Jiří Dolejš: "Nenakupujte kebab u muslimů!" To až příliš připomíná nápisy z hitlerovského Německa

08.02.2015 11:30

MĚSÍC PO CHARLIE HEBDO Vize monolitní kultury obehnané plotem je iluze a nemá smysl vyzývat dnes lidi, aby žili jen tam, kde se narodili a vyrostli. Současná podoba koexistence různých kultur ale skutečně v mnohém nefunguje, jak by měla, reagoval komunistický poslanec Jiří Dolejš mimo jiné na slova prezidenta Miloše Zemana. Odsoudil také výroky šéfa Úsvitu Tomio Okamury i představitele iniciativy Islám v ČR nechceme vůči muslimům.

Jiří Dolejš: "Nenakupujte kebab u muslimů!" To až příliš připomíná nápisy z hitlerovského Německa
Foto: Hans Štembera
Popisek: Jiří Dolejš

Je to již měsíc od útoku na redakci satirického týdeníku Charlie Hebdo. Jaké pocity ve vás vyvolalo vyvraždění redakce tohoto časopisu? Lze vůbec někomu prominout vraždy pouze kvůli urážce a údajnému znesvěcení víry?

Teroristické vraždění nevinných obětí je vždy hrůzné - ať se ho dopustí extremisté pod rouškou jakékoliv ideologie. Lidský život je nenahraditelný a vražda zůstává vraždou. Zásah Francouzů proti vraždícím bratrům Kouachiovým byl rychlý a účinný. To ale jejich obětem život nevrátí. Tady není co promíjet. A také nelze podlehnout atmosféře strachu, místo hysterie je důležitější snaha porozumět problému a řešit jeho příčiny.

Pokud bylo cílem této teroristické akce šokem vyvolat konflikt Západu s celým islámským světem, je dobré si uvědomit, že i mezi oběťmi teroristů byli muslimové. Např. policista Ahmed Merabet či prodavač Lassana Bathily. A že pět procent občanů EU jsou dnes už muslimové, kteří vedle nás žijí, pracují a bude to tak i nadále. Takže problém není ve víře, ale v terorismu, který nevyřešíme eskalací konfliktu celých civilizací. Místo kulturního konfliktu je nezbytný dialog kultur.

Atentát směřoval nejen proti životům, ale také proti základním hodnotám jako je svoboda šíření informací a svoboda projevu. Také respekt k humoru a satiře patří ke kultuře svobody. Označit karikatury na náboženská témata jako znevažování a rouhačství je konzervativní až prudérní postoj. Ale dodám, že se něco takového neobjevuje jen v islámském světě. Už před více jak 30 lety měl potíže s katolickou církví film Monty Python s ironickou parafrází ukřižování Krista (Život Brianův). Za blasfémii (tedy znesvěcení) pohánějí dodnes umělce před soud zejména v konzervativnější východní Evropě (země jako Polsko, Rusko).

Jak se díváte na politickou a společenskou reakci v důsledku tohoto masakru v Charlie Hebdo, která poté zasáhla celou Evropu a kdy se objevily různé názory na soužití muslimů s Evropany? Podle mnohých prý neexistuje hodný a zlý islám...

Silná reakce na takovou tragedii je pochopitelná, stejně tak jako zesílená pozornost Evropanů k imigrační politice. Událost byla ale zneužita i k nenávistné xenofobní vlně, na které se veze především krajní pravice. Odmítnutí principu kolektivní viny patří k základním evropským hodnotám. Rozlišování mezi náboženstvím, které ve světě zastává zhruba 1,6 miliardy lidí, a mezi omezeným procentem vyznavačů militantní politiky džihádismu považuji za nezbytné. Muslimská komunita je pluralitní. Stejně tak nelze klást rovnítko mezi přistěhovalce a teroristy. Jádrem imigrační krize není islám, ale absence jasného postupu, pokud jde o bezpečnostní rizika a kapacitní omezení pro přijetí milionů migrantů čekajících okolo EU.

Nejsou to jen muslimové a lidé z třetího světa, jde i o lidi z Balkánu, Ukrajiny, ale i Ruska. Sami muslimové doma i v zahraničí se od svých extrémních souvěrců většinově distancují a odmítají terorismus. Například Gallupův institut v průzkumu z roku 2010 potvrdil, že občané USA muslimského vyznání nejsou o nic radikálnější než jejich spoluobčané jiné víry. Aktivita samotných slušných muslimů je tedy i logickou součástí řešení problému džihádismu. KSČM ve svém nedávném stanovisku jasně zdůraznila, že sami muslimové musí být schopni se postavit proti podstatě islámského fundamentalismu a ukázat ostatnímu světu pravdivou tvář islámu jako jednoho ze světových náboženství.

V souvislosti s vraždami se opět objevila pro Evropany důležitá otázka imigrace a politiky boje s terorismem. A jak je pro vás osobně důležitá otázka pomoci lidem, co jsou ve svých domovských zemích pronásledováni a Islámským státem vražděni?

Pomáhat slabším je obecně humánní záležitost a v době globalizace chudoby nepomůže stavět ploty proti cizí bídě a neštěstí. Jde ale o to ujasnit si, jaká pomoc je účinná. Imigrační politika ČR je určitě téma, ale dosud na našem území žila jen asi tři procenta obyvatel imigrantů (z toho muslimů jen nepatrný zlomek). Složitější problém ale je společný přístup EU k migraci a ochraně schengenského prostoru. Dokud nebude na základě aktuálního zadání prodiskutováno toto, je těžké přejímat nějaký nadekretovaný podíl na odpovědnosti.

Strategické řešení je především v odstranění příčin humanitárních katastrof a nestability v zemích, odkud lidé utíkají. Lidé budou samozřejmě migrovat i nadále, ale ne pod tlakem humanitárních katastrof a v nezvládnutelném rozměru. Zvládnutí důsledků kolonialismu a zaostalosti ve třetím světě je ale dlouhodobá záležitost. Geopolitické hrátky velmocí s problematickými režimy v islámském světě tomu také nepomáhají.

Řešit akutní humanitární situaci konkrétních běženců je přitom nepochybně také třeba. A to, jak konkrétně a bezprostředně pomoci potřebným, je třeba probrat vždy konkrétně a s přihlédnutím k reálným možnostem, ale nezapomínejme, jak cenná byla pomoc například těm, kteří před mnoha lety utíkali před hitlerovským nacismem.

Někteří komentátoři tvrdí, že není důvod se v ČR obávat islámu, když tu skoro žádní muslimové nejsou. Antiislamisté ale tvrdí, že i nás brzy v důsledku imigrační politiky EU muslimové zaplaví a budeme řešit problémy jako teď Francie nebo Německo...

Žijeme v globalizovaném světě a jeho charakteristikou je větší pohyb lidí, který přináší i míšení kultur. Snahy hermeticky se uzavřít před světem v záchvatu kulturní nesnášenlivosti nemohou být úspěšné. Pravdou je, že pro islámské země není ČR cílová země (muslimů je u nás jen cca 4 tisíce), ale mohou u nás narůstat jiné etnické skupiny (např. z jihovýchodní Evropy či Asie). Takže ani nás to nezbaví potřeby hledat odpovědi na otázku, jak pohyb těchto lidí efektivně regulovat a jaká pravidla soužití různých kultur mít.

Problémy zemí jako Francie či Německo mohou být přitom poučením. Zjevné je třeba to, že problémem je tyto imigranty uzavírat do ghet. Po léta dováželi levnou pracovní sílu z chudých zemí a nyní si neví rady. Sociální vyčlenění celých skupin obyvatelstva je živnou půdou různých patologických jevů. Problém není primárně ve víře těchto lidí, ale v jejich sociálním vyloučení. Mnozí z nich už jsou občané EU. Vyhrožovat jim, že když nezvládnou asimilaci, přijde deportace, už sklouzává také do extrémismu.

Evropský integrační projekt je otevřený, bez diskriminace menšin, to však neznamená, že není potřebná regulace přílivu lidí. Tady definujme v EU to základní, místo strašení „Eurábií“. Striktní řešení tzv. ilegálů a osob podezřelých z páchání trestné činnosti (odhadem v EU kolem čtvrt milionu lidí) vyžaduje spolupráci bezpečnostních složek. Ekonomickým migrantům pak přidělovat pracovní povolení v rozsahu, který jsme schopni pojmout a v profesích, které jsou přínosem. Masivnější poskytnutí politického azylu by samozřejmě znamenalo i výraznější rizika. Za loňský rok žádalo o azyl v EU půl milionu lidí. To vše je třeba konkrétně a bez panikaření zvážit.

Politici mnohých států EU hovoří o tom, že multikulturalismus jako takový pro Evropu skončil. Z vašich veřejných reakcí ale vyznívá, že to vidíte jinak....

Když vyjdeme z toho, že soužití různých kultur je dnes už naprosto objektivní věc, tak je otázkou, co by tedy mělo vlastně končit. Globální soužití je trvalá realita, ne nějaká módní záležitost. Vize monolitní kultury obehnané plotem je iluze a nemá smysl vyzývat dnes lidi, aby žili jen tam, kde se narodili a vyrostli. Současná podoba koexistence různých kultur ale skutečně v mnohém nefunguje, jak by měla. Třeba si tedy říci konkrétně, co selhalo a čím je to třeba nahradit. Jestli tomu budeme říkat multikulturalismus, interkulturalismus či transkulturalismus, je druhotné. Odlišnosti kultur je třeba smiřovat a ne potlačovat, nivelizovat. Ostatně koncem loňského roku v Cařihradu vyzval i papež František s pravoslavným patriarchou Bartolomějem k soužití s muslimy.

Svět není ideální a soužití v různosti nemůže být selanka. Je třeba ale hledat bez panikářství shodu na konkrétních pravidlech, které v mnohosti aktérů takové shody vyváží jejich práva a povinnosti. A nebude snižovat dosaženou míru civilizačních standardů. Vrcholem nevkusu je tvrzení, že lidé jsou geneticky predestinováni žít jen ve své kultuře a jsou biologicky závislí na zemi svého původu. Nevěřil jsem, že se podobně nechutných výroků v duchu rasových teorií ještě dočkám 70 let po II. světové válce. A doufám, že jim nebude dopřáno sluchu.

Jak byste obecně zhodnotil přístup českých politiků k otázce islamizace Evropy? Co si třeba myslíte o názorech Tomia Okamury? Před islamizací Evropy varuje i poslankyně ODS Jana Černochová. Bezpečnostní orgány by podle ní měly být aktivnější.

Zatím cítím jako převažující nekonkrétnost pohledu na v podstatě nevyhnutelné soužití a současně bázlivé ustupování populistickým tlakům a panikářským náladám. Ale bez určitých rozhodnutí a pojmenování jasných pravidel se nepohneme dál Šíření nenávisti a různých pověr pak nelze považovat za „otevírání tématu“, spíš za přilévání oleje do ohně. Fundamentalisticky hnát lidi do konfliktu není odpovědí na migrační krizi ani terorismus.

S kolegy z Úsvitu se pohybujeme společně v opozici a na některé dílčí sociální či ekonomické otázky můžeme hledat společnou řeč. Ale s xenofobními názory si rozumět nemůžeme. Ochrana menšin patří k lidskoprávní agendě, ke které se levice také hlásí. A výzvy jako „nenakupujte kebab u muslimů“ až příliš připomínají nápisy z hitlerovského Německa „Deutsche! Kauft nicht beim Juden“. Jako by antiislamismus byl jakousi novodobou obdobou tehdejšího antisemitismu.

Je věcí ODS, jestli se chce přibližovat ultrakonzervativním a extrémistickým názorům. Osobně si myslím, že přetahování o tyto hlasy s Úsvitem jí nepomůže. Kolegyně Černochová jako členka bezpečnostního výboru jistě ví, že bezpečnostní orgány už dnes sledují extrémisty a doufám, že jsou schopni zachytit ty, kteří skutečně hlásají nenávist nejen vůči nemuslimům, ale i vůči muslimům. A to bez omezování ústavně garantovaných základních práv a svobod. Zneužívání rizika terorismu k nekontrolovanému posilování bezpečnostních služeb (ve stylu amerického Patriot Act) by rozhodně nebylo rozumné.

Co si myslíte o akcích a výrocích Martina Konvičky z iniciativy Islám v ČR nechceme? Jak čelit argumentům Konvičky, že islám je z podstaty násilné a netolerantní náboženství a v médiích pak avizoval přípravu právního napadení islámu.

Vždy mne zarazí, když vysokoškolský pedagog vystupuje s nedostatkem nadhledu a zrovna tady bych extrémní postoje nečekal. Už ten pojem antiislamismus znamená, že každého, kdo se modlí k Alláhovi, hází do jednoho nenáviděného pytle. A výroky o deportaci nepřizpůsobivých, kam by přidal i nemuslimy, kteří si dovolí mít jiný názor, zní otřesně. Etická komise na jeho akademickém pracovišti mu jen doporučila vyhnout se vulgaritám. Ale co udělá akademická obec s tím, že se člověk z jejích řad zapojuje do akcí spolu s neonacisty a distance od nekompetentních a urážlivých výroků se zjevně nedočkáme? Proč mlčí kvalifikovaní islamisté ?

Tohle není platforma, kde by se vedl dialog a řešily skutečné problémy. Podobné německé hnutí (PEGIDA) se už podobnými štvavými úlety a kontakty na extrémistické prostředí dostává do izolace. Místo argumentované diskuse šíří paniku a parazitují na obavách lidí. Proti jejich aktivitám se vyslovila většina politických stran včetně naší partnerské Die Linke. Ono udělat z každého muslima veřejného nepřítele je opravdu absurdní. Ústavní právo na svobodu vyznání lze omezit jen v případě ochrany veřejného pořádku či zdraví. To patří k dosažené civilizační úrovni.

Ředitel Muslimské unie v ČR Mohamed Abbas nedávno v médiích řekl, že v islámských zemích má výpověď ženy u soudu poloviční vypovídací hodnotu. A byl by prý také rád, kdyby se u nás žijící muslimové mohli řídit právem šaría.

Komunikaci nepomáhá neznalost tisícileté tradice islámského náboženství a kultury. Obecně se u nás o těchto věcech ví hodně málo. Ale i v islámských zemích chybí vzdělání a řada věcí, které jsou přiřknuty islámu, souvisí vlastně s tamní zaostalostí, nikoliv s učením Prorokovým. Podíl na této nevědomosti mají i sami muslimové, kteří jsou značně izolovaní a v komunikaci zaujímají často nesrozumitelný a obranářský postoj.

Respekt k náboženským tradicím se samozřejmě nesmí dostat do rozporu se zákonem. To je naprostý základ. Pokud muslimové připomínají své právo na toleranci jejich vyznání, musí samozřejmě i oni mít respekt k prostředí, ve kterém žijí. K vylepšení obrazu muslimů některá mediální vystoupení jejich představitelů příliš nepomohla. Nějakou modernitu nelze islámu podsouvat zvenčí, ale větší otevřenost a komunikační uváženost jim doporučit lze.

Ale připomeňme si například, že i vyspělá Evropa se zcela nevypořádala s misogyním dědictvím svých středověkých dějin. Ve Švýcarsku dostaly volební právo ženy až v 2. polovině minulého století, na ženského papeže si asi katolíci budou muset ještě dlouho počkat. A pověry a předsudky vylézají na světlo i u nás vždy, když se svět ocitá v chaosu. To jen abychom nebyli v bojích se symbolikou nošení hidžábu a podobných aspektů muslimské víry pokrytečtí.

Jaký máte názor na nápad prezidenta Miloše Zemana, že by měli všichni spojit síly v ozbrojené vojenské akci proti Islámskému státu? Jakým způsobem by ale dle vašeho soudu měla Evropa intervenovat? Jaké máte pocity z násilných akcí Islámského státu?

Islámský stát je v muslimském světě opravdu nebezpečný extrém. Ovšem nepomohou hurá kampaně a mávání šavličkou. Mezinárodní společenství by se mělo ujednotit ve svém postupu. To ale nebude o tom, že USA, Čína, Rusko, Británie a Francie společně vyrazí pod vlajkou OSN do velké války proti islámu. Jde o daleko složitější boj s terorismem, který se nenachází jen na omezeném území a má rozptýlenou síťovou strukturu. Musí pomoci i muslimské státy a je třeba použít i sofistikovanějších prostředků jako jsou zpravodajské aktivity či přerušení financování a vyzbrojování teroristů.

KSČM připomíná, že tento barbarský útvar je hořkým ovocem a krutým následkem prosazování imperiálních zájmů zejména na Blízkém a Středním Východě, porušující práva zdejších národů a zneužívající různé tamější skupiny pro geopolitické hrátky. A že ani Západ nemá čisté svědomí. Připomeňme fotodokumentaci případu mučení iráckých zajatců Američany v Abů Ghrábu před několika lety.

Francouzská Národní fronta, nizozemský Geert Wilders, dánská Lidová strana, Praví Finové, švédští Národní demokraté… mají tyto nacionalistické formace dle vás šanci proniknout do vlád svých zemí? Má politický mainstream mít umírněnější verzi jejich politiky vůči islámu a přistěhovalcům, jak se o to dle některých pokouší Nicolas Sarkozy či částečně David Cameron?

Jsou šílení jednotlivci jako Breivik. Jsou celé subjekty otevřeně extrémistické, které se pohybují v pološeru, mimo oficiální politiku. Ale jsou i subjekty, které balancují na hraně legitimity a ty v konfliktních situacích mohou s jistou podporou postoupit do zastupitelských orgánů (viz maďarský Jobbik, francouzská Fronte National). Mohou parazitovat na deprivovaných skupinách občanů, ale pokud nenaleznou jejich krajní recepty širší oporu, není tu myslím nějaké nebezpečí. Problém by ale nastal, kdyby skutečně vlivné politické síly začaly přebírat xenofobní agendu. Nejde tedy jen o umírněnost, nýbrž o obsah řešení.

KSČM vždy odmítala zneužívání náboženského fundamentalismu a vytváření ovzduší nenávisti a eskalace kulturních konfliktů. Ve svém stanovisku z ledna 2015 varujeme před aktivizací nacionalistických a xenofobních sil. Skutečné řešení totiž v jejich přístupu není a nemůže být. Naopak, je to nebezpečí nejen pro demokracii, ale i pro světový mír. Zda se pohne konzervativní pravice v Evropě směrem ke hnědé, je její odpovědnost. Věcné a zároveň humánní řešení migrace je možné. O takovém jsme schopni vést dialog.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Olga Böhmová

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

EU je ekonomická supervelomoc, vykládal před lidmi Niedermayer. Jen je škoda, že nemá společnou zahraniční politiku

20:34 EU je ekonomická supervelomoc, vykládal před lidmi Niedermayer. Jen je škoda, že nemá společnou zahraniční politiku

REPORTÁŽ Europoslanec versus český podnikatel. Chvála prezidenta za jeho aktivity v Číně. To pro mno…