska naší důvěryhodnosti jako důrazné opozice nás to sice u voličů poškodilo, ale protože naším krédem není „čím hůře tím lépe“, nezbylo nám nic jiného, protože druhá varianta by byla pro občany horší, takže z toho důvodu „jakkoli na to politicky doplácíme“ to bylo správné!
Co považujete za největší konkrétní úspěch, kterého se straně podařilo dosáhnout?
Valorizace důchodů, zvyšování minimální mzdy, donutili jsme vládu, aby začala vytvářet podmínky pro výkup vody do rukou státu.
Za co byste Babišovu vládu pochválila, a co byste jí naopak vytkla?
Vládě bych vytkla chaotická a až nelogická opatření při řešení covidu. Rozhodně neměla být uzavřena ekonomika – určité provozy a služby měly být otevřené, provozovatelé by si určitě pohlídali vládní nařízení. Velkou výtku pak směřuji k uzavření škol. Dva neplnohodnotné školní roky se budou těžko dohánět. Utrpěla naše nejmladší generace.
Vláda dopustila enormní zvyšování napětí vůči Rusku a Číně, nebrání důrazně přepisování dějin, je nadále příliš ve vleku USA (NATO) a EU.
Pochvalu dávám za navyšování mezd a valorizaci důchodů – samozřejmě, že to mohlo být jen díky KSČM, která tyto kroky vládní koalice podporovala.
Některé kandidující subjekty pojímají letošní volby tak, že ony jsou volbou „budoucnosti“, zatímco jiné strany chtějí tuto budoucnost mladé generaci zničit podporou starších věkových skupin. Co říkáte na takové „generační“ pojetí voleb?
Za posledních třicet let bylo takovýchto kandidujících subjektů pro „ budoucnost“ několik a záhy skončily (Zelení, Věci veřejné). Byly to subjekty na jedno volební období. Letošní pojetí voleb je po pandemii (nevíme ale, jak se covid bude vyvíjet dále) plné slibů, jak „dáme republiku do pořádku“, napravíme finance, rozjedeme ekonomiku – to se ale děje každé volby, když se lákají voliči.
Generačně je to vyhrocené v tom smyslu, že mladá generace vidí v důchodcích a seniorech ty, co jim ukrajují z rozpočtu, ale oni si na ty důchody za svou pracovní kariéru „našetřili“. I dnešní mladá generace jednou zestárne. Ve společnosti chybí solidarita a nejen generační.
Jde o snahu nahradit skutečný „třídní“ konflikt mezi pracujícími a majiteli výrobních prostředků, který je určující pro vývoj společnosti, jinými „zdánlivými konflikty“, v tomto případě generačním, ale obdoba je genderový, národnostní...
Co jsou podle vás témata, která nejvíce pálí mladou generaci?
Dle mne je to bydlení. KSČM má ve svém programu řešení bydlení. Za třicet let kapitalismu nám chybí 300 tisíc bytů, protože se nestaví. V letech 1970 až 1990 se každoročně dokončovalo 70 tisíc bytů. Po roce 1990 je to průměrně ročně 25 tisíc dokončených bytů. Družstva a obce na bytovou výstavbu rezignovaly a to místo zaplnili developeři. Družstva byla likvidována po stránce legislativní (i přes různé podvodníky – jako socialistický přežitek, tudíž něco špatného). A obce? – jsme v tržní společnosti a každý se má přece postarat sám, ale jak je vidět, trh nedokáže naplnit právo na důstojné bydlení v 21. století.
Proto je třeba se bez třídních předsudků vrátit k tomu co se osvědčilo – tedy podpora družstevní výstavby, podpora rodinné výstavby – bezúročné půjčky mladým manželům s podstatným umazáváním části dluhu za vychovávané děti, skutečná podpora obcím pro výstavbu bytového fondu zejména pro nízkopříjmové skupiny, matky samoživitelky, důchodci. Sociální byty tak, aby každá obec měla cca 10 % bytů pro tyto skupiny.
V souvislosti s touto „generační“ debatou se před letošními volbami poměrně často hovoří i o školství. Lídr SPOLU Petr Fiala již několikrát zopakoval, že je strašné, že se děti ve školách učí to samé jako jejich babičky, místo aby si učily poznávat dezinformace. Piráti chtějí vzdělávací systém překopat ještě zásadněji. Myslíte si vy jako bývalá učitelka, že školství potřebuje „modernizaci“ v tom směru, o kterém tyto strany mluví?
Tak, jak o tom hovoří pravice, s tím nesouhlasím. Jsou určité znalosti, které se musí školáci naučit, jako musely jejich babičky. Školství průběžně modernizací prochází. KSČM podporuje investice do vzdělávacího systému právě na moderní pomůcky, na vybavení odborných učeben.
Otázka dezinformací – kdo bude určovat, co je už dezinformace, co je pravdivé sdělení? To si musí každý vyhodnotit sám a dát do souvislostí, logicky přemýšlet – a to je ten vzdělávací proces, tomu má škola učit.
Jediný způsob, jak zabránit účelovým dezinformacím, je návrat k „jednotným osnovám“ na základním stupni škol. Co by měly děti znát a umět, to musí být stanoveno odborníky, a ne účelově politiky – a to na základě celospolečenské diskuse.
Co v dnešním školství nejvíce chybí vám?
Je problém s nedostatkem učitelů a učitelek. Řada vystudovaných pedagogů do vzdělávacího procesu nenastupuje. Učitelské povolání má být nejen platově, ale i společensky oceněno.
Ze strany pravice se v předvolebním čase začínají ozývat náznaky úvah o další privatizaci, například Českých drah nebo České pošty. Jak se k tomu stavíte vy?
Zásadně jsme proti jakékoliv další privatizaci. I stát může být dobrým hospodářem – to mohu uvést na příkladu Budějovického Budvaru. Národní podnik zůstal zachován. Nedivím se, že existence tohoto národního podniku je trnem v oku pravici, která se snažila několikrát o jeho privatizaci. Na příkladu Budvaru je konkrétně vidět lživost pravicové poučky o tom, že pouze soukromý podnik je úspěšný. Národním podnikem musí Budvar zůstat nadále.
Stěžejní oblasti hospodářství – energetika, rozvodné soustavy, zásobníky, dopravní infrastruktura, surovinové zdroje včetně vody, půdy, včetně dominantních průmyslových podniků – je třeba vrátit minimálně většinově, ne-li zcela, do rukou státu.
Co podle vás budou pro Českou republiku největší „výzvy“ v příštích čtyřech letech?
Žít v bezpečné zemi.
Čím dál hlasitěji se začíná hovořit o rostoucích cenách energií. Jak by měla vláda zasáhnout, aby se pro značnou část obyvatelstva nestala elektřina nebo plyn luxusním statkem?
Máme ERÚ, Energetický regulační úřad, a ten by měl zasáhnout a cenu energií zafixovat.
Je třeba budovat čisté energetické jaderné zdroje, rozvíjet vodíkové hospodářství a systémy na ukládání elektrické energie.
U plynu je pak třeba přestat z politických důvodů ničit korektní vztahy s jeho dominantním dodavatelem – s Ruskem.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
